ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.4482.2015.1
sp. zn. 33 Cdo 4482/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. V. , zastoupené Mgr. Danielem Slavíkem, advokátem se sídlem Praha 1, Haštalská 791/9, proti žalovanému P. N. , zastoupenému Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Mánesova 808, o zaplacení 2.700.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 480/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č. j. 26 Co 175/2015-139, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, č. j. 26 Co 175/2015-139, potvrdil rozsudek ze dne 8. 10. 2014, č. j. 12 C 480/2013-87, kterým Okresní soud v Nymburce uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 4.500.000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu 2.700.000 Kč s příslušenstvím, podal žalovaný dovolání.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Žalovaný sice ohlásil dovolací důvod podle §214a odst. l o. s. ř. a namítá, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva práva, a tato dosud nebyla dovolacím soudem řešena, přičemž ze strany odvolacích soudů je tato otázka řešena rozdílně“, jeho námitky však nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, nýbrž odvolacímu soudu vytýkají nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení věci založeno. Otázka, zda žalobkyně mu poskytla peněžitou půjčku ve výši 2.700.000 Kč, je otázkou skutkovou, od níž se odvíjel závěr o aktivní věcné legitimaci žalobkyně ve sporu. Brojí-li žalovaný proti právnímu závěru, že žalobkyni svědčí ve věci aktivní legitimace, argumentací, že nebylo prokázáno, že jí částka 2.700.000 Kč patřila a že nebyl sjednán způsob poskytnutí půjčky převodem z účtu třetí osoby, z čehož dovozuje, že mu žalobkyně půjčku ve výši 2.700.000 Kč neposkytla, nesouhlasí se správností skutkových zjištění. Nadto jeho argumentace se jeví jako zjevně účelová a rozporná; na jedné straně tvrdí, že až do podání žaloby nebyl vyrozuměn o tom, že žalobkyně mu poskytla půjčku převodem z účtu vedeného na jméno třetí osoby, čímž byl navozen stav nejistoty, komu má závazek splnit, a na druhou stranu nepopírá, že peněžní prostředky po uzavření smlouvy o půjčce v této výši bez výhrad přijal (tj. nepochyboval o tom, kdo je jeho věřitelem). Lze uzavřít, že žalovaný v dovolání neuplatnil jediný v úvahu přicházející dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2015
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu