ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1132.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1132/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2016 o dovolání V. Z. R. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 14 To 156/2011, v trestní věci vedené u Krajského soudu Plzni pod sp. zn. 1 Nt 101/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání V. Z. R. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 1 Nt 101/2011, bylo rozhodnuto, že podle §402 odst. 1 písm. a) tr. ř., účinného ke dni rozhodnutí, je přípustné udělení souhlasu s trestním stíháním zadrženého pro trestný čin obchodování s lidmi nebo jiné nezákonné dohody týkající se člověka podle článku 149 část 2 ukrajinského trestního zákona, kterého se V. Z. R. dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku usnesení.
Proti tomuto usnesení podal V. Z. R. stížnost. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 14 To 156/2011, stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Citované usnesení Vrchního soudu v Praze napadl V. Z. R. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje per analogiam k §265a odst. 2 písm. d) a h) tr. ř., přičemž dovolání opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolatel namítá, že soud nerespektoval právo na jeho obhajobu a nařídil ve věci veřejné zasedání na den 3. 5. 2011, přičemž obhájce o tomto neinformoval a ten se o celé věci dozvěděl až 16. 5. 2011, kdy mu bylo doručeno opatření o ustanovení obhájce a usnesení Krajského soudu, sp. zn. 1 Nt 101/2011. Dovolatel poukazuje na to, že podle §36 odst. 4 písm. d) tr. ř. musí mít po celou dobu řízení obhájce. Ačkoliv mu dne 29. 4. 2011 Krajský soud v Plzni obhájce správně ustanovil, neinformoval ustanoveného obhájce o konání o veřejném zasedání a následně rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vrchní soud v Praze se přitom touto vadou podle dovolatele nezabýval. Dále poukazuje na to, že Vrchní soud v Praze postupoval v případě stížnosti proti rozhodnutí týkajícímu se manželky dovolatele S. L. R. diametrálně odlišně, když usnesení Krajského soudu v Plzni, č. j. 1 Nt 102/2011-55, ze dne 3. 5. 2011, které je zcela identické s rozhodnutím týkajícím se dovolatele, zrušil a uložil Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu projednal a rozhodl. Na základě výše uvedeného dovolatel žádá, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 14 To 156/2011, zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání V. Z. R. se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání není přípustné podle §265a odst. 1 tr. ř., jelikož usnesení Vrchního soudu v Praze nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., byť je rozhodnutím soudu druhého stupně. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení obsahuje taxativní výčet rozhodnutí, proti nimž je přípustné podat dovolání, nelze za takové rozhodnutí považovat žádný jiný typ, který není v §265a odst. 2 tr. ř. uveden, tedy ani usnesení soudu druhého stupně, jímž byla zamítnuta jeho stížnost směřující proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo podle §397 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o přípustnosti vydání. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolání bylo pro nepřípustnost podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dovolání v posuzované věci přípustné, popř. jestli nepřichází v úvahu dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Obecně Nejvyšší soud též poznamenává, že k provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním, vůbec existovalo. Jestliže po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, pak dovolací soud nemůže přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě je dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí rovněž nepřípustné a je nutno ho odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007).
V konkrétním případě byla obě výše zmíněná rozhodnutí týkající se dovolatele zrušena rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2012, sp. zn. 11 Tcu 41/2012, který přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc znovu projednal a rozhodl, a proto se jedná o rozhodnutí neexistující, které též z tohoto důvodu nelze napadnout dovoláním.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že i kdyby předmětná usnesení nebyla zrušena, dovolání by nemohlo být vyhodnoceno jako přípustné, neboť usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, sp. zn. 14 To 156/2011, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost dovolatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 1 Nt 101/2011, o přípustnosti udělení souhlasu s trestním stíháním dle §402 odst. 1 písm. a) tr. ř., nelze považovat za rozhodnutí soudu ve věci samé podle §265a odst. 2 tr. ř., který obsahuje taxativní výčet rozhodnutí, jež je možné považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání.
Takovým rozhodnutím může být dle §265a odst. 2 tr. ř. pouze:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Výše zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze však do žádné z těchto kategorií nespadá.
Pokud dovolatel ve svém dovolání odůvodňuje přípustnost dovolání použitím analogie podle §265a odst. 2 písm. d) a h) tr. ř., je nutno zopakovat, že se jedná o výčet taxativní, a tedy jej nelze rozšiřovat na základě analogie, neboť by tím zcela došlo k popření účelu uvedeného ustanovení, jakož i samotného taxativního výčtu.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání V. Z. R. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Pro úplnost lze dodat, že dovolání obviněného se spisem bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 15. 8. 2016, takže v řízení před Nejvyšším soudem nedošlo k žádnému prodlení.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 8. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu