ECLI:CZ:NS:2015:6.TDO.1231.2015.3
6 Tdo 1231/2015-I.-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2015
o dovolání obviněného L. P. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 7 To 219/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 4/2015, takto:
I. Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 11. 6. 2015, č. j. 7 To 219/2015-72, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, ze dne 21. 4. 2015, č. j. 16 T 4/2015-53, vadné řízení jim předcházející, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje státní zástupkyni Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 4. 2015, č. j. 16 T 4/2015-53, byl obviněný L. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 21. 1. 2015 od 14:40 hod. do 14:45 hod., v P., ul. S., v obchodním domě Hornbach odcizil 3 ks malířských štětců v celkové hodnotě 2 355 Kč, tím způsobem, že je uložil do své igelitové tašky, kterou měl při sobě, a následně s tímto zbožím prošel bez zaplacení přes pokladnu, kde byl zadržen ostrahou, čímž způsobil poškozené společnosti HORNBACH BAUMARKT CS spol. s. r. o., se sídlem Chlumecká 2398, Praha 9 – Horní Počernice, IČ: 47117559, škodu odcizením ve výši 2 355 Kč, kdy zboží bylo vráceno zpět do prodeje, přestože byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 41 T 54/2013, který nabyl právní moci dne 28. 8. 2013, odsouzen pro přečin krádeže §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 252/2014, byl odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 33 T 252/2014, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2015, č. j. 7 To 219/2015-72, podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Obviněný L. P. napadl toto rozhodnutí prostřednictvím ustanoveného obhájce JUDr. Petra Manharta dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Namítl, že důvod nutné obhajoby nastal proto, že v důsledku jeho tělesné vady - po prodělané onkologické léčbě spinocelulárního karcinomu hrtanu se není schopen ústně vyjadřovat - existovala během celého řízení pochybnost o jeho způsobilosti se náležitě hájit. V přípravném řízení, v řízení před soudem prvního stupně, ani v řízení odvolacím si obhájce nezvolil, tento mu ani nebyl ustanoven. Svůj nepříznivý zdravotní stav doložil zprávou o ambulantním vyšetření ze dne 18. 6. 2015 a dále výsledky posouzení jeho zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti, kdy posudek svědčí o 3. stupni invalidity. Jelikož není schopen se ústně vyjadřovat a komunikace s ním je možná jen písemně, má za to, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a zároveň porušen jeden z hlavních principů trestního řízení, tedy jeho ústnost. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 7 To 219/2015, i celé jemu předcházející trestní řízení.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten nejdříve stručně shrnul dosavadní průběh řízení, a poté připomenul, že obviněným uplatněný dovolací důvod dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byl dán důvody nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř. Jeho prostřednictvím lze zjednat nápravu, pokud skutečně došlo k porušení práva na obhajobu. Po výčtu důvodů nutné obhajoby zdůraznil, že podle §36 odst. 2 tr. ř. musí mít obviněný obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit. Námitku obviněného tak považuje za důvodnou, neboť byl dán důvod nutné obhajoby a orgány činné v trestním řízení pochybily, pokud nerespektovaly, že obviněný nemohl svou obhajobu náležitě vykonat pro psychickou nebo fyzickou nezpůsobilost.
Státní zástupce dále poznamenal, že z komentářové literatury lze dovodit, že pochybnosti o způsobilosti obviněného se náležitě hájit mohou vzniknout u obviněných, kteří trpí určitou duševní nemocí, u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných. V případě nutné obhajoby dle §36 odst. 2 tr. ř. nejde o přesně zákonem vymezené situace, ale je na posouzení soudu a v přípravném řízení na státním zástupci, aby s ohledem na konkrétní skutečnosti předmětného případu posoudili rozsah tělesných či duševních vad obviněného a jejich dopad na způsobilost se náležitě hájit. Podle názoru státního zástupce je zřejmé, že obviněný má v důsledku léčby prodělané rakoviny hrtanu problémy s řečí, je plně invalidní a pracovní schopnost je snížena o 80 %. Tyto skutečnosti dovozuje z listinných materiálů doložených obviněným k odvolání i dovolání, tak z prohlášení obviněného, že přišel o hlas. S ohledem na závažnost zdravotního postižení obviněného tak podle něj byly dány pochybnosti o způsobilosti obviněného se náležitě hájit, měl být proto zastoupen obhájcem. Doplnil, že soud prvního stupně tyto pochybnosti dokonce zřejmě měl, což dovozuje z opatření ze dne 22. 7. 2015 sp. zn. 16 T 4/2015, kterým po odvolacím řízení obviněnému obhájce ustanovil podle §36a odst. 2 písm. c) tr. ř. Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, vadné řízení mu předcházející, jakož i všechna další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k novému projednání a rozhodnutí. Vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ odlišného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 2, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod, neboť tato skutečnost je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v okolnosti, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jedná se tedy o porušení zákonného ustanovení o nutné obhajobě. Tento dovolací důvod nenaplní jakékoliv porušení práva na obhajobu, nýbrž pouze takové, které je ve svých důsledcích skutečně relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Jestliže např. obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, pak je tento dovolací důvod dán jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.).
IV.
Protože námitky uplatněné obviněným v jeho dovolání nelze pokládat za takové, jež by odůvodňovaly rozhodnout o jeho mimořádném opravném prostředku formou jeho odmítnutí, přezkoumal Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru o důvodnosti dovolání obviněného.
V případě dovolatele nebyly orgány činné v trestním řízení primárně vázány nutností ustanovit obviněnému obhájce z důvodů uvedených v ustanovení §36 odst. 1 tr. ř. Do úvahy však přicházelo zvážení možnosti nutné obhajoby vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu obviněného, který mu neumožňoval náležitě vykonávat jeho právo na obhajobu. Byť se jedná o otázku značně subjektivní, pojící se k uvážení orgánů činných v trestním řízení a jejich posouzení nutnosti ustanovit obviněnému obhájce, v daném případě a na základě materiálů, které byly Nejvyššímu soudu předloženy, byla shledána minimálně zákonem požadovaná pochybnost o způsobilosti obviněného náležitě se obhajovat, jež dostačuje k tomu, aby byl obhájce obviněnému ustanoven v intencích §36 odst. 2 tr. ř.
V daném směru dostačuje poukázat na údaje, které stran snížené způsobilosti obviněného uplatnit v plném rozsahu svá obhajovací práva obsahují protokoly o procesních úkonech s obviněným realizovaných orgány činnými v trestním řízení. Již v protokolu o výslechu podezřelého ze dne 27. 1. 2015 (č. l. 8-11) je obsažen údaj, že obviněný v důsledku operace po prodělané rakovině hrtanu přišel o hlas. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 1. 4. 2015 (č. l. 45) plyne, že hlavní líčení bylo odročeno na základě žádosti přítomného obviněného z důvodu jeho zdravotních potíží, protokol o jednání soudu ze dne 21. 4. 2015 obsahuje stručné vyjádření obviněného a posléze údaj, že v reakci na možnost přednesení závěrečného návrhu a vyjádření se v rámci mu uděleného posledního slova předložil písemný návrh (písemné vyjádření obviněného je založeno na č. l. 50, 51). Rovněž protokol o veřejném zasedání o projednání odvolání obviněného (č. l. 69-70) obsahuje údaj, že obviněný nemůže hovořit, a proto předkládá své písemné vyjádření, které bylo odvolacím soudem přečteno. V neposlední řadě nelze také přehlédnout opatření soudu prvního stupně, který obviněnému právě s ohledem na podmínky předvídané ustanovením §36 odst. 2 tr. ř. ( „mají-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit“ ) ustanovil k jeho žádosti pro dovolací řízení obhájce (č. l. 87) z důvodu §36a odst. 2 písm. a) tr. ř., tedy důvodu obsahově shodného ( „jsou-li pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit“ ).
Uvedenými protokoly je doložena jasná limitace obviněného, daná jeho zdravotním stavem, reagovat plnohodnotně na prováděné procesní úkony a realizovat své právo na obhajobu. Uvedená zjištění stran nemožnosti obviněného verbálně komunikovat s orgány činnými v trestním řízení měla tyto vést k závěru, že nastaly zákonné podmínky předvídané ustanovením §36 odst. 2 tr. ř. Důsledek realizované operace, tj. neschopnost obviněného verbálně se vyjádřit, je nutno vyložit tak, že v důsledku tělesné vady obviněného existují pochybnosti o jeho způsobilosti se náležitě hájit. Takový závěr je ostatně v souladu i s tím, co ve vztahu k ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. dovodila soudní judikatura. V daném směru odkazuje dovolací soud na rozhodnutí, která pochybnosti o způsobilosti obviněného náležitě se hájit vztáhla i ve vztahu k osobám s vadami řeči – „ Konkrétně mohou vzniknout např. u obviněných, u nichž jejich duševní stav vyvolává v tomto směru pochybnosti (např. trpí některou duševní nemocí), dále u obviněných hluchých, hluchoněmých, němých, slepých, s vadami řeči nebo těžce nemocných (např. u osob s organickým onemocněním mozku, silným kornatěním apod.), u obviněných, kteří jsou po utrpěném úrazu v kómatu nebo v jiném obdobném stavu hospitalizováni v nemocnici, anebo u obviněných, kteří neumí číst nebo psát, apod. (srov. R 27/1977, R 65/1978).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. uplatnil důvodně, neboť neměl v řízení vůči němu vedeném obhájce, ač ho podle zákona (z důvodu §36 odst. 2 tr. ř.) mít měl. Z tohoto důvodu rozhodl podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. tak, že zrušil jak usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 11. 6. 2015, č. j. 7 To 219/2015-72, tak jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, ze dne 21. 4. 2015, č. j. 16 T 4/2015-53, i vadné řízení jim předcházející, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující. pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože vada řízení, která odůvodnila zrušení dovoláním napadených rozhodnutí, se netýká toliko řízení soudního, rozhodl Nejvyšší soud podle §265 l odst. 1 tr. ř. tak, že se věc přikazuje státní zástupkyni Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, která na obviněného podala návrh na potrestání, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla. Vrácení věci až do stadia přípravného řízení je odůvodněno tím, že obviněný musí mít obhájce (§36 tr. ř.) už v tomto stadiu řízení. Přípravné řízení, v němž obviněný obhájce rovněž neměl, se v jeho věci konalo od 21. 1. 2015, kdy byl (č. l. 2) sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení (viz §12 odst. 10 tr. ř.). Úkolem orgánů činných v trestním řízení je, aby řízení vedené vůči obviněnému realizovaly při dodržení podmínek plynoucích ze znění §36 odst. 2 tr. ř.
Nad rámec nezbytného a pro objasnění situace nastalé poté, co byl rozhodnutím předsedy senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, č. j. 6 Tdo 1231/2015-28, obviněnému přerušen výkon trestu odnětí svobody, který vykonával na podkladě dovoláním napadených rozhodnutí (obviněný byl převeden do výkonu trestu uloženého mu ve věci Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 54/2013), je vhodné uvést toto:
Protože obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody, jenž mu byl původně uložen jako trest podmíněný, zaobíral se Nejvyšší soud i otázkou, zda vydáním kasačního rozhodnutí není případně ovlivněn i výkon tohoto trestu uloženého obviněnému jiným soudním rozhodnutím. Za tím účelem provedl dokazování vyžádaným spisem Obvodního soudu pro Prahu 6, z něhož zjistil, že zákonným podkladem pro současný výkon trestu odnětí svobody obviněným je usnesení samosoudce ze dne 14. 10. 2015, č. j. 41 T 54/2013-88. Jde o usnesení, jímž bylo podle §83 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný vykoná (ve věznici s dozorem) trest odnětí svobody ve výměře pěti měsíců, který mu byl (jako trest, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků), pravomocně uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. 41 T 54/2013. Z obsahu dovolacím soudem vyžádaného spisu – protokolu o veřejném zasedání ze dne 14. 10. 2014 (č. l. 85-87) vyplynulo (uvedené zjištění nebylo možno čerpat ze zjednodušeného usnesení vyhotoveného za podmínek §136 odst. 3 tr. ř.), že důvodem přeměny podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trest nepodmíněný bylo mimo jiné i spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku obviněným dne 21. 1. 2015. Současně je však zřejmé, že důvodem přeměny trestu bylo i zjištění o spáchání dalšího trestného činu obviněným ve zkušební době, a to přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle zjištění obsaženého v pravomocném trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 33 T 252/2014, dopustil dne 17. 12. 2014. Protože na toto posledně uvedené odsouzení nemá kasační výrok obsažený v tomto usnesení žádný vliv, je zřejmé, že Nejvyšším soudem vydané rozhodnutí nikterak neovlivňuje nynější výkon trestu odnětí svobody obviněným uloženého ve věci Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 41 T 54/2013.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2015
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu