ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.13.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 13/2015-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. února 2015 v Brně dovolání obviněných J. H. a M. Š. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 12 To 24/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 121/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 5 T 121/2012, uznal obviněné J. H. a M. Š. vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Podle §250 odst. 3 tr. zák. odsoudil obviněného J. H. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. obviněnému J. H. uložil, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §250 odst. 3 tr. zák. odsoudil obviněného M. Š. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. obviněnému M. Š. uložil, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 12 To 24/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání, která podali obvinění J. H. a M. Š. proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný J. H. prostřednictvím obhájce Mgr. Radka Matoulka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná, nejasná a neúplná a že se odvolací soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro jeho rozhodnutí. Uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily výpověď spoluobviněného V. K. a svědků J. R. a J. N. a že se nedostatečně zabývaly dalšími provedenými důkazy, které vykládaly pouze v jeho neprospěch. Poukázal na to, že při hodnocení důkazů nebylo postupováno podle zásady in dubio pro reo, a skutkový stav věci nebyl zjištěn bez důvodných pochybností.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. (správně má být „podle §265k odst. 1 tr. ř.) zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 12 To 24/2014, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 5 T 121/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal včas dovolání také obviněný M. Š. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Kamila Podroužka, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily provedené důkazy, nedostatečně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něj nesprávné právní závěry. Podle něj jsou skutková zjištění soudů obou stupňů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Namítl, že soudy obou stupňů nezkoumaly naplnění všech zákonných znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k jeho osobě, ale hodnotily je pouze velmi obecně ve vzájemné souvislosti s některými provedenými důkazy. Obviněný poukázal na to, že nebylo prokázáno, jakým způsobem se podílel na přípravě a předložení kupní smlouvy. Dále namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť k naplnění tohoto znaku se vyžaduje, aby již v době přípravy druhé kupní smlouvy jednal v úmyslu obohatit se ke škodě na majetku poškozené D. P., což nebylo prokázáno. Obviněný dále namítl s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily jeho jednání jako trestný čin spáchaný ve spolupachatelství společně s dalšími dvěma osobami. Uvedl, že nevěděl, že J. T. není skutečným J. T., ale spoluobviněným V. K. Poukázal také na to, že provedeným dokazováním nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti prokazující součinnost mezi ním a dalšími spoluobviněnými. Namítl, že nebylo prokázáno, že každý z obviněných měl předem přidělenou úlohu, kterou by plnil, že by si byl vědom spolupůsobení s jinými osobami a že by byli vedeni společným úmyslem.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 12 To 24/2014, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 5 T 121/2012, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných J. H. a M. Š. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. H. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a dovolání obviněného M. Š. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolání obviněného J. H.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný J. H. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný J. H. uplatnil v rámci dovolání pouze skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Pokud jde o námitku obviněného, že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. H. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolání obviněného M. Š.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný M. Š. uplatnil v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a zákonný znak spáchání činu ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Podle §9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
Podle §89 odst. 11 tr. zák. škodou nikoli nepatrnou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč. Těchto částek se užije obdobně pro určení výše prospěchu, nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí a hodnoty věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §250 odst. 1 tr. zák. kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Nejvyšší soud nepřisvědčil výše uvedeným námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný J. H. jako realitní makléř společnosti Bydlíte.cz, s. r. o., společně se spoluobviněným V. K. vydávajícím se za osobu J. T. nejprve kontaktovali poškozenou Ing. M. N. za účelem získání přístupu k jejímu bytu v H. K., S. ul., o velikosti 1+kk v hodnotě nejméně 689.450,- Kč a předstírali zájem o nájem tohoto bytu. Dne 4. 1. 2007 v Hradci Králové si byt prohlédli a spoluobviněný V. K. vystupující jako J. T. téhož dne uzavřel s poškozenou smlouvu o nájmu bytu a obdržel od něj klíče. Spoluobvinění J. H., M. Š. a V. K. poté připravili kupní smlouvu o prodeji tohoto bytu včetně souvisejících podílů na pozemcích pod domem a společných částech domu za kupní cenu 950.000,- Kč datovanou ke dni 15. 1. 2007 se zfalšovaným podpisem údajné prodávající poškozené Ing. M. N. včetně zfalšované doložky o ověření pravosti jejího podpisu na Magistrátu města v Hradci Králové ze dne 15. 1. 2007, č. j. 63/2007/A. Za osobu kupujícího J. T. i za osobu prodávající poškozené Ing. M. N. tuto kupní smlouvu podepsal spoluobviněný V. K. Spoluobvinění J. H., M. Š. a V. K. předložili tuto smlouvu dne 15. 1. 2007 u Katastrálního úřadu v Hradci Králové s návrhem na vklad vlastnického práva ve prospěch nového vlastníka J. T., s vědomím, že tento bude na jejím podkladě zapsán jako vlastník výše uvedených nemovitostí bez vědomí skutečné majitelky poškozené Ing. M. N., v důsledku čehož byl vklad vlastnického práva dne 19. 2. 2007 proveden s právními účinky vkladu ke dni 15. 1. 2007. Tímto jednáním byla poškozené Ing. M. N. způsobena škoda ve výši nejméně 689.450,- Kč. V mezidobí spoluobviněný J. H. kontaktoval zájemkyni o tento byt poškozenou D. P., které byt ukázal a sdělil jí, že byt je v osobním vlastnictví J. T. Téhož dne s ní sepsal dohodu o rezervaci a současně od ní přijal částku 60.000,- Kč jako rezervační zálohu, aniž by poškozené D. P. sdělil, že uvedený byt není ve vlastnictví J. T. Spoluobvinění J. H. a M. Š. dále dne 26. 2. 2007 připravili kupní smlouvu, na základě níž prodal spoluobviněný V. K. vydávající se za osobu J. T. tuto nemovitost D. P. za částku 890.000,- Kč, z níž částku 230.000,- Kč poškozená D. P. uhradila dne 27. 2. 2007 v hotovosti v realitní kanceláři společnosti Bydlíte.cz, s. r. o., k rukám spoluobviněných J. H. a M. Š., kteří tuto částku nevložili do pokladny ani na účet společnosti, ale ponechali si ji pro vlastní potřebu. Zbývající částku 600.000,- Kč uhradila poškozená D. P. dne 28. 2. 2007 prostřednictvím úvěru od České spořitelny, a. s., na soukromý bankovní účet spoluobviněného M. Š. č. ... vedený u České spořitelny, a. s., přestože v kupní smlouvě bylo toto číslo účtu označeno jako číslo účtu prodávajícího J. T., aniž by spoluobviněný M. Š. o skutečném majiteli účtu informoval poškozenou D. P. Spoluobviněný M. Š. následně z tohoto účtu vybral částku ve výši 597.000,- Kč a použil ji blíže nezjištěným způsobem. Tímto jednáním spoluobvinění J. H., M. Š. a V. K. způsobili D. P. škodu ve výši nejméně 890.000,- Kč, neboť na základě rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 20 C 119/2007, bylo rozhodnuto o vlastnictví uvedeného bytu ve prospěch poškozené Ing. M. N., které byl byt následně vrácen.
Nejvyšší soud poukazuje na to, že z takto vymezeného skutku je zřejmé, že spoluobvinění J. H., V. K. a M. Š. společným jednáním naplnili všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a tento trestný čin spáchali ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť bez vzájemné součinnosti spoluobviněných J. H., M. Š. a V. K. by nebylo možné provést celou trestnou činnost. Každý z těchto spoluobviněných měl předem přidělenou úlohu, kterou plnil, což vedlo ke způsobení škody poškozeným Ing. M. N. a D. P. Nejvyšší soud dále upozorňuje na správné závěry soudů obou stupňů, které uvedly, že ze skutkových zjištění vyplývá, že spoluobviněný M. Š. rozhodně nebyl sám poškozen a oklamán spoluobviněným V. K. vystupujícím pod jménem J. T., neboť to byl právě spoluobviněný M. Š., který připravil kupní smlouvu o prodeji bytu poškozené D. P., v níž uvedl nepravdivý údaj, že finanční prostředky z hypotečního úvěru budou zaslány na účet prodávajícího, ačkoliv ve smlouvě ve skutečnosti uvedl vlastní soukromé číslo účtu. Spoluobviněný M. Š. navíc zajišťoval od údajného J. T. (ve skutečnosti jím byl spoluobviněný V. K.) veškeré falešné podpisy na použitých smlouvách. Nejvyšší soud proto shledal, že spoluobvinění J. H., M. Š. a V. K. společným jednáním ke škodě cizího majetku sebe obohatili tím, že uvedli poškozené Ing. M. N. a D. P. v omyl a tímto jednáním způsobili značnou škodu. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. Š. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obou obviněných rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek