ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1111.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1111/2016-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2016 o dovolání obviněného T. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 3 To 78/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 3 T 1/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Třebíčí ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 3 T 1/2016, byl obviněný T. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců, jehož výkon mu byl podle §84 tr. zákoníku za podmínek uvedených v §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §85 odst. 1 tr. zákoníku soud stanovil obviněnému zkušební dobu podmíněného odsouzení s dohledem v trvání 40-ti měsíců. Dále bylo podle §85 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku, obviněnému ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem uloženo přiměřené omezení spočívající ve zdržení se požívaní návykových látek, přičemž soud obviněnému stanovil povinnost se na výzvu probačního úředníka podrobit testu na přítomnost omamných a psychotropních látek a jedů. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Obviněnému bylo také podle §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uloženo ochranné protitoxikomanické léčení v ambulantní formě.
Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění, že „ačkoli byl trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 2 T 106/2014, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2014, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků, v přesně nezjištěné době, nejméně od června 2015 do 26. 8. 2015 v N. n. O., okres T., na ulici P., vědom si protiprávnosti svého jednání, opakovaně, nejméně ve dvou případech, vyráběl drogu pervitin a za tímto účelem přechovával chemikálie, varné sklo, vařič, nádoby, trychtýře, filtry a další věci, v úmyslu za pomoci těchto předmětů pervitin vyrábět, přičemž droga pervitin obsahuje metamfetamin, který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu č. 5, přílohy 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek v platném znění“.
Proti tomuto rozsudku podal v neprospěch obviněného státní zástupce v zákonné lhůtě odvolání, na jehož podkladě Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 3 To 78/2016, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 nově rozhodl tak, že obviněnému podle §283 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 32 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu, a to proti výroku o trestu, podal obviněný dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný se ve svém dovolání opřeném o výše uvedený dovolací důvod domáhá rozhodnutí, které by mu uložilo trest podmíněný, aby mu bylo umožněno starat se o imobilního otce, družku a dítě, které se má narodit. Dovolatel argumentuje tím, že v jeho případě má být preferován princip nápravy pachatele před hlediskem generální prevence. Dále v textu svého mimořádného opravného prostředku zdůrazňuje existenci polehčujících okolností (doznání, spolupráce s orgány činnými v trestním řízení), poukazuje na to, že „množství uvařené drogy nebylo velké“, drogy vyráběl pouze pro svou potřebu a ne ze zištných důvodů, za účelem zisku. Argumentuje i poukazem na to, že jeho životní situace je nyní zcela jiná, drogy již nekonzumuje, našel si přítelkyni, s kterou čeká dítě, našel si práci a vede celkově zodpovědnější život. V úvodním textu dovolání obviněný argumentoval nutností pečovat o svého otce, který se stal zcela imobilním, v dalším textu však poukazuje na nutnost péče o svého imobilního dědečka. Právě v okamžiku, kdy se výše popsaným způsobem jeho život změnil k lepšímu, přišlo dle jeho názoru rozhodnutí soudu druhého stupně o nepodmíněném trestu odnětí svobody. Dovolatel v této souvislosti argumentuje tím, že nepodmíněný trest by „dalekosáhle ovlivnil jeho další život“. Zdůrazňuje, že účelem trestu je náprava pachatele a u osoby pachatele, který se právě snaží změnit svůj život, je dle jeho názoru hledisko jeho nápravy důležitější než generální prevence. Text dovolání uzavírá s vyjádřením naděje, že Nejvyšší soud vezme v úvahu všechny jím uvedené okolnosti a posoudí napadený rozsudek jako nepřiměřeně přísný a bude za dostačující považovat podmíněný trest. Proto Nejvyššímu soudu navrhuje, aby shledal dovolání důvodným, zrušil výrok o trestu napadeného rozhodnutí a sám podle §265m tr. ř. rozhodl o uložení podmíněného trestu, popř. aby Nejvyšší soud přikázal věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Dále dovolatel činí návrh, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil až do rozhodnutí o dovolání výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen napadeným rozhodnutím.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. K námitkám uvedeným v dovolání konstatuje, že dovolatel uplatnil argumentaci, kterou brojí proti výroku o trestu a jeho nepřiměřené přísnosti. Výtky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze prostřednictvím dovolání úspěšně uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a za situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na předmětný trestný čin. Státní zástupce poukazuje na to, že prostřednictvím dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu lze brojit v případě výroku o trestu pouze pokud jde o jiné vady tohoto výroku vyplývající z porušení norem hmotného práva, např. nesprávnost právního závěru o uložení souhrnného nebo úhrnného trestu. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvádí rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2866/07, ve kterém Ústavní soud připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby. S poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zákona a §31 odst. 1, 2 tr. zákona, která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání. Státní zástupce proto konstatuje, že námitky obviněného směrující proti nepřiměřenosti uloženého trestu nelze s úspěchem podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Současně vyslovuje názor, že dovolatelem uvedené námitky nejsou důvodné ani v obecné rovině a uložený trest nepovažuje za nepřiměřeně přísný a ani za projev libovůle, neboť soud druhého stupně jasně a přesvědčivě vysvětlil druh uložené sankce. Z výše uvedených důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud předně připomíná, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení. Je třeba zdůraznit, že v rámci rozhodování o dovolání Nejvyšší soud vychází zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V rámci tohoto dovolacího důvodu lze tedy především namítat, že skutek, tak jak byl v předchozím řízení zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako konkrétní trestný čin, ačkoli ve skutečnosti šlo o jiný trestný čin nebo se dokonce o žádný trestný čin nejednalo. Lze také namítat jiné nesprávné hmotněprávní posouzení než posouzení skutku, pokud spočívá v posouzení některé jiné skutkové okolnosti, jež má svůj základ v hmotném právu, a to jak v hmotném právu trestním, tak případně i v dalších právních odvětvích. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. S poukazem na tento dovolací důvod však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost povedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. ř. či namítat jiné porušení trestního řádu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod., neboť v tomto směru se jedná o aplikaci procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Pro úplnost je třeba dodat, že ani v žádném z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
Nejvyšší soud dále připomíná, že dovolání je ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí. Dovolání je určeno k nápravě procesních a hmotněprávních vad taxativně vyjmenovaných v rámci dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu, justičnímu zkoumání skutkového stavu, není tedy pověřen k opětovnému plnému přezkumu rozhodnutí soudů nižších stupňů. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů.
Dovolatel v textu svého mimořádného opravného prostředku brojí proti uloženému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, k čemuž argumentuje zlepšením své životní situace s poukazem na konkrétní okolnosti, které v probíhajícím trestním řízení dle jeho tvrzení nastaly, jakož i zdůrazněním polehčujících okolností, které by Nejvyšší soud měl brát při svém rozhodování v úvahu. Tyto dovolatelem uplatněné námitky však vzhledem na jejich obsah a charakter nelze s úspěchem podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Jak již uvedl státní zástupce ve svém vyjádření, námitka nepřiměřenosti uloženého trestu, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nemůže být relevantně uplatněna ani v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který primárně směřuje k nápravě pochybení při ukládání trestu. V rámci dovolatelem uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za pokračování v trestném činu. V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. R 22/2003 Sb. rozh. tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud v posuzované věci nemohl shledat opodstatnění pro odchýlení se od této ustálené soudní praxe.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poukazuje, že odvolací soud v textu svého rozhodnutí srozumitelně a jasně vysvětlil, proč nelze v případě dovolatele důvodně předpokládat, že podmíněný trest odnětí svobody, byť za současného vyslovení dohledu a přiměřených omezení, splní účel předpokládány zákonem. Nejvyšší soud tak nemá výhrady k závěru soudu druhého stupně, že u obviněného lze těžko akceptovat uložení trestu podmíněného, a to i přes dovolatelem tvrzený současný zodpovědnější přístup k životu.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného T. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
K požadavku obviněného na odklad výkonu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud pouze uvádí, že již s ohledem na obsah tohoto rozhodnutí o dovolání obviněného nebyly shledány důvody pro vyhovění výše zmíněné žádosti.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 9. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu