ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1134.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1134/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 12. 2016 dovolání obviněné S. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 13 To 494/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 98/2015, a rozhodl takto:
Podle §9a odst. 2 tr. ř. per analogiam se řízení přerušuje na dobu do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o odpovědi na předběžnou otázku položenou v dovolacím řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 212/2016-I. a evidovanou u Soudního dvora Evropské unie pod č. C-497/16.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 2 T 98/2015, byla obviněná S. K. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla dle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci, a to 369 ks tablet léku Claritine Active.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná S. K. dopustila trestné činnosti tím, že
,, dne 15. 11. 2014 neoprávněně dovezla v rozporu s ustanovením §21 odst. 1 zák. č. 167/98 Sb. o návykových látkách v rozporu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog, příl. č. 1 z Polské republiky přes železniční hraniční přechod M. – L., okr. Ú. n. O., do České republiky v mezinárodním osobním vlaku č. ... celkem 370 kusů tablet léku Claritine Active, kdy jedna tableta tohoto léku obsahuje 120 mg pseudoefedrinu, tedy prekursoru drog sloužícího k výrobě metamfetaminu
a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla Obvodním soudem pro Prahu 10, sp. zn. 1 T 128/2013 ze dne 25. 10. 2013 (právní moc 25. 10. 2013) odsouzena pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 5 let, to je do 25. 10. 2018 a trest propadnutí věci.“
3. Výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně však nenabyl právní moci, neboť jej obviněná S. K. napadla odvoláním směřujícím do výroků o vině i trestu. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 13 To 494/2015, rozhodl tak, že podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná S. K. prostřednictvím advokáta JUDr. Víta Svobody dovolání, v němž odkázala na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. Dle názoru obviněné bylo totiž rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V podaném dovolání obviněná předně uvedla, že její jednání nutno posuzovat jako jednání v právním omylu, neboť si nebyla vědoma nezákonnosti převozu zakázaných látek z Polska do České republiky. Rovněž pak nevěděla, že její jednání je trestné a ,,v rozporu s Nařízením č. 273/2004“.
6. Obviněná zpochybnila i naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu, neboť má za to, že její jednání lze posoudit maximálně jako nedbalost a nikoli jako jednání v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
7. Z hlediska společenské škodlivosti jednání podle §12 odst. 2 tr. zákoníku pak obviněná poukázala na skutečnost, že převážené látky byly určeny pouze pro její osobní potřebu, což výrazně snižuje její trestní odpovědnost.
8. Další uplatněné námitky pak směřovaly k uloženému trestu, jenž obviněná považuje za přísný, neboť soudy obou stupňů nezohlednily veškerá kritéria stanovená v §39 tr. zákoníku a rovněž nepřihlédly ani k polehčujícím okolnostem podle §41 písm. e), písm. h), písm. i), písm. l) a písm. n) tr. zákoníku. V posledním okruhu námitek pak obviněná vyslovila nesouhlas s některými částmi odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
9. Vzhledem k výše uvedenému obviněná S. K. navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 13 To 494/2015, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené usnesení, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.
10. K dovolání obviněné S. K. se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 922/2016-8 ze dne 7. 9. 2016). Ve svém vyjádření předně podotkl, že námitky obviněné týkající se údajného právního omylu a nedostatku úmyslného zavinění, již byly v předchozích fázích trestního řízení dostatečně řešeny. Státní zástupce se proto v tomto směru ztotožnil s usnesením odvolacího soudu, neboť s ohledem na okolnosti případu (způsob přepravy, trestní minulost obviněné, okolnosti nákupu atd.) je vyloučeno, že by obviněná jednala v právním omylu a je zároveň zřejmé, že si počínala úmyslně.
11. Pokud jde o námitky obviněné stran společenské škodlivosti jejího jednání, státní zástupce uvedl, že její čin nevykazuje žádné výjimečné rysy, díky kterým by bylo možno konstatovat, že nedosahuje ani spodní hranice trestnosti obvyklé u typově shodné trestné činnosti. Jedná se naopak o zcela standardní případ, u něhož je uplatnění trestní odpovědnosti namístě, přičemž tuto skutečnost nemůže změnit ani to, že převážená látka byla určena pro potřebu obviněné.
12. Státní zástupce dále shledal irelevantními výhrady obviněné vůči výroku o trestu. Výtky směřující proti údajné nepřiměřenosti trestu, včetně údajných pochybení při aplikaci institutu polehčujících okolností, nelze totiž podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani pod jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř.
13. Ve vztahu k námitkám obviněné stran některých částí odůvodnění pak státní zástupce uvedl, že dovolání proti důvodům rozhodnutí je dle §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Z přezkoumávaných rozhodnutí navíc nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou plně přezkoumatelná.
14. S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné S. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatelka výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Překážka řízení
16. Po obeznámení se s rozhodnými skutkovými a právními okolnostmi předmětného případu Nejvyšší soud shledal, že rozhodnutí o dovolání obviněné je závislé na otázce, k jejímuž zodpovězení je výlučně příslušný Soudní dvůr Evropské unie (dále jen ,,Soudní dvůr“), a která mu již dokonce byla Nejvyšším soudem předložena ve věci 11 Tdo 212/2016-I. a zaevidována pod č. C-497/16.
17. Pro posouzení výše zmiňovaného případu, který je skutkově i právně totožný s případem obviněné S. K., bylo totiž klíčové vyřešení otázky, zda obviněným přechovávaný přípravek Nurofen Stopgrip (obsahující účinnou látku pseudoefedrin) je možné považovat za prekursor, anebo jako léčivý přípravek s obsahem prekursoru. Zásadním právním sporem v projednávané věci byl tedy výklad pojmu prekursor v relevantní unijní právní úpravě. Pro úplnost pak nutno zdůraznit, že obviněná S. K. přechovávala rovněž přípravek obsahující účinnou látku pseudoefedrin, a to Claritine Active.
18. Nejvyšší soud má dále ve vztahu k výše uvedenému za nutné uvést, že skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku naplní ten, „kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed“. Jako zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku je uvedené jednání kvalifikováno, pokud se ho pachatel dopustí „ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“.
19. Základní právní rámec pro definici pojmu prekursor vymezuje Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 273/2004, o prekursorech drog (dále jen nařízení o prekursorech drog), a to ve znění Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 ze dne 11. 3. 2009 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, účinného od 30. 12. 2013 (dále jen „nařízení č. 1258/2013“), neboť jde o přímo použitelný předpis Evropské unie.
20. Při posuzování případu 11 Tdo 212/2016-I. tak Nejvyšší soud konfrontoval definiční vymezení „uvedené látky“ i v jiných jazykových mutacích a zjistil, že výše uvedený závěr o tom, že léčivé přípravky obsahující „uvedenou látku“ jsou prekursorem, nemá oporu v jiných jazykových verzích předmětného nařízení o prekursorech drog.
21. Ve slovenském znění nařízení č. 1258/2013 je sledovaný pojem vymezen takto: „ určená látka“ je akákoľvek látka uvedená v prílohe I, ktorú možno použiť na nezákonnú výrobu omamných alebo psychotropných látok, vrátane zmesí a prírodných produktov obsahujúcich takéto látky, s výnimkou zmesí a prírodných produktov, ktoré obsahujú určené látky a ktoré sú zložené takým spôsobom, že určené látky nemožno jednoducho použiť ani extrahovať ľahko dostupnými alebo ekonomicky výhodnými prostriedkami, liekov, ako sú vymedzené v článku 1 ods. 2 smernice Európskeho parlamentu a Rady 2001/83/ES a veterinárnych liekov, ako sú vymedzené v článku 1 ods. 2 smernice Európskeho parlamentu a Rady 2001/82/ES.
22. V polské jazykové mutaci je: „substancja sklasyfikowana“ oznacza każdą substancję wymienioną w załączniku I, która może być wykorzystywana do nielegalnego wytwarzania środków odurzających i substancji psychotropowych, w tym mieszaniny i produkty naturalne zawierające takie substancje, z wyłączeniem mieszanin i produktów naturalnych, które zawierają substancje sklasyfikowane i które zostały wytworzone w taki sposób, że substancje sklasyfikowane nie mogą być łatwo wykorzystane lub odzyskane za pomocą łatwych do zastosowania lub ekonomicznie opłacalnych środków, produktów leczniczych określonych w art. 1 pkt 2 dyrektywy 2001/83/WE Parlamentu Europejskiego i Rady oraz weterynaryjnych produktów leczniczych określonych w art. 1 pkt 2 dyrektywy 2001/82/WE Parlamentu Europejskiego i Rady.
23. V angličtině je sledovaný pojem vymezen takto: „scheduled substance” means any substance listed in Annex I that can be used for the illicit manufacture of narcotic drugs or psychotropic substances, including mixtures and natural products containing such substances but excluding mixtures and natural products which contain scheduled substances and which are compounded in such a way that the scheduled substances cannot be easily used or extracted by readily applicable or economically viable means, medicinal products as defined in point 2 of Article 1 of Directive 2001/83/EC of the European Parliament and of the Council and veterinary medicinal products as defined in point 2 of Article 1 of Directive 2001/82/EC of the European Parliament and of the Council.
24. Z německé jazykové verze vyplývá, že: „ erfasste Stoffe“ alle in Anhang I aufgeführten Stoffe, die zur unerlaubten Herstellung von Suchtstoffen oder psychotropen Substanzen verwendet werden können, einschließlich Mischungen und Naturprodukten, die derartige Stoffe enthalten, aber ausgenommen Mischungen und Naturprodukte, die erfasste Stoffe enthalten und so zusammengesetzt sind, dass diese nicht einfach verwendet oder leicht und wirtschaftlich extrahiert werden können, Arzneimittel gemäß Artikel 1 Nummer 2 der Richtlinie 2001/83/EG des Europäischen Parlaments und des Rates und Tierarzneimittel gemäß Artikel 1 Nummer 2 der Richtlinie 2001/82/EG des Europäischen Parlaments und des Rates.
25. Za tohoto stavu věci je nutné v intencích judikatury vycházet ze smyslu evropské právní úpravy tak, aby sporný pojem byl vykládán v rámci celé Evropské unie jednotně. Proto bylo nutné zabývat se otázkou, zda je podřazení léčiv obsahujících prekursor pod pojem prekursoru, i po změně nařízení o prekursorech drog, v souladu se smyslem evropské úpravy.
26. Na tom nic nemění ani to, že z textu preambule k novelizujícímu nařízení č. 1258/2013 vyplývá potřeba zpřísnit režim nakládání s jinou specifickou látkou, a to acetanhydridem (srov. odst. 2 preambule nařízení č. 1258/2013). Tato skutečnost by tedy nasvědčovala spíše tomu, že jsou i nadále platné právní závěry citovaného rozsudku Soudního dvora, že léčivé přípravky, byť by i obsahovaly snadno extrahovatelnou látku sloužící jako prekursor, za takový prekursor považovány být nemohou. Pominout totiž nelze argumentaci Soudního dvora, že rovněž léčivé přípravky podléhají regulaci výše citovanou směrnicí, přičemž není cílem evropské právní úpravy podobné režimy regulace překrývat.
27. Pro úplnost lze poukázat, že otázkou výkladu sporného čl. 2 písm. a) nařízení o prekursorech drog č. 273/2004 ze dne 1. 2. 2004 se v minulosti zabýval i Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1363/2011, ve kterém se přiklonil k závěru, že za prekursor se považují všechny látky, které jsou uvedeny v Příloze I. výše uvedeného nařízení, ale i léčivé přípravky, ve kterých jsou prekursory obsaženy. Ty jsou sice z této definice vyloučeny, ale na druhé straně lze z nich uvedené látky extrahovat snadno dostupnými nebo hospodářskými prostředky. A jelikož prekursor pseudoefedrin (nejen když jde o tuto látku samotnou, ale i pokud je obsažen v léčivých přípravcích) lze z léku extrahovat jednoduchým postupem (protože oddělení prekursoru je nejčastěji prováděno rozpuštěním léku ve vodě či v jiném roztoku, filtrací a následným odpařením, což je postup snadný, neboť k němu není nutné použít složitých chemických, laboratorních či jiných náročných postupů), lze i léčivé přípravky s obsahem pseudoefedrinu považovat ve smyslu definice čl. 2 písm. a) nařízení č. 273/2004 považovat za prekursor. Je však pravdou, že tento názor Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, časově předchází změně nařízení o prekursorech drog č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013.
28. Z preambule nařízení č. 111/2005 je patrné, že výslovné řazení léčivých přípravků obsahujících efedrin (pseudoefedrin) mezi prekursory se děje na podkladě přeshraničního obchodu se třetími zeměmi (srov. odst. 3 a 7 preambule nařízení č. 1259/2013). Toto nařízení má odlišnou působnost a vztahuje se pouze k obchodu s prekursory přes vnější hranici Evropské unie – jeho věcný rozsah je tedy odlišný. Ale konstrukce čl. 2 písm. a) v nařízení č. 111/2005 je v tomto aspektu odlišná od korespondujícího čl. 2 písm. a) nařízení o prekursorech drog ve znění nařízení č. 1258/2013, neboť výslovně obsahuje vyjádření, že léčivé přípravky s obsahem efedrinu jsou výjimkou z jinak obecného pravidla, že léčivé prostředky režimu nařízení č. 111/2005 nepodléhají. Oproti tomu v nařízení o prekursorech drog ve znění nařízení č. 1258/2013 taková výslovná úprava léčivých přípravků s obsahem efedrinu chybí.
29. Evropský normotvůrce měl přitom jistě možnost i v novele nařízení o prekursorech drog výslovně vyjádřit, že jeho režimu podléhají i léčivé přípravky obsahující efedrin. I přesto, že obě novelizující nařízení vznikala s největší pravděpodobností souběžně, tak výslovně neučinil.
30. Lze tak shrnout, že sporné ustanovení čl. 2 písm. a) v nařízení o prekursorech drog ve znění nařízení č. 1258/2013 i přes snahu evropského normotvůrce je i po provedené změně nejasné a připouští dva protichůdné výklady. Buď je jazykovým výkladem možné dovodit, že léčivé přípravky obsahující „uvedenou látku“ jsou prekursorem, nebo je výkladem dovoditelný i názor opačný. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud shledal, že další aplikaci závěrů vyplývajících z citovaného rozhodnutí lze považovat z hlediska práva Evropské unie za spornou.
31. Nejvyšší soud proto požádal na základě čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie Soudní dvůr o odpověď na předběžnou otázku, zda ,,lze léčivé přípravky podle definice stanovené ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES, které obsahují „uvedené látky“ stanovené Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 273/2004, na základě čl. 2 písm. a) tohoto nařízení považovat za vyloučené z jeho působnosti ve smyslu Rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C-627/13 a C-2/14 i poté, co znění uvedeného ustanovení byla změněna nařízením č. 1258/2013 a s přihlédnutím k tomu, že čl. 2 písm. a) nařízení č. 111/2005, ve znění nařízení č. 1259/2013, léčivé přípravky s obsahem efedrinu a pseudoefedrinu podřizuje režimu nařízení č. 111/2005“ .
32. Jde přitom o zásadní právní otázku výkladu práva Evropské unie, na jejímž vyřešení je rovněž závislá i konkrétní právní kvalifikace jednání obviněné S. K..
V. Přerušení řízení
33. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí o dovolání obviněné S. K. je závislé na vyřešení sporné otázky výkladu aktů přijatých orgány Evropské unie, jak má na mysli čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. Vzhledem k tomu, že výše specifikovaná předběžná otázka však již byla Soudnímu dvoru předložena ve věci 11 Tdo 212/2016-I. a zaevidována u Soudního dvora pod č. C-497/16, Nejvyšší soud podle §9a odst. 2 tr. ř. per analogiam přerušil dovolací řízení do doby, kdy na tuto předběžnou otázku Soudní dvůr odpoví, neboť bez jejího zodpovězení není možné v tomto řízení pokračovat.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 12. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu