ECLI:CZ:NS:2016:11.TCU.13.2016.1
sp. zn. 11 Tcu 13/2016 -27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 10. 3. 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky M. U. , podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení M. U. rozsudkem Zemského soudu Traunstein ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 6 Kls 250 Js 2373/04, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestných činů loupeže a vydírání podle §239a odst. 1, 2 a §25 odst. 2 německého tr. zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 10 (deseti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Traunstein ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 6 Kls 250 Js 2373/04, který nabyl právní moci tohož dne, byl M. U. uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže a vydírání a následně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 10 (deseti) měsíců.
Podle skutkových zjištění je M. U. vinen tím, že v létě 2002 poskytl obv. P. nejméně 4.000 EUR, aby společně s obv. P. uskutečnili drogový obchod. Obchod však neproběhl ke spokojenosti účastníků a obviněný P. musel obv. U. vrátit celou částku (řízení tomto skutku bylo zastaveno státním zastupitelstvím podle §154 odst. 1 německého tr. ř.). Obv. P. byl poté toho názoru, že nejen on, ale i J. by se měl na vrácení peněz účastnit. Proto dne 31. 12. 2003 obv. P. a U. vyhledali svědka J. v jeho bytě v K. a údery do obličeje jej nutili k úhradě jeho údajných dluhů. Poškozený J. však i nadále peníze neuhradil.
Dne 17. 1. 2004 kolem 12.00 hod. obv. U. spolu s obv. P. jeli k bytu poškozeného J. v K., kde jej vyzvali, aby sešel dolů na parkoviště a nasedl do auta. Když ten nebyl ani nadále ochoten splnit jejich finanční požadavky, odjeli k odlehlé štěrkovně firmy H. –B. v E. a tam obv. U. udeřil poškozeného J. rukou do obličeje, dále jej spoutal zápěstními pouty a dovedl jej znovu do vozidla, kde mu přes hlavu navlékl černý svetr, aby J. nevěděl, kam jej vezou. Poté všichni dojeli do domu „L.“ v E., kde dovedli poškozeného do podkroví seníku v 1. patře. Tam obv. U. po J. požadoval, aby vymyslel, jak uhradí údajné dluhy a dal mu na to 10 minut času, jinak poškozenému odřízne prsty. Poškozený se vyděsil, podařilo se mu uvolnit ruce z pout a uprchnout do sousedícího statku a vyrozumět policii.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-78/2015-MOT-T/7 ze dne 22. 2. 2016 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 24. 2. 2016.
Podle §4a odst. 3 tohoto zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že odsouzený M. U. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu EU a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku a vydírání podle §175 tr. zákoníku). Závažnost trestné činnosti obviněného spočívá v tom, že obviněný si spolu s dalším spolupachatelem vynucoval vrácení domnělého dluhu 4.000 EUR, a to nejprve tak, že vůči poškozenému užil násilí (údery do obličeje) a poté, když tato snaha vyzněla neúspěšně, tak chtěli poškozeného k vrácení peněz donutit pod pohrůžkou závažné újmy na zdraví (odříznutí prstů na spoutaných rukou). S tím koresponduje druh i výměra uloženého trestu odnětí svobody, který je zcela ve shodě s českou právní úpravou.
Protože jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. U. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 3. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu