ECLI:CZ:NS:2015:7.TD.63.2014.1
sp. zn. 7 Td 63/2014-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného Ing. M. Č. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 4/2012, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2015 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Městskému soudu v Brně n e o d n í m á .
Odůvodnění:
Z trestního spisu 12 T 4/2012 Nejvyšší soud předně zjistil, že státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal dne 12. 1. 2012 u Městského soudu ve Brně obžalobu na obviněného Ing. M. Č. , pro pokus zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2012, sp. zn. 12 T 4/2012, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. c) tr. zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků (č. l. 346 tr. spisu). Uvedeného zločinu se měl dopustit tím, že „dne 21. 1. 2010 na Krajském státním zastupitelství v Brně, Mozartova 3, Brno, podal trestní oznámení, na základě kterého bylo konáno ÚO SKPV Městské ředitelství Brno pod č. j. KRPB-4046/TČ-2010-060282 trestní řízení, kdy v trestním oznámení i v průběhu řízení lživě uvedl, že R. J. , dne 14. prosince 2007 přijal od něj v hotovosti částku 2.500.000,-- Kč a tuto si přisvojil, ačkoliv věděl, že uvedenou částku R. J. nikdy nepředal, a to v úmyslu způsobit trestní stíhání R. J. a poškodit ho o částku 2.500.000,-- Kč, přičemž toto lživé tvrzení vedlo k zahájení trestního stíhání R. J. (dne 14. 10. 2010) a jeho obžalobě (dne 13. 12. 2010) pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. č. 140/1961 Sb., avšak trestní stíhání bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2011, č. j. 11 T 204/2010, ve smyslu §188 odst. 1 písm. c) a §172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno, neboť skutek, pro který se trestní stíhání vedlo, se nestal“ .
Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 8 To 439/2012, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné (č. l. 386 tr. spisu).
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2013, sp. zn. 12 T 4/2012, bylo rozhodnuto, že obviněný je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 a podle čl. IV odst. 1 písm. b) této amnestie se mu promíjí podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání 2 let, který mu byl uložen výše uvedeným rozsudkem (č. l. 394 tr. spisu).
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 283/2013, bylo z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušeno výše uvedené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, jakož i předcházející odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak bylo Městskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (č. l. 413 tr. spisu).
Po zrušení odsuzujícího rozsudku uvedeným usnesením Nejvyššího soudu, Městský soud v Brně již dne 26. 9. 2013 nařídil termín konání hlavního líčení na den 4. 11. 2013, kdy ale jednání musel odročit, protože se k soudu dostavila pouze obhájkyně, ale nikoliv obviněný, který si zásilku s předvoláním k hlavnímu líčení v úložné době nevyzvedl (uložena dne 9. 10. 2013), a soud jednu hodinu před zahájením hlavního líčení obdržel e-mailem jeho omluvu, že je „nyní mimo Evropu – na jiném kontinentě“, přičemž požádal o posunutí jednání o 2 až 3 dny. K dotazu soudu ohledně možnosti provést výslech přítomného svědka mimo hlavní líčení obhájkyně obviněného sdělila, že nemá od něj žádný mandát, a objednal se u ní až na 20. 12. 2013 s tím, že do té doby s ní nebude komunikovat. Hlavní líčení pak bylo odročeno na den 9. 12. 2013, kdy za přítomnosti obviněného a jeho obhájkyně byl proveden výslech obviněného a svědkyně T. R. Vzhledem k nejasnostem mezi obviněným a jeho obhájkyní ohledně jejího zmocnění k podání dovolání, když obviněný uvedl, že plná moc k dovolání není jeho plnou mocí, a vzhledem k následné žádosti obhájkyně o odročení hlavního líčení, a o poskytnutí lhůty k případnému podání ústavní stížnosti, aby se vyjasnilo, zda rozhodnutí Nejvyššího soudu mohlo být vydáno nebo ne, nebyl již prováděn výslech dalších přítomných svědků a hlavní líčení bylo odročeno na den 20. 1. 2014 (č. l. 459 až 446 tr. spisu). Přípisem doručeným soudu I. stupně dne 9. 1. 2014 pak obhájkyně požádala o přerušení řízení do ukončení řízení u Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti. Jak vyplývá ze spisu, ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 283/2013, s návrhem na jeho zrušení, byla podána dne 31. 12. 2013 a u Ústavního soudu byla vedena pod sp. zn. IV. ÚS 4020/13 (č. l. 473 až 477 tr. spisu). Odročené hlavní líčení dne 20. 1. 2014 se nemohlo konat a muselo být opět odročeno, protože se obviněný omluvil z důvodu nemoci a nedostavila se ani jeho obhájkyně. Termín odročeného hlavního líčení na den 12. 3. 2014 byl zrušen z důvodu nemoci obhájkyně. K odročenému hlavnímu líčení dne 16. 4. 2014 se obviněný nedostavil a předvolání se mu nepodařilo doručit. Dne 28. 5. 2014 bylo hlavní líčení odročeno z důvodu nemoci obhájkyně. Dne 9. 7. 2014 se opět hlavní líčení nemohlo konat, protože se obviněný omluvil z „vážných důvodů“. Následně až dne 29. 8. 2014 (č. l. 595 tr. spisu) soud I. stupně mohl v hlavním líčení provést další dokazování, když se k jednání dostavil jak obviněný, tak i jeho obhájkyně. Za účelem dalšího dokazování bylo pak hlavní líčení opět odročeno na den 6. 10. 2014. Dne 6. 10. 2014 se ale k hlavnímu líčení dostavil pouze obviněný, ale nikoliv jeho obhájkyně, která svoji nepřítomnost dodatečně omluvila náhlým onemocněním. Hlavní líčení proto bylo odročeno na den 24. 10. 2014, ale tento termín musel soud zrušit, protože obviněný e-mailem doručeným Městskému soudu v Brně dne 22. 10. 2014 ve 23.59 hod. (č. l. 668 tr. spisu) požádal o odročení hlavního líčení z důvodu jeho vážného onemocnění, když „byl několika lékaři zvlášť důrazně vyzván, aby se v několika dalších dnech ničeho neúčastnil a věnoval se intenzivní léčbě“, přičemž trval na své osobní účasti u hlavního líčení. Tuto žádost o odročení hlavního líčení z důvodu nemoci doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, jehož nečitelná kopie je založena na č. l. 678 tr. spisu. Dne 23. 10. 2014 proto předseda senátu Městského soudu v Brně zrušil termín hlavního líčení, které bylo předtím odročeno na 24. 10. 2014, a přeložil jej na 10. 12. 2014 (č. l. 672 tr. spisu), přičemž ani v tomto termínu se již hlavní líčení nekonalo, když muselo být následně zrušeno v důsledku v té době již u Vrchního soudu v Olomouci a u Nejvyššího soudu podaných žádostí obviněného o delegaci věci k jinému soudu, o kterých se ale Městský soud v Brně dověděl až dne 29. 10. 2014 z žádosti Vrchního soudu v Olomouci o předložení spisu k rozhodnutí o návrhu obviněného o delegaci věci (č. l. 683 tr. spisu). Jak vyplývá také z níže uvedeného, obviněný uvedenou žádost o odročení hlavního líčení zaslal Městskému soudu v Brně dva dny poté, co již dne 20. 10. 2014 zaslal předsedovi Vrchního soudu v Olomouci a předsedkyni Nejvyššího soudu žádost „o změnu soudu“, která svým obsahem byla návrhem podle §25 tr. ř. na odnětí věci Městskému soudu v Brně a její přikázání jinému soudu mimo obvod Krajského soudu v Brně. Tuto skutečnost ale Městskému soudu v Brně nedal na vědomí.
Po zrušení původních rozhodnutí soudů v této trestní věci usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 283/2013, od prvního termínu nařízeného hlavního líčení dne 4. 11. 2013, až do posledního termínu odročeného hlavního líčení na den 10. 12.2014, který ale musel být zrušen, protože trestní spis bylo nutno v důsledku návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci předložit k rozhodnutí o tomto návrhu Vrchnímu soudu v Olomouci a posléze Nejvyššímu soudu, se hlavní líčení ve věci mělo konat celkem v jedenácti termínech. Kromě termínů ve dnech 9. 12. 2013 a 29. 8. 2014, kdy se obviněný i jeho obhájkyně k soudu dostavili, bylo totiž nutno hlavní líčení pokaždé odročit (resp. termín zrušit) pro střídavou nepřítomnost obviněného nebo jeho obhájkyně, zejména z důvodu nemoci, ale také z důvodu, že se nepodařilo předvolání k hlavnímu líčení obviněnému doručit a k soudu se ani nedostavil (č. l. 527 tr. spisu), nebo se obviněný přes řádné doručení předvolání k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil (č. l. 549 tr. spisu).
Dne 20. 10. 2014 byla Vrchnímu soudu v Olomouci e-mailem doručena žádost obviněného „o změnu soudu z Městského soudu v Brně na jiný soud, a do jiného kraje místo Krajského soudu v Brně“, která byla adresována předsedovi tohoto vrchního soudu. Následně pak dne 24. 10. 2014 Vrchní soud v Olomouci obdržel od obviněného poštovní zásilku obsahující již listinu výslovně s návrhem na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř., a to odnětí Městskému soudu v Brně a její přikázání jinému soudu mimo obvod Krajského soudu v Brně (tzv. delegace). Tyto návrhy pak obviněný k výzvě vrchního soudu upřesnil tak, že navrhuje přikázat věc Okresnímu soudu ve Svitavách (č. l. 684, 706 a 714 tr. spisu). Vzhledem k tomuto upřesněnému návrhu Vrchní soud v Olomouci věc postoupil Nejvyššímu soudu jako soudu příslušnému k rozhodnutí o návrhu obviněného. Trestní spis sp. zn. 12 T 4/2012 byl Nejvyššímu soudu s návrhem obviněného doručen dne 11. 12. 2014 a věc byla zaevidována pod sp. zn. 7 Td 63/2014.
Obsahově zcela stejnou žádost, jaká byla obviněným zaslána dne 20. 10. 2014 předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, obviněný zaslal téhož dne také předsedkyni Nejvyššího soudu, kde byla zaevidována pod sp. zn. S 206/2013. Proto o témže návrhu obviněného probíhalo souběžně zjišťování příslušnosti soudu k rozhodnutí o návrhu, a k odstranění jeho nedostatku u obou těchto soudů, čímž došlo ke zbytečným průtahům v řízení o návrhu. Protože se zjevně jednalo o návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř., o kterém může rozhodnout pouze příslušný soud a nikoli předseda soudu, předsedkyně Nejvyššího soudu věc postoupila k vyřízení trestnímu kolegiu Nejvyššího soudu, kde byla pod sp. zn. 7 Td 63/2014 přidělena podle rozvrhu práce příslušnému senátu č. 7. Předseda senátu č. 7 Nejvyššího soudu pak vzhledem k nedostatku návrhu na delegaci, který neumožňoval posouzení příslušnosti soudu k rozhodnutí o něm, rovněž vyzval obviněného k doplnění návrhu o konkrétní soud, kterému by věc měla být přikázána. V doplnění návrhu pak obviněný uvedl Okresní soud v Havlíčkově Brodě nebo v Pelhřimově. Ač v doplnění téhož návrhu na žádost Vrchního soudu v Olomouci obviněný navrhl přikázání věci zcela jinému soudu, a to Okresnímu soudu ve Svitavách, je ve věci jednoznačně k rozhodnutí o návrhu obviněného dána příslušnost Nejvyššího soudu podle §25 tr. ř.
V návrhu na delegaci obviněný uvedl, že podstatou jeho údajné trestné činnosti je křivé obvinění osoby R. J. , který má úzké vztahy ke Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, kde pracovala jeho tchýně jako státní zástupkyně. Poukázal na to, že původní trestní stíhání vedené proti R. J. u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 204/2010, bylo zastaveno po předběžném projednání obžaloby, státní zástupce proti tomuto rozhodnutí nepodal stížnost a z výpovědi R. J. vyplývá, že veškeré snažení proti němu je motivováno tím, aby mu nemuseli uhradit dlužné finanční prostředky a účinně ochránil rodinné příslušníky. Dále obviněný uvedl, že „má informace“, že JUDr. M. Staněk, zástupce R. J. , byl předsedou senátu u Městského i Krajského soudu v Brně, a to „údajně“ v období, kdy byl v těchto funkcích i předseda odvolacího senátu Krajského soudu v Brně JUDr. V. Čech. Způsob vedení jednání u obou těchto soudů, že je „právními odborníky, se kterými věc konzultoval“, posuzován jako velmi blízká, kamarádská, až důvěrně přátelská provázanost osob JUDr. M. Staňka, Mgr. P. Schlagmanna a JUDr. V. Čecha s dalšími osobami na těchto soudech, a veškerá jednání v této věci „se právním odborníkům“ jeví jako narušení nezávislosti soudů. Proto má zájem na nestranném a objektivním posouzení věci jiným okresním soudem v jiném kraji.
V obsahově totožných návrzích zaslaných předsedovi Vrchního soudu v Olomouci, a také předsedkyni Nejvyššího soudu, obviněný podrobně popsal okolnosti, za kterých měl půjčit peníze osobám, které se dlouhá léta vydávaly za jeho přátele, a slibovaly mu uhrazení dluhu až do okamžiku, než R. J. začal zastupovat JUDr. M. Staněk, kdy začali tvrdit, že jim nic nepředal. Uvedl, že „mu bylo řečeno“, že nikdo pořádně neví, jak daleké jsou vztahy bývalého soudce JUDr. M. Staňka a tchýně R. J. , bývalé státní zástupkyně, která „prý“ pracovala na Krajském státním zastupitelství v Brně po mnoho let před odchodem do důchodu. Také mu „bylo řečeno“, že určitými lidmi „údajně mělo být přislíbeno“ jeho odsouzení, při ignorování důkazů, rozhodnutí Nejvyššího soudu, práva i spravedlnosti. „Mnozí advokáti a lidé“, že vyjádřili překvapení z jednání soudců v jeho věci, a jsou šokováni tím, co se kolem něj děje. Obsáhle dále popsal, jak se v listopadu 2013 byl podívat u soudu na různá jednání Mgr. P. Schlagmanna, při osobním setkání se jej pak zeptal, zda není podjatý, protože dvanácti nezávislými osobami mu bylo řečeno, že je ve velmi přátelských vztazích s advokátem dlužníků JUDr. M. Staňkem, a přátelí se s tchýní R. J. , která byla před nedávným odchodem do důchodu státní zástupkyní na kraji. Následně, že o tomto rozhovoru našel ve spise záznam Mgr. P. Schlagmanna, ve kterém nepravdivě uvedl, že podle jeho vyjádření má být nějak spřízněn se zmocněncem poškozeného JUDr. M. Staňkem (pozn. viz č. l. 451 tr. spisu). Obviněný s uvedeným záznamem nesouhlasí s tím, že nikdy neřekl, že by byl Mgr. P. Schlagmann „spřízněn“ s uvedenou osobou, vyvolalo to u něj pochybnosti o nestrannosti tohoto soudce a podal námitku jeho podjatosti, protože soudce nemá mít sympatie k R. J. , jak to „prý dle právníků z celého jasně vyplývá“ a o mnohém hovoří i rozsudek Nejvyššího soudu (pozn. myšleno zřejmě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 283/2013, jímž bylo k dovolání obviněného rozhodnuto o zrušení rozhodnutí soudů v této trestní věci). Známí právníci, kteří přišli jako veřejnost na jednání, že mu řekli, že se tento soudce choval jako osoba podávající trestní oznámení, formuloval dotazy, jak se mu to hodilo, bránil mu vyjádřit se a zvedal na něj hlas. JUDr. V. Čech, že potvrdil vše od Mgr. P. Schlagmanna, nechoval se jako odvolací soud, jak mu bylo řečeno řadou právníků a naznačeno i Nejvyšším soudem, a patrně se vzhledem k jeho poměru k tomuto soudci, a jiným již zmíněným vztahům k dalším osobám, nezabýval ani jeho stížností proti usnesení, jímž bylo k jeho námitce podjatosti rozhodnuto, že tento soudce není vyloučen. Tuto stížnost, že totiž podal na podatelně městského soudu dne 23. 9. 2014 odpoledne, a následně mu bylo doručeno usnesení o zamítnutí stížnosti v neveřejném zasedání konaném téhož dne. Podle obviněného tato časová souvislost dokládá, že byl vzhledem k uvedeným vzájemným vztahům soudců ještě ten den urychleně svolán senát, což svědčí o tom, že se JUDr. V. Čech jeho stížností patrně nezabýval. Také „podle ujišťování advokátů“ tento soudce jeho stížnost ani nečetl, a pokud mu říkají pravdu, tak se na tomto rozhodnutí s někým dopředu dohodl již před obdržením stížnosti, a jen čekal, až mu zavolají, že stížnost již podal. Všechny informace které uvedl, že byly obviněnému sděleny právníky, a důvěryhodnými osobami ze soudů, které tvrdily, že se jedná o pravdivé informace.
Dne 27. 12. 2014 pak byl Nejvyššímu soudu doručen e-mail obviněného, ve kterém uvedl, že na základě výzvy známých, kteří sledují vývoj jednání u soudu, tlumočí jimi uváděné další důkazy a důvody „na změnu soudu z Brna-města i z kraje“ a zasílá je jako doplnění jeho návrhu. Tyto další důkazy mají spočívat předně v tom, že fonetické záznamy jednání se neshodují v mnoha bodech s tím, co bylo soudem nadiktováno a zapsáno do zápisu z jednání, a z těchto záznamů lze zjistit tak dlouho kladené otázky svědkům, a takovým způsobem, aby jejich všeobecné výpovědi pak mohly být použity jako důkaz. Dále obviněný uvedl, že dle známých došlo po jednání v srpnu 2014 k domlouvání mezi P. J. a soudem k formulování dokladů o jeho cestovném, jakož i jeho podřízených ve společnosti Gargano, a to za cestu k soudu, aby tento doklad byl akceptovaný soudem, když P. J. běžně po několika týdnech jezdí z Gargana do Brna a zpět, aby se zde rekreoval, a kontroloval své firmy, které jsou formálně vedeny v majetku jeho ženy a syna.
Nejvyšší soud projednal návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Nejvyšší soud především konstatuje, že o místní příslušnosti Městského soudu v Brně podle §18 odst. 1 tr. ř. není sporu, neboť v obvodu tohoto soudu došlo k jednání obviněného, které je předmětem jeho trestního stíhání. Všechny obviněným uváděné okolnosti případu, pak nejsou z podstatné části jeho vlastním názorem na řízení ve věci, ale názorem, jak tvrdí obviněný, řady jím nejmenovaných právníků, advokátů nebo soudních či nijak nezainteresovaných osob. Z podstatné části se přitom jedná o domněnky, dohady a ničím konkrétním nepodložené konstrukce těchto neznámých osob, resp. samotného obviněného, o jakémsi vzájemném propojení zmocněnce poškozeného P. J. , státního zástupce a soudců obou dotčených soudů, a to za účelem v podstatě spiknutí proti nevinnému obviněnému, s cílem jej za každou cenu odsoudit za jednání, které nespáchal. Nejvyšší soud v této věci neřeší otázku viny obviněného, ale toliko otázku, zda jím uváděné důvody jsou důležitými důvody ve smyslu ustanovení §25 tr. ř., na základě kterých by bylo možné návrhu vyhovět a věc Městskému soudu v Brně odňat. Obviněným uváděné důvody ale takovou povahu rozhodně nemají.
Poukazuje-li obviněný na nedostatky řízení zmíněné v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 283/2013, jímž byla k jeho dovolání zrušena rozhodnutí soudů obou stupňů v této trestní věci, a Městskému soudu v Brně bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, Nejvyšší soud již tehdy zjevně zjištěné nedostatky neshledal významnými z hlediska případného rozhodnutí podle §265l odst. 3 tr. ř., podle kterého přikazuje-li Nejvyšší soud věc k novému projednání a rozhodnutí, může zároveň nařídit, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu, nebo z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému soudu nebo státnímu zástupci. Nejvyšší soud tedy již v době rozhodování o dovolání obviněného neshledal ve zjištěných nedostatcích ani důvod pro změnu složení senátu Městského soudu v Brně, ani důležité důvody pro odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Protože návrh obviněného na delegaci se do značné míry opírá také o argumentaci Nejvyššího soudu v rozhodnutí o dovolání obviněného, ani nyní neshledal Nejvyšší soud v tehdy zjištěných nedostatcích řízení důležité důvody pro odnětí a přikázání věci. Přitom nelze pominout, že Městský soud v Brně je podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu, jak je to také v odůvodnění předmětného usnesení výslovně uvedeno, takže i proto nelze přisvědčit námitce obviněného o údajném slibu ignorovat toto usnesení. Pokud Nejvyšší soud v řízení o dovolání obviněného přezkoumal předcházející řízení, ale neshledal důležité důvody pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému soudu podle §265l odst. 3 tr. ř., které jsou v podstatě stejné jako v případě rozhodování o delegaci podle §25 tr. ř., nelze takové důležité důvody shledat ani v průběhu dalšího řízení před Městským soudem v Brně, které probíhalo po rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 8 Tdo 283/2013. Po tomto rozhodnutí totiž po dobu 1 a ½ roku městský soud rozhodl pouze o návrhu obviněného na vyloučení předsedy senátu z vykonávání úkonu trestního řízení, a provedl pouze několik důkazů ve dvou jednáních, kdy se výjimečně k soudu dostavil obviněný i jeho obhájkyně. Jinak činnost městského soudu spočívala pouze v neustálém nařizování a odročování hlavního líčení, předvolávání a rušení předvolání svědků, a v další ryze administrativní činnosti s tím spojené, a to především z důvodů na straně obviněného nebo jeho obhájkyně. Také s ohledem na tuto skutečnost nelze přisvědčit obviněným zmiňovaným tvrzením o údajných snahách o jeho nespravedlivé odsouzení, vzájemně různými vazbami provázanými advokáty, státními zástupci nebo soudci v Brně.
Nelze přisvědčit ani argumentaci obviněného ohledně rozhodování soudů o jeho návrhu na vyloučení předsedy senátu Mgr. P. Schlagmanna z vykonávání úkonů v jeho trestní věci. Jak vyplývá z trestního spisu, obviněný dne 18. 8. 2014 cestou e-mailového podání a následně i poštou (č. l. 569 a násl. tr. spisu), zaslal předsedovi Městského soudu v Brně návrh na vyloučení předsedy senátu Mgr. P. Schlagmanna z projednávání této jeho trestní věci, „když mu to měla již mnohokrát doporučovat jeho obhájkyně s tím, že je prý jeho chováním a postupem šokována“ a „mnoho právních odborníků jej přesvědčuje, že jednání dne 27. 8. 2014 nebude nestranné“. Obsahově je tento návrh z podstatné části také totožný s výše citovanými návrhy na delegaci věci zaslanými následně dne 20. 10. 2014 předsedovi Vrchního soudu v Olomouci a předsedkyni Nejvyššího soudu. O uvedeném návrhu na vyloučení předsedy senátu Městský soud v Brně rozhodl v hlavním líčení dne 29. 8. 2014 usnesením podle §30 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. ř. tak, že Mgr. P. Schlagmann není vyloučen jako předseda senátu z projednávání této trestní věci obviněného (č. l. 596 a 636 tr. spisu). Stížnost obviněného proti tomuto usnesení, kterou podal ústně do protokolu o hlavním líčení okamžitě po vyhlášení usnesení, byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 8 To 414/2014 (č. l. 642 tr. spisu). Na č. l. 629 tr. spisu je pak založeno e-mailové podání obviněného adresované předsedovi Krajského soudu v Brně, které bylo tomuto soudu doručeno dne 5. 9. 2014 a následně také poštou dne 10. 9. 2014 (viz č. l. 634 tr. spisu). V tomto podání, nazvaném jako „odvolání ve věci vyloučení soudce Mgr. Schlagmanna z projednávaní věci č. j. 12 T 4/2012“, obviněný uvedl, že trvá na své žádosti na vyloučení tohoto soudce, a odvolává se proti jejímu zamítnutí. Následují pak důvody, kterými obviněný písemně odůvodnil stížnost proti danému usnesení, podanou již v hlavním líčení dne 29. 8. 2014 a jehož písemné vyhotovení mu bylo doručeno až následně dne 20. 9. 2014 (č. l. 636 až 637 p.v. tr. spisu). Po písemném vyhotovení daného usnesení, byl trestní spis dne 18. 9. 2014 předložen Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o stížnosti obviněného. Z tohoto důvodu dne 19. 9. 2014 nařídil předseda senátu krajského soudu JUDr. V. Čech ve věci této stížnosti vedené pod sp. zn. 8 To 414/2014, neveřejné zasedání na den 23. 9. 2014 ve 13.35 hod. Z protokolu o tomto zasedání pak v souladu s obsahem trestního spisu vyplývá, že předmětem tohoto zasedání byla stížnost obviněného proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2014, č. j. 12 T 4/2012-636. Z písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu je pak zřejmé, že krajský soud stížnost obviněného posuzoval z hlediska námitek, které uplatnil ve své písemné stížnosti doručené městskému soudu dne 5. 9. 2014, resp. poštou 10. 9. 2014 (viz č. l. 639 až 642 tr. spisu).
V trestním spise je také obviněným zmiňovaná stížnost, kterou proti usnesení městského soudu o tom, že Mgr. P. Schlagmann není ve věci vyloučen z vykonávání úkonů, podal na podatelně Městského soudu v Brně dne 23. 9. 2014. Ve skutečnosti se ale nejedná o stížnost proti danému usnesení, jak se mylně domnívá obviněný, ale o další (druhé) písemné odůvodnění stížnosti, kterou podal již v průběhu hlavního líčení dne 29. 8. 2014 ústně do protokolu. Toto další písemné odůvodnění stížnosti, zjevně motivované obsahem písemného vyhotovení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2014, doručeného obviněnému dne 20. 9. 2014, a kterým nebylo vyhověno jeho návrhu na vyloučení Mgr. P. Schlagmanna z projednávání věci, bylo navíc podáno u městského soudu v den, kdy se již konalo neveřejné zasedání krajského soudu o jeho stížnosti a krajský soud v době rozhodování o něm ani nevěděl. Až následně dne 24. 9. 2014 bylo toto další odůvodnění stížnosti zasláno městským soudem krajskému soudu (č. l. 645 a 646 tr. spisu). Nejednalo se tedy o „obdivuhodnou rychlostí svolání senátu kvůli obviněnému“, jak uvádí v návrhu na delegaci, ale o standardní postup soudů. Uvedená námitka obviněného tak vychází ze skutečnosti, že nerozlišuje mezi podáním stížnosti a odůvodněním stížnosti.
Z výše uvedeného je zjevné, že tvrzení obviněného ohledně způsobu projednání jeho stížnosti Krajským soudem v Brně, je zcela v rozporu s realitou a jedná se pouze o konstrukci, která je v rozporu s realitou.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud neshledal důležité důvody pro odnětí věci obviněného Ing. M. Č. příslušnému Městskému soudu v Brně, a její přikázání Okresnímu soudu ve Svitavách, nebo některému jinému okresnímu soudu. Vzhledem k současnému stavu řízení u městského soudu, by navrhovaný postup nepřispěl ani k řádnému objasnění věci, a není vhodný ani z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.
Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2015
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš