ECLI:CZ:NS:2016:11.TCU.16.2016.1
sp. zn. 11 Tcu 16/2016 -47
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 8. 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občanů České republiky M. Š. , O. R. , L. F. , a P. M. , rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 1 KLs 324 Js 6827/03.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 1 KLs 324 Js 6827/03, jenž nabyl právní moci téhož dne, byli uznáni vinnými M. Š. a L. F. v osmi případech, O. R. v sedmi případech a P. M. ve třech případech trestným činem výdělečného organizovaného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1, 2 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byli odsouzeni k trestům odnětí svobody, a to M. Š. v trvání čtyř let, O. R. v trvání tří let a deseti měsíců, L. F. v trvání čtyř let a tří měsíců a P. M. v trvání dvou let a tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustili tím, že po předchozí domluvě s organizátory ilegálního převádění cizinců přes česko-německou hranici se odsouzení Š., R. a F. jakožto „motorizovaní převaděči“ podíleli na převaděčské činnosti tím, že cizince, kteří byli převedeni pěším převaděčem, jímž byl v některých případech odsouzený M., mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo v bezprostřední blízkosti hranice převzali do dodávkového vozidla a dopravili dále do vnitrozemí. Jednali přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jejich podíl na převaděčských akcích obdrželi vždy finanční odměnu ve výši nejméně 20 000 Kč, kterou si rozdělili tak, že větší část obdržel řidič dodávky s cizinci a zbytek řidič a spolujezdec průzkumného vozidla jedoucího před dodávkou a osoba, která zapůjčila osobní vůz. Odsouzený M. za každou převaděčskou akci, jíž se účastnil, obdržel odměnu ve výši 15 000 Kč. Tímto způsobem:
- v ranních hodinách dne 17. 4. 2003 převzal R. na určeném místě v blízkosti obce W. do dodávky nejméně 12 Číňanů, které přepravil do M. v B. –W., zatímco Š. a F. jej doprovázeli v průzkumném vozidle patřícím Š.;
- ve dnech 22. 4. a 24. 4. 2003 stejným způsobem přepravili opět vždy nejméně 12 Číňanů do obce B. U., přičemž v těchto případech řídil dodávku Š., zatímco F. a R. jej doprovázeli v průzkumném voze;
- dne 25. 4. 2003 obdobným způsobem přijali do dodávky řízené v tomto případě R. 8 Číňanů, které přepravili do P. v I.;
- dne 30. 4. 2003 opět převzali stejným způsobem do dodávky řízené Š. 12 cizinců, které přepravili do obce S. –G., přičemž v průzkumném vozidle tentokrát jel F. s přítelkyní Š., R. se této jízdy neúčastnil;
- ve dnech dne 5. 5. a 6. 5. 2003 převzali na označeném místě poblíž obce S. od M. do dodávky řízené Š. vždy 20 Asiatů a přepravili je do obce B. U., přičemž v průzkumném vozidle jeli R. a F.;
- dne 7. 5. 2003 opět převzali na stejném místě od M. do dodávky řízené Š. se spolujezdcem R. opět 20 cizinců s tím, že je přepraví do obce B. U., přičemž v průzkumném vozidle byl F. Krátce po převzetí cizinců byli zadrženi.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Nejvyšší soud v dané věci již jednou rozhodl usnesením ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 11 Tcu 76/2005, tak, že se podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení jmenovaných rozsudkem Zemského soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. 1 KLs 324 Js 6827/03, a to pro trestný čin výdělečného organizovaného převádění cizinců u M. Š. a L. F. v osmi případech, u O. R. v sedmi případech a u P. M. ve třech případech, podle §92 odst. 1 č. 1, 2 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovým trestům odnětí svobody u M. Š. v trvání čtyř let, u O. R. v trvání tří let a deseti měsíců, u L. F. v trvání čtyř let a tří měsíců a u P. M. v trvání dvou let a tří měsíců.
Účinky tohoto rozhodnutí spočívají v tom, že se na citované odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky a jsou proto stejné, jako v případě současné právní úpravy, podle níž byl podán nyní projednávaný návrh Ministerstva spravedlnosti.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud nyní projednávanému návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 8. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu