ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1033.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1033/2016-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2016 dovolání, které podal obviněný Y. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 67 To 113/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 157/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Y. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 8 T 157/2014, byl Y. K. uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 2. 12. 2014 ve 22:15 hodin v P., na rohu ulic Š. a V. n., kde byl kontrolován hlídkou PČR a tuto dobrovolně následoval do ulice V. S. před č. …, kde měl být jeho doklad cizince podroben zkoumání policistou ODSČ, přechovával u sebe v levé zadní kapse u kalhot v černém pouzdře průhledný sáček s 18 tabletami cihlové barvy a 6 sáčků se sypkou bílou látkou, přičemž v době čekání v ulici V. S. před domem č. …, v době rozruchu vyvolaného jinou osobou, vyhodil tento obsah ze své kapsy na zem za sebe a následně od obsahu poodstoupil směrem k policistům, při svém jednání byl však spatřen zasahujícím policistou, kdy následným znaleckým zkoumáním Odborem kriminalistické techniky a expertiz KŘP hl. m. Prahy byl v 6 zajištěných sáčcích zjištěn obsah 2,889 g netto bílé hrudkovité látky s přítomností kokainu v koncentraci 28 %, což v přepočtu na celkové množství přechovávané látky činí 0,808 g kokainu base, když kokain je uveden jako omamná látka v seznamu č. 1 omamných látek v příloze k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v 18 ks cihlově červených tablet o celkové hmotnosti 5,429 g netto byla zjištěna přítomnost MDMA v koncentraci 11 %, což v přepočtu na celkové množství přechovávané látky činí 0,597 g MDMA base, a dále přítomnost amfetaminu, bez zjištěného množství účinné látky v přechovávaném materiálu, když MDMA včetně svých solí, je uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako látka psychotropní, a amfetamin je uveden v příloze č. 5 ke stejnému nařízení taktéž jako látka psychotropní.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 67 To 113/2016, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Athanassia Pantazopoula dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V případě dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se zjevně jedná o překlep, neboť v dovolání není uvedeno ani jeho slovní označení, ani žádné pro tento dovolací důvod relevantní námitky.
Obviněný namítl, že v řízení nebyly dodrženy podmínky spravedlivého procesu a existuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Důkazy byly oběma soudy hodnoceny jednostranně. Ve věci bylo již jednou rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem, který byl k odvolání obviněného zrušen, a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud přitom uložil doplnění dokazování a také obviněný opakovaně žádal o další důkazy. Policie České republiky pak dne 2. 6. 2015 reagovala vyrozuměním, že spisový materiál nemůže být o navrhované důkazy doplněn, neboť neexistují. S tím obviněný nesouhlasí. V případě požadovaného videozáznamu z policejní akce poukazuje na výpověď svědka prap. I. G., podle které policie akci natáčela. Současně je obviněný toho názoru, že incident se odehrál v zorném úhlu kamery veřejného kamerového systému.
Obviněný dále poukázal na skutečnost, že ani jeden ze svědků nevypověděl, že by ho viděl cokoli odhodit na zem. V místě se pohybovaly i další osoby. Záznam o vydání věcí obviněný odmítl podepsat, protože tyto věci nebyly jeho a nebyly u něj nalezeny. Jedinými důkazy podle obviněného jsou tento nepodepsaný protokol a odborné vyjádření. Mělo tak být postupováno v duchu zásady in dubio pro reo. K tomu obviněný cituje judikaturu Ústavního soudu. Současně podle něj ze spisu nevyplývá, na základě čeho policisté přistoupili k podrobné kontrole jeho dokladů.
Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 67 To 113/2016, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby ve věci rozhodl sám.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Nad rámec dovolacího řízení lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněný pouze prezentuje vlastní verzi skutkového děje, která se však zjevně rozchází s výsledky provedeného dokazování. Zásadní skutková zjištění vyplývající z výpovědí zasahujících policistů obviněný ze své verze vyloučil. Oproti tomu z rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že výpovědi zasahujících policistů jsou ve vzájemném souladu. Svědek O. S. sice neviděl pouzdro s drogami přímo padat z rukou obviněného k zemi, neboť měl obviněný ruce za zády, oba policisté však popsali incident a chování obviněného tak, že nelze mít pochybnosti o tom, že tento předmět zahodil obviněný. I bez doplnění důkazů, které původně odvolací soud požadoval, měl soud prvního stupně k dispozici dostatek podkladů pro závěr o vině obviněného. Tento závěr ostatně odvolací soud ve svém dalším rozhodnutí také akceptoval. Obviněným navrhované důkazy nejsou ani tzv. opomenutými, neboť soudy jejich neprovedení řádně zdůvodnily.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která však nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Y. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu