ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.114.2015.1
sp. zn. 6 Tdo 114/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2015 o dovolání, které podal obviněný O. V., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2014, č. j. 9 To 312/2014-283, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 88/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 3. 2014, č. j. 1 T 88/2013-232 , byl obviněný O. V. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
v blíže nezjištěné době od 22.00 hodin dne 5. 12. 2012 do 8. 12. 2012 v obci J., okr. P., v ulici L., na oploceném pozemku bytového domu č. p. ..., kde v létě roku 2012 bydlel, pod legendou o zakoupení vozidla, kterou užil vůči nájemníkům domu, ukryl osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 328 cabrio, VIN: ......., bílé barvy, reg. zn. ......, v hodnotě 800.000,- Kč, majitele E. M. O., k jehož odcizení včetně klíčků došlo v době od 22.00 hodin dne 5. 12. 2012 do 06.00 hodiny dne 6. 12. 2012 z areálu autoservisu L. v P., v ulici M. v., kde obviněný dříve pracoval, u konkurenční firmy ve stejném areálu, ač si s ohledem na skutečnost, že k vozidlu nebyly k dispozici žádné doklady, byl vědom, že vozidlo pochází z trestné činnosti.
Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle §214 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce v jeho neprospěch, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 7. 2014, č. j. 9 To 312/2014-283 , jímž jak odvolání obviněného, tak odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Hlavičky dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť má za to (část II. dovolání), že napadené rozhodnutí (jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení, které spatřuje jak v samotné právní kvalifikaci skutku, tak v neuplatnění základních zásad trestního práva.
Obviněný trvá na tom (část III. dovolání), že byl odsouzen pro trestný čin, který nespáchal. Zopakoval, že soudy považovaly za stěžejní svědeckou výpověď svědka J., který však uvedl, že vozidlo, u kterého viděl obviněného, mělo poškozené (promáčknuté) dveře. Tuto vadu však neměl automobil, který byl zadržen policejním orgánem. Žádné další důkazy, které by svědčily o jeho vině, provedeny nebyly. Namítá, že orgány činné v trestním řízení neměly po celou dobu trestního řízení předmětné vozidlo k dispozici, a proto ani nemohlo dojít k sejmutí otisků prstů z vnitřní části vozidla, čímž mohlo být prokázáno, že obviněný v tomto vozidle nikdy neseděl. Soudy proto v jeho případě měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo.
S poukazem na závěry odvolacího soudu, jenž se ztotožnil se závěry obsaženými v odvoláním napadeném rozsudku, obviněný namítl, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by to byl právě on, kdo vozidlo přivezl na místo, kde bylo nalezeno. Pokud svědci podezírali obviněného a navštívili místa, kde se měl zdržovat, nemění tato skutečnost podle dovolatele ničeho na tom, že na předmětné místo mohl vozidlo přivést kdokoli, kdo o této adrese věděl a kdo tak chtěl svalit vinu na něj.
Dovolatel považuje za nelogické (v dovolání zmíněné) závěry odvolacího soudu učiněné k hodnocení výpovědi svědka J. Podle něj naopak fotografie, na které soud poukazuje, dosvědčují, že muselo jít o dvě zcela rozdílná vozidla.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a sám rozsudkem rozhodl o jeho zproštění obžaloby v plném rozsahu.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření sdělila, že po seznámení se s obsahem podaného dovolání se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Se zřetelem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Přestože obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., podle zjištění dovolacího soudu vznesl výhradně námitky skutkového charakteru, které se s uplatněným důvodem dovolání rozchází. Nejvyšší soud musí konstatovat, že obviněný ve své podstatě vůbec nenapadá nesprávnost právního posouzení soudy zjištěného skutku, nýbrž výhradně právě soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění (s nimiž se následně ztotožnil rovněž soud odvolací). Obviněný podstatu své dovolací argumentace koncentruje toliko do dvou námitek. První je výhrada, že vozidlo zajištěné policejním orgánem v J. na ulici L., kde dříve bydlel, mělo poškozené dveře, zatímco na vozidle, které bylo odcizeno z areálu autoservisu L. v P., se taková vada nevyskytovala. Z toho vyvozuje pravděpodobnost záměny dvou podobných vozů. Druhou námitkou je jeho tvrzení, že vozidlo mohl před dům, u něhož byl automobil nalezen, přivézt kdokoli. Tyto výhrady je nutno hodnotit jako pouhou polemiku obviněného se skutkovým zjištěním soudů a nabídku alternativních skutkových závěrů, které jsou pro dovolatele příznivější. Ve své podstatě jsou obě námitky (navíc zcela nedůvodné – viz níže) toliko v obsahové shodě s dříve podaným odvoláním obviněným prosazováním varianty skutkového stavu, z níž ovšem dovolací soud při svém rozhodování nemůže vycházet. Takto koncipované výhrady totiž zásadně nemohou naplnit obviněným deklarovaný dovolací důvod a tím ani vyvolat přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu ve smyslu ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
Je tomu tak proto, že dovolací soud není zásadně oprávněn jakkoli zasahovat do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Taková role Nejvyššímu soudu zásadně nepřísluší, neboť by se dostával do pozice třetí přezkumné instance. Výjimkou z tohoto jinak platného pravidla jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými závěry právními. O takovou situaci se však v posuzovaném případě zjevně nejedná a takovou námitku ani obviněný nevznáší.
Nejvyšší soud vyhodnocením mimořádného opravného prostředku obviněného dospěl k poznatku, že tento nevznesl jedinou námitku, kterou by brojil proti správnosti, resp. nesprávnosti právního posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Jinak řečeno, obviněný nevznesl žádné námitky v tom směru, že by soudem prvního stupně zjištěný skutek nenaplňoval znaky zločinu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Přitom pouze takto formulované výhrady, měly-li by své věcné opodstatnění, by byly způsobilé deklarovaný dovolací důvod [podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] obsahově naplnit.
Uvedená konstatování ústí do závěru, že obviněný se svou dovolací argumentací ocitl zcela mimo rámec deklarovaného důvodu dovolání.
V zásadě již nad rámec nezbytné argumentace Nejvyšší soud dodává, že o skutkových zjištěních soudů nevznikají důvodné pochybnosti.
Byť lze obviněnému přisvědčit v tom, že svědek J. poprvé učinil zmínku o poškození dveří vozidla teprve ve své výpovědi dne 20. 2. 2014 (č. l. 185), nelze přijmout hodnocení dovolatele, jehož podstatou je tvrzení, že zajištěný automobil není věcí, která byla získána trestným činem ke škodě poškozeného O. V daném směru lze poukázat zejména na následující skutečnosti:
Ze svědecké výpovědi svědka B. plyne, že předmětný automobil byl nahlášen jako odcizený dne 6. 12. 2012 (vozidlo BMW 328 Cabrio bílé barvy). Z výpovědi svědka J., který bydlel v té době ve stejném nájemním domě jako obviněný, vyplývá, že počátkem prosince roku 2012 mu obviněný o bílém BMW říkal, že si jej právě koupil. Z úředního záznamu o ohledání věci (č. l. 34) vyplývá, že dne 9. 12. 2012 hlídka Policie České republiky ohledala v přítomnosti svědka D. vozidlo BMW 328 Cabrio, bílé barvy, reg. zn. ......, přičemž u tohoto vozidla zaznamenala za čelním sklem viditelný kód VIN ........... . Podchycení tohoto kódu, umožňujícího identifikaci vozidla, v úředním záznamu o ohledání věci umožňuje učinit nepochybný závěr o tom, že obhajoba obviněného je plně vyvrácena. Automobil odcizený (výpověď svědka O. – č. l. 18, kupní smlouva, jejímž předmětem je právě tento automobil) i automobil, jenž byl dne 9. 12. 2012 na ulici L. č. p. ... ohledán a následně zajištěn [viz úřední záznam o ohledání místa věci (č. l. 34)] měly totiž shodný VIN kód (........). Stran manipulace obviněného s vozidlem dostačuje poukázat na výpověď svědka J., uvedenou na str. 4 rozsudku soudu prvního stupně.
V důsledku uvedených skutečností nelze přisvědčit námitce obviněného, že soudy nižších stupňů pochybily, když nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo a dospěly ke skutkovému závěru, který se stal podkladem výroku o vině dovolatele.
Stran deklarovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze konstatovat, že rovněž ten není v posuzované věci zjevně, ani formálně naplněn. Obviněný především vůbec nespecifikoval, v jaké alternativě tento dovolací důvod uplatňuje. Pouze z kontextu způsobu rozhodnutí odvolacího soudu a obsahu dovolacích námitek lze usuzovat, že tak učinil v duchu alternativy druhé [bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
Varianta první není dána již proto, že odvolací soud nerozhodl o odvolání obviněného ani způsobem upraveným v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. (zamítnutí odvolání ze zde uvedených formálních důvodů), ani způsobem upraveným v ustanovení §253 odst. 3 tr. ř. (odmítnutí odvolání). Dovolateli tak neodepřel svým procesním postupem přístup k soudu druhé instance, neboť jeho odvolání projednal ve veřejném zasedání způsobem, který upravují příslušná ustanovení trestního řádu (zejm. §254 tr. ř. a násl.). Pokud jde o variantu druhou, nemůže být naplněna proto, že v dovolání obviněného konkrétně uplatněné argumenty se s věcným vymezením dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (a ostatními dovolacími důvody) míjejí.
Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvody jím deklarované (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil