ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1430.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1430/2015-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016 dovolání podané obviněným L. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 5 To 299/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 101 T 80/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 101 T 80/2015, byl L. B. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to digitální váhy. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil se spoluobviněnou tím, že v době nejméně od poloviny roku 2013 do začátku roku 2014 K. L. sama v O. a H., okres K., a v době od počátku roku 2014 do 24. 11. 2014 K. L. a L. B. společně po vzájemné předchozí domluvě a rozdělení úkolů v H., okres K., a jinde na různých místech záměrně, vědomi si protiprávnosti svého jednání, poskytli zdarma, za úplatu nebo jako protislužbu dalším osobám psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. v návaznosti na §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., přičemž pervitin odebírala K. L. od dalších dealerů, kdy od počátku roku 2014 nakoupila k další distribuci nejméně 453 gramů pervitinu, zakoupenou drogu si společně s L. B. rozdělili a připravili k následným předávkám koncovým uživatelům, po realizaci prodejů drogy L. B. K. L. předal utržené peníze, které K. L. spolu s výtěžkem svého prodeje předala dodavatelům pervitinu,
přičemž K. L. předávala metamfetamin zejména: L. J. prodala během jednoho měsíce v polovině roku 2013 nezjištěné množství pervitinu za celkovou částku 100 000 Kč, V. B. nejméně ve 14 případech předala jako protislužbu za odvoz autem nezjištěné množství pervitinu, M. K. prodávala 1 – 2x měsíčně nezjištěné množství pervitinu za částky 1 000 Kč nebo 2 000 Kč, P. L. ve 3 případech předala zdarma nezjištěné množství pervitinu, R. P. prodala nejméně v 7 případech celkově nejméně 5 gramů pervitinu, J. S. dávala zdarma po dobu jednoho měsíce téměř denně nezjištěné množství pervitinu, V. S. dávala zdarma po dobu tří měsíců 3x týdně nezjištěné množství pervitinu, M. S., M. H., Š. P., K. E., P. K. prodala nezjištěné množství pervitinu,
přičemž L. B. předával metamfetamin zejména: J. B. ve 2 případech předal zdarma nezjištěné množství pervitinu a v 1 případě jí společně s D. P. prodal pervitin za částku 500 Kč, P. K. nejméně v 5 případech prodal nezjištěné množství pervitinu za částky od 200 do 300 Kč a nejméně ve 4 případech jí dal zdarma nezjištěné množství pervitinu, J. Z. nejméně v 7 případech prodal nezjištěné množství pervitinu za částky po 100 Kč a nejméně ve 3 případech mu dal nezjištěné množství pervitinu zdarma, J. J. ve 3 případech prodal pervitin za částky 700, 2 500 a 5 000 Kč v celkovém množství 8 gramů pervitinu, A. O. nejméně ve 2 případech předal zdarma nezjištěné množství pervitinu, J. S. nejméně ve 3 případech prodal nezjištěné množství pervitinu za částky 100 nebo 200 Kč, P. N. nejméně ve 3 případech prodal nezjištěné množství pervitinu za částky po 300 Kč, kdy předání drogy zajistil pomocí jiných osob,
kdy jmenovaní si následně drogu aplikovali, a dalších 7,0801 gramů pervitinu měli připraveno k další distribuci.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Kraský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 5 To 299/2015, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jany Graňákové dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, a dále na „event. §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.“.
Obviněný namítl, že se spoluobviněnou nespolupracoval, pouze od ní zakoupil 100 gramů pervitinu. Ze svědeckých výpovědí podle něj vyplývá, že vzhledem k množství, které prodal, nemohl naplnit skutkovou podstatu zločinu, ale pouze přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by bylo vycházeno z výpovědi spoluobviněné z přípravného řízení, musela by být aplikována kvalifikace podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a ve věci by byl příslušný Krajský soud v Ostravě. Výpověď spoluobviněné je však podle obviněného nevěrohodná, v době výslechu byla pod vlivem drog a při výpovědi byla motivována propuštěním z vazby a podmíněným odkladem výkonu trestu odnětí svobody. Přitom páchala trestnou činnost po delší dobu, prodala větší množství pervitinu a obviněného sama s nabídkou pervitinu oslovila. Dále pak obviněný uvádí, že si koupil pro svoji potřebu a dále prodal množství, které je uvedeno v rozsudku. Z odposlechu nelze dovodit žádnou spolupráci se spoluobviněnou, jedině to, že mu spoluobviněná drogu prodávala. V bytě svědka O., kde byl nalezen pervitin, bydlela spoluobviněná se synem, obviněný zde byl na návštěvě. Obviněný má sice záznamy v rejstříku trestů, ale pro jiný druh trestné činnosti, naopak u spoluobviněné je patrno, že se prodejem drog živila. Jedná se o věcnou nepříslušnost, neboť se soud nevypořádal s tím, proč jednání kvalifikuje v rozporu s tvrzením spoluobviněné.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2015, sp. z. 5 To 299/2015, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 101 T 80/2015, zrušil.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného v dílčí části lze obsahově podřadit pod uplatněný dovolací důvod, třebaže částečně se obviněný opírá o vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména o výpověď spoluobviněné K. L. Za obsahově odpovídající považuje státní zástupce námitku obviněného, že svým jednáním nenaplnil znak „ve značném rozsahu“ ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V tomto směru je podle státního zástupce dovolání zjevně neopodstatněné. V části, v níž obviněný namítá věcnou nepříslušnost okresního soudu, pak státní zástupce považuje dovolání nejen za zjevně neopodstatněné, ale dokonce za podané osobou neoprávněnou.
Naplnění znaku „ve značném rozsahu“ dle názoru státního zástupce lze ze skutkových zjištění soudů dovodit. Soudy totiž správně dospěly k závěru, že oba obvinění jednali za podmínek spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku. Tento závěr se pak opírá o zjištění, že oba obvinění postupovali po vzájemné dohodě, drogu opatřovanou obviněnou L. si vzájemně rozdělovali a obviněná L. rovněž inkasovala tržbu z prodeje pervitinu obviněným B. Nejednalo se tak o „jednosměrný“ dodavatelsko-odběratelský vztah, ale o dohodu o vzájemném postupu a rozdělení úloh při distribuci takového objemu drogy oběma obviněnými, které jednoznačně naplňovalo znak značného rozsahu. Při stanovení tohoto rozsahu pak soudy správně vyšly z ustáleného judikatorního výkladu vyplývajícího z kombinace východisek usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 a stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013. Z těchto východisek pak vyplývá, že za značný rozsah je třeba považovat desetinásobek většího rozsahu a ten pak jako desetinásobek množství většího než malého, za které je třeba považovat v případě drogy pervitin množství nejméně 1,5 gramu. Kvalitativní hledisko koncentrace účinné látky se zde přitom uplatnit nemůže, neboť konkrétní distribuovaná látka s jedinou marginální výjimkou zjištěna nebyla. Posuzováno těmito hledisky je třeba za značný rozsah považovat distribuci nejméně 150 gramů pervitinu, kteréžto množství obvinění přesáhli trojnásobně. Ze skutečnosti, že oba obvinění vystupovali po vzájemné dohodě a se společným úmyslem, tj. jako spolupachatelé, je podle státního zástupce zřejmé, že každý z obou pachatelů takto odpovídá za trestný čin tak, jako by jej spáchal sám (§23 tr. zákoníku). Obviněnému B. tak lze z hlediska jeho trestní odpovědnosti přičíst celkový rozsah pervitinu, s nímž nakládala spoluobviněná L. jako jeho spolupachatelka. Zde státní zástupce dodává, že k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zásadně postačuje i zavinění z nedbalosti [srov. §17 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Tuto námitku obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se s ní podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Státní zástupce tedy odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Pokud pak obviněný v souvislosti s celkovým rozsahem zjištěné trestné činnosti namítá nevěrohodnost výpovědi spoluobviněné, dle názoru státního zástupce zřetelně vykročil z rámce jím uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů. Ve věci přitom podle státního zástupce nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak soudy obou stupňů podle něj v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
Pokud obviněný poněkud nezřetelně a bez bližší argumentace prostřednictvím toliko eventuálně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. namítá též věcnou nepříslušnost okresního soudu, nelze mu dle názoru státního zástupce přisvědčit ze dvou důvodů. V prvé řadě tento závěr obviněný opírá pouze o tvrzení, že spoluobviněná L. svým jednáním naplnila znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle „§283 odst. 3 tr. zákoníku“. K takové námitce obviněný není vůbec osobou oprávněnou, neboť v neprospěch jakéhokoli obviněného může dovolání podat pouze nejvyšší státní zástupce [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s §265p odst. 1 tr. ř.]. Obviněný tak není oprávněn uplatňovat námitky nejen v neprospěch svůj, ale ani v neprospěch jiných obviněných. Druhým důvodem pak je, že závěr o naplnění znaků ještě přísněji trestného činu podle §283 odst. 3 tr. zákoníku (tj. podle některé z alternativ uvedených v tomto ustanovení) nelze jakkoli ze skutkových zjištění soudů dovodit, ostatně obviněný na jakékoli bližší rozvedení této své úvahy rezignoval. Zde státní zástupce připomíná, že odpovědnost za formulaci dovolacích námitek leží primárně na obviněném, přičemž námitky obviněným v dovolání nekonkretizované nelze za obviněného domýšlet (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 452/07).
Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání podle státního zástupce vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný jen v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný brojí výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním, resp. proti hodnocení provedených důkazů, tvrdí, že se spoluobviněnou nijak nespolupracoval, pouze od ní nakoupil 100 g pervitinu, který dál prodal. Přitom právní závěr o spáchání skutku ve spolupachatelství obviněný výslovně ani nenapadá, pouze se opírá o množství pervitinu, které distribuoval on sám, z čehož dovozuje nenaplnění znaku značného rozsahu. Nad rámec dovolacího řízení lze k tomu uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. To se týká i skutkových zjištění, kterou jsou podkladem právního závěru o spáchání činu ve spolupachatelství. V důsledku toho pak soudy při stanovení rozsahu správně vycházely z množství pervitinu distribuovaného oběma obviněnými.
Podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Z dovolání obviněného je však patrné, že ani tento dovolací důvod svými námitkami nenaplnil, neboť k němu pouze v náznaku uvádí, že by na základě výpovědi spoluobviněné z přípravného řízení „měla být použita“ kvalifikace podle §283 odst. 3 tr. zákoníku (není zcela zřejmé, zda i na jednání obviněného nebo pouze spoluobviněné). Skutkovým zjištěním soudu prvního stupně uvedeným ve výroku rozsudku však odpovídá soudy přijatá kvalifikace podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jak správně vysvětlil státní zástupce. Obviněný tak uplatněný dovolací důvod zřejmě chtěl podepřít odlišným skutkovým zjištěním, než ve věci učinily soudy. Navíc se lze ztotožnit i s názorem státního zástupce, že obviněný k takto formulované dovolací námitce není vůbec oprávněn, neboť je směřována v neprospěch spoluobviněné a snad i jeho samého. Lze proto uzavřít, že ani ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. neuvedl obviněný námitky, na jejichž základě by mohl Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný konkrétní alternativu tohoto dovolacího důvodu dostatečně nevymezil. První z nich však nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítané dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný L. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. března 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu