ECLI:CZ:NS:2016:11.TCU.24.2016.1
sp. zn. 11 Tcu 24/2016 -35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. 3. 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky A. M. , dříve N. , rozsudkem Obvodového soudu Straubing, Spolková republika Německo, ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 2 Ls 536 Js 95882/13jug., při zahrnutí trestů z rozsudku Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 4 Ds 108 Js 17139/10 a z rozsudku Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Ls 108 Js 310/11, a to pro trestné činy úmyslného řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění v souběhu s úmyslným řízením vozidla bez povinného ručení, úmyslným dovolením řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a povinného ručení, úmyslným připuštěním omezování práv z veřejné listiny v souběhu dvou případů s krádeží a poškozením cizí věci, podle trestního zákona Spolkové republiky Německo, se zamítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Straubing, Spolková republika Německo, ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 2 Ls 536 Js 95882/13jug., který nabyl právní moci dne 22. 10. 2014, byl A. M. uznán vinným trestnými činy úmyslného řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění v souběhu s úmyslným řízením vozidla bez povinného ručení, úmyslným dovolením řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a povinného ručení, úmyslným připuštěním omezování práv z veřejné listiny v souběhu dvou případů s krádeží a poškozením cizí věci, podle německého trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, a to při zahrnutí podmíněného souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 1 roku uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Ls 108 Js 310/11, který nabyl právní moci dne 20. 4. 2011, při zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 4 Ls 108 Js 17139/10, který nabyl právní moci dne 1. 12. 2010.
Podle skutkových zjištění Obvodového soudu Straubing, Spolková republika Německo, ze dne 14. 10. 2014, sp. zn. 2 Ls 536 Js 95882/13jug., se odsouzený A. M. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1 . dne 17. 10. 2013 kolem 12:15 hod. řídil osobní motorové vozidlo VW Golf II bez reg. zn. z H. v S. do H., ačkoli neměl potřebné řidičské oprávnění a na vozidlo nebyla navíc uzavřena smlouva o povinném ručení, což mu bylo známo. Rovněž umožnil zvlášť stíhané V. L., aby dne 17. 10. 2013 kolem 12:15 hod. v H. na parkovišti A. H. v S. řídila osobní motorové vozidlo VW Golf II bez reg. zn., ačkoli neměla potřebné řidičské oprávnění a na vozidlo nebyla uzavřena smlouva o povinném ručení, což mu jako držiteli uvedeného vozidla bylo známo,
2 . v blíže nezjištěné době od 04:00 hod. dne 19. 8. 2013 do 07:00 hod. dne 21. 8. 2013 odcizil se zvlášť stíhanou M. L. a na základě jejich předchozí domluvy přední a zadní registrační značku z osobního motorového vozidla Ford C-Max poškozeného G. M. v hodnotě cca 30 euro, které bylo zaparkováno v N. v. W., I., v úmyslu si registrační značky ponechat, neboť mu bylo známo, že vozidlo G. bez chybějících registračních značek nesmí být účastno silničního provozu.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že A. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Odsouzení se však týká skutků, které nevykazují znaky trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky, tedy znaky některé skutkové podstaty trestného činu v trestním zákoníku, a není tak splněna formální podmínka postupu podle §4a odst. 3 zákona, spočívající v oboustranné trestnosti činu, pro nějž byl český občan cizím soudem odsouzen.
Na základě výše uvedeného je totiž zřejmé, že není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu pokud jde o jednání pod bodem 1. / rozsudku spočívající v tom, že dne 17. 10. 2013 kolem 12:15 hod. řídil osobní motorové vozidlo VW Golf II bez reg. zn. z H. v S. do H., ačkoli neměl potřebné řidičské oprávnění a na vozidlo nebyla navíc uzavřena smlouva o povinném ručení, což mu bylo známo. Rovněž umožnil zvlášť stíhané V. L., aby dne 17. 10. 2013 kolem 12:15 hod. v H. na parkovišti A. H. v S. řídila osobní motorové vozidlo VW Golf II bez reg. zn., ačkoli neměla potřebné řidičské oprávnění a na vozidlo nebyla uzavřena smlouva o povinném ručení, což mu jako držiteli uvedeného vozidla bylo známo, neboť toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
V případě skutku popsaného v bodě 2./ rozsudku, kterého se odsouzený dopustil tím, že v blíže nezjištěné době od 04:00 hod. dne 19. 8. 2013 do 07:00 hod. dne 21. 8. 2013, odcizil se zvlášť stíhanou M. L. a na základě jejich předchozí domluvy přední a zadní registrační značku z osobního motorového vozidla Ford C-Max poškozeného M. G. v hodnotě cca 30 euro, které bylo zaparkováno v N. v. W., I., v úmyslu si tyto registrační značky ponechat, neboť mu bylo známo, že vozidlo bez chybějících registračních značek nesmí být účastno silničního provozu, tak pokud jde o v úvahu přicházející trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, podle odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení musí být činem způsobena škoda nikoli nepatrná, za kterou je ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku považována škoda dosahující částky nejméně 5.000 Kč. Obviněný svým jednáním způsobil škodu v celkové výši přibližně 735 Kč (srov. kurzy devizového trhu České národní banky ke dni 19. 8. 2012). Z obsahu spisu dále není zřejmé, že by obviněný svým jednáním naplnil některé z jiných zákonných ustanovení §205 odst. 1 písm. b) až e) tr. zákoníku, popř. podle odstavce 2) tohoto ustanovení, proto trestný čin krádeže ani jiný trestný čin podle právního řádu České republiky v jednání obviněného podle předložených podkladů spatřovat nelze.
Podmínka oboustranné trestnosti činu nebyla shledána splněnou ani ohledně trestného činu úmyslného připuštění omezování práv z veřejné listiny, když toto jednání rovněž nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Pro úplnost je třeba uvést, že z rozsudku Obvodového soudu Straubing, Spolková republika Německo, nevyplývá ani závěr, že by odsouzenému byly uloženy nepodmíněné tresty v případě dvou jeho předchozích odsouzení Obvodovým soudem Cham, Spolková republika Německo, ve kterých byl posuzován jako mladistvý pachatel, neboť rozsudkem Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 4 Ls 108 Js 310/11, mu byl při zahrnutí podmíněného trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců uloženého mu rozsudkem Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 4 Ls 108 Js 17139/10, uložen souhrnný podmíněný trest v trvání 1 roku.
Nejvyšší soud v tomto ohledu připomíná svou ustálenou judikaturu, podle níž „…se za citelný trest odnětí svobody odůvodňující zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů považuje nepodmíněný trest …v trvání alespoň jednoho roku.“ A že „… se rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona vydává pouze u uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody v rozsahu minimálně jeden rok …“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010 a ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013). Obdobný právní názor byl vysloven v řadě dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. v usnesení ze dne 24. 2. 2006, sp. zn. 11 Tcu 12/2006, kdy ve vztahu k hierarchii druhů trestů Nejvyšší soud v této souvislosti konstatoval, že „…uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru, zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a vzhledem k jeho konkrétní výměře postup podle shora uvedeného ustanovení (tj. tehdejšího ustanovení §4 odst. 2 zákona – nyní jde o §4a odst. 3 zákona) neodůvodňuje.“ K tomu srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tcu 83/2002, sp. zn. 11 Tcu 51/2005, sp. zn. 11 Tcu 69/2006, sp. zn. 11 Tcu 14/2007, sp. zn. 11 Tcu 166/2014). Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal důvod ke změně této judikatury, když A. M. nebyl výše označenými cizozemskými rozsudky uložen nepodmíněný trest odnětí svobody.
Lze jen dále dodat, že v případě odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Cham, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 4 Ls 108 Js 17139/10, není splněna ani podmínka oboustranné trestnosti činu ohledně trestné činnosti, které se odsouzený dopustil tím, že dne 10. 8. 2010 společně se dvěma nezletilými pachateli vnikl pootevřeným oknem do prodejny v H. ve W., odkud společně odcizili celkem 14 krabiček cigaret. Tato trestná činnost odsouzeného by podle právního řádu České republiky nenaplnila znaky skutkové podstaty žádného trestného činu, neboť k tomu, aby toto jednání odsouzeného naplnilo skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, chybí naplnění znaku způsobené škody, a to alespoň ve výši škody nikoli nepatrné, tj. 5.000 Kč.
Je třeba také připomenout dikci §11 odst. 2 tr. zákoníku (s účinností od 27. 4. 2012), kdy pro účely trestního řízení se na pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a to za podmínky oboustranné trestnosti činu. Je tak zřejmé, že českým orgánům činným v trestním řízení nic nebrání v tom, aby na výše označená rozhodnutí německého soudu bez dalšího (jen při splnění podmínky oboustranné trestnosti činu) nahlížely ex lege jako na odsouzení soudem České republiky, přičemž z opisu evidence Rejstříku trestu vyžádaného Nejvyšším soudem ze dne 3. 3. 2016 vyplývá, že předmětná cizozemská odsouzení jsou evidována ve zvláštní části opisu, a tedy na základě toho je snadno zjistitelné pro orgány činné v trestním řízení, které z něj mohou vyvodit příslušné právní důsledky.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 3. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu