ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.595.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 595/2016-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2016 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, č. j. 14 To 358/2015-238, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 22/2015, takto:
Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se v části, týkající se obviněného J. J., zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, č. j. 14 To 358/2015-238 a rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 6. 2015, č. j. 2 T 22/2015-208, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 6. 2015, č. j. 2 T 22/2015-208, byl obviněný J. J. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě pro skutek, v němž byla spatřována pomoc dle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Tohoto trestného jednání se měl obviněný podle obžaloby dopustit tím, že „v přesně nezjištěné době, minimálně však od začátku měsíce listopadu roku 2013 do 16. 6. 2014 v pronajatém rodinném domu č.p. ... v ulici P. v H. B., majitelky Mgr. I. D., když od 1. 11. 2013 do 30. 4. 2014 byl jako nájemce veden M. N. a od 1. 5. 2014 J. J., přičemž jako odběratel elektrické energie byl veden J. J., který tuto i ve větší části hradil, neoprávněně M. N. za souhlasu J. J. v jím pronajaté nemovitosti a za pomoci elektrické energie dodávané na základě jeho smluvního vztahu s elektrárenskou společností, vypěstoval nezjištěné množství rostlin konopí setého, které poté usušil, takto usušené toxikomansky využitelné části rostlin o celkové váze nejméně 2.860 g v rodinném domě č.p. ... v ulici P. v H. B. přechovával, když tato sušená rostlinná hmota obsahovala průměrně 1.87% delta-9-THC, což přepočteno na hmotnost představuje cca 53.5 g delta-9-THC, dále od přesně nezjištěné doby, pravděpodobně v průběhu téhož období v uvedeném domě nadále za pomoci elektrotechnického zařízení - filtrace, ventilace, UV lampy a různých druhů speciálních hnojiv za účelem vypěstování rostlin s vysokým obsahem THC a za účelem dalšího zpracování nedovoleně obviněný M. N. pěstoval nejméně 670 kusů rostlin konopí setého, z čehož bylo nejméně 10 kusů rostlin o výšce 50 až 60 cm umístěných v koupelně domu, 345 kusů uvedených rostlin o výšce 11 až 15 cm, 39 kusů rostlin o výšce 50 cm, 21 kusů rostlin o výšce 80 cm, když tyto rostliny byly umístěny ve sklepě domu, kde bylo instalováno technologické zařízení na zvýšený růst rostlin, dále na dvorku domu a pod pergolou 8 kusů rostlin o výšce 60 cm, 15 kusů rostlin o výšce 15 cm, 44 kusů rostlin o výšce 55 až 60 cm, 60 kusů rostlin o výšce 20 cm, 11 kusů rostlin o výšce 25 cm, 10 kusů rostlin o výšce 60 cm a 107 kusů rostlin o výšce 10 až 15 cm, když všechny zajištěné rostliny obsahovaly různě vysoká procenta obsahu delta-9-THC (od 0,89% do 8,65%), přičemž konopí seté je samo o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a dále THC a delta-9-THC jsou vedeny jako psychotropní látky ve smyslu přílohy č. 4 a 5 (seznamu č. 4 a 5 psychotropních látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k jakémukoliv zacházení či nakládání s těmito látkami M. N. neměl a nemá povolení dle zák. č. 167/1998 Sb. o návykových látkách“ .
Týmž rozsudkem byl obviněný M. N. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání mu byl uložen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného vyslovení dohledu a stanovení povinnosti dostavovat se v rámci dohledu pravidelně k probační a mediační službě a podrobovat se kontrole. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl jmenovanému uložen také trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výrokové části rozsudku.
Proti rozsudku soudu prvého stupně podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě, jakož i obviněný M. N. odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl usnesením dne 19. 11. 2015, č. j. 14 To 358/2015-238 tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení krajského soudu pak nejvyšší státní zástupce podal k Nejvyššímu soudu dovolání, a to v rozsahu, v jakém jím bylo podle §256 trestního řádu zamítnuto odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě, směřující v neprospěch obviněného J. J. proti zprošťujícímu výroku z rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 2 T 22/2015. Dovolání opírá o zákonný důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. b) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci odůvodnění mimořádného opravného prostředku nejprve rozebírá průběh trestního řízení a závěry, o která svá rozhodnutí opřely soudy prvního a druhého stupně. Ve vztahu k osobě J. J. však s těmito nesouhlasí. Poukázal na skutečnost, že odvolací soud považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a z těchto pak vyplývá, že obviněný J. J. o činnosti spoluobviněného M. N. věděl, když to sám doznal. Nepochybně pak bylo prokázáno, že spoluobviněný M. N. svým jednáním naplnil znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu). Zároveň však krajský soud dovodil, že o páchání tohoto přisouzeného zločinu spoluobviněným M. N. se obviněný J. J. nedozvěděl hodnověrným způsobem. I v případě, že by byl akceptován skutkový závěr soudů, že nebylo prokázáno, že obviněný J. J. úmyslně umožňoval spáchání uvedeného zločinu spoluobviněným M. N., je patrné, že mezi uvedenými závěry soudů ve vztahu k oběma obviněným je zjevný logický rozpor. Bylo přitom namístě jednání obviněného J. J. posoudit jako přečin nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustí ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí, za což lze podle §367 odst. 3 tr. zákoníku považovat i včasné oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.
Z hlediska subjektivní stránky pachatele přečinu nepřekažení trestného činu, je vyžadován úmysl, který dovolatel vymezil zákonným zněním §15 tr. zákoníku. Pachatel však nemusí znát právní kvalifikaci činu, stačí, aby z okolností, které zná, mohl usoudit, že se připravuje nebo páchá některý z vyjmenovaných trestných činů. Na úmysl pachatele jakožto okolnost subjektivní je pak třeba usuzovat z okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh. tr.). Ze skutkových zjištění soudů vyplynulo, že předmětná nemovitost byla v nájmu obviněného J. J., který současně byl evidován jako odběratel elektrické energie, přičemž spoluobviněný M. N. rostliny konopí pěstoval jak v samotném domě č. p. ..., tak i na přilehlém dvoře. K urychlení pěstebního cyklu poté ve sklepě domu spoluobviněný instaloval elektrotechnické zařízení, které využívalo značné množství elektrické energie. Z popisu jednání, jímž byl spoluobviněný M. N. pravomocně uznán vinným, se pak mimo jiné podává, že v předmětné nemovitosti spoluobviněný úspěšně uskutečnil minimálně jeden pěstební cyklus rostlin konopí, které následně usušil a takto získanou marihuanu uchovával v domě. Vzhledem k samotnému způsobu pěstování za pomoci nákladného elektrotechnického zařízení majícího za cíl urychlit pěstební cyklus a zvýšit množství psychotropní látky tetrahydrocannabinolu (THC) v rostlinách, množství pěstovaných rostlin konopí, rozsahu stavebních úprav v nemovitosti (včetně např. instalace větrání a osvětlení ve sklepě domu atd.), a zpracovávání konopí spoluobviněným M. N. v tomto společně obývaném domě, je zřejmé, že obviněný J. J. byl nejméně srozuměn s tím, že se v daném případě nejedná o prosté samotné pěstování rostlin konopí pro vlastní potřebu spoluobviněného M. N. bez úmyslu je dále jakkoli zpracovávat a stejně tak že se nejedná o experimentální činnost (pro což nesvědčila žádná okolnost), ale o pěstírnu zaměřenou na další zpracování konopí do stavu způsobilého k toxikomanickému využití jako tzv. marihuana. Zároveň je i zřejmé, že obviněný J. J. vůbec neměl v úmyslu jednání spoluobviněného M. N. oznámit orgánům činným v trestním řízení a jeho páchání tak překazit, když bylo poukázáno na vyjádření J. J. „že není „práskač“ a „asi by to oznámit nešel“ , s čímž koresponduje vyjádření spoluobviněného N., že obviněný J. J. „byl chlap a nešel mě udat“ . Z uvedených soudy zjištěných skutečností tak má dovolatel za to, že na straně obviněného J. lze dovodit úmysl nepřekazit páchání zločinu nedovolené výroby nebo jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, o jehož páchání věděl, přičemž byl nejméně srozuměn s tím, že se o takový zločin jedná.
Dovolatel proto uzavírá, že bylo namístě jednání obviněného J. J. posoudit jako přečin nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně tedy jednání obviněného nesprávně právně posoudil, když dospěl k závěru, že zjištěné jednání obviněného J. J. nenaplňuje skutkovou podstatu uvedeného přečinu a své rozhodnutí tak zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud následně krajský soud jako soud odvolací v tomto směru zamítl podané odvolání státního zástupce v neprospěch obviněného J. J. jako nedůvodné, rozhodl o zamítnutí opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když rozhodnutí soudu prvního stupně bylo založeno na nesprávném právním posouzení skutku obviněného. Své rozhodnutí tak odvolací soud zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 To 358/2015, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 2 T 22/2015, zrušil, a to v rozsahu, v jakém se dotýká obviněného J. J., a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K tomuto vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací v prvé řadě konstatuje, že nejvyšší státní zástupce podal dovolání jako osoba k tomu oprávněná [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] učinil tak včas a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.), přičemž jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné (§265a odst. 2 tr. ř.) a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené dovolatelem naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má v případě dovolání obviněného zajistit jeho povinné zastoupení obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Druhý důvod dovolání, jenž byl rovněž dovolatelem uplatněn podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Právě druhá z těchto variant je dovolatelem uplatňována, když brojí proti rozhodnutí obou nižších soudů, které – v rozporu s názorem nejvyššího státního zástupce - shodně dospěly k závěru o zproštění obviněného podané obžaloby.
Nejvyšší soud tak z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce přezkoumal napadená rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, i řízení jim předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám a dospěl k následujícímu závěru.
Obžaloba státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 1 Zt 62/2014-48, kladla za vinu M. N. a J. J. spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (dílem dokonaného, dílem ukončeného ve stadiu pokusu, v případě druhého ze jmenovaných ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku). Tohoto jednání se měli ve stručném shrnutí dopustit tak, že minimálně od začátku měsíce listopadu roku 2013 do 16. 6. 2014 v pronajatém rodinném domu v H. B., M. N. za souhlasu J. J., vypěstoval nezjištěné množství rostlin konopí setého, které poté usušil, takto usušené toxikomansky využitelné části rostlin o celkové váze nejméně 2.860 g přechovával, když tato sušená rostlinná hmota obsahovala průměrně 1.87% delta-9-THC, tedy cca 53.5 g delta-9-THC, a dále M. N. pěstoval nejméně 670 kusů rostlin konopí setého, když všechny zajištěné rostliny obsahovaly různě vysoká procenta obsahu delta-9-THC (od 0,89% do 8,65%). Jak již bylo uvedeno, následně byl uvedenou trestnou činností uznán vinným toliko M. N., zatímco J. J. byl podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl shledán trestným činem.
Nejvyšší soud připomíná, že zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo mj. neoprávněně vyrobí psychotropní látku a takový čin spáchá ve značném rozsahu. Dále je vzhledem k podanému meritu dovolání nutné doplnit, že přečinu nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný připravuje nebo páchá některý z vyjmenovaných trestných činů (v tomto případě též nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku) a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazí. Překazit trestný čin lze i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení nadřízenému.
V případě obviněného J. J. dospěl nalézací soud k závěru, že jmenovaný se nedopustil žádné ze shora uvedených trestných činností, tedy jak zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, tak přečinu nepřekažení trestného činu. Své úvahy založil na konstatování, že nebyla prokázána žádná dohoda, byť tichá, mezi M. N. a J. J. o placení zvýšených nákladů spojených s odběrem elektrické energie a tím de facto o podpoře nelegální činnosti obviněného N. Ač tedy obviněný J. o pěstování konopí věděl, na tomto se nikterak aktivně nepodílel. Placení nákladů spojených se službami v domácnosti bral jako běžnou činnost a tyto hradil z důvodu svého podnikání, tedy proto, aby jeho firma měla nějaké sídlo (str. 10 rozsudku). Měsíční zálohy platil obviněný ve výši 2-3 tis. Kč měsíčně, přičemž úplné vyúčtování, při kterém bylo zjištěno, že došlo k výraznému zvýšení odběru elektrické energie, nastalo až v době, kdy se případem začala zabývat policie. Do té doby tedy o zvýšení odběru energie nebyl obviněný J. informován. Jednání pak dle okresního soudu nebylo možno kvalifikovat ani v intencích §367 odst. 1 tr. zákoníku, neboť J. J. nemohl trestnou činnost překazit, aniž by sebe uvedl v nebezpečí trestního stíhání (jak tomu fakticky bylo) či ztráty bydlení.
Odvolací soud (str. 7-8 usnesení) se následně ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně stran nemožnosti posoudit jednání obviněného J. jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, když nebylo prokázáno, že by tento podporoval činnost obviněného N., ale hrazení nákladů na energie činil pouze v rámci bydlení v dané nemovitosti. Ohledně možnosti naplnění skutkové podstaty přečinu nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku pak uvedl, že tento se vztahuje pouze na vyjmenované závažné trestné činy. O takovém trestném činu nebo jeho přípravě se přitom osoba musí hodnověrným způsobem dozvědět. Byť se odvolací soud neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že překažením páchání trestného činu oznámením by se obviněný vystavil nebezpečí trestního stíhání či jiné újmy, i přesto shodně uvedl, že spáchání uvedeného přečinu obviněným J. není možné, neboť se jmenovaný nedozvěděl hodnověrným způsobem o páchání trestného činu, pro který byl M. N. uznán vinným. Věděl pouze o nelegálním pěstování konopí a byl informován, že toto slouží k jiným účelům než k výrobě marihuany. Tato informace by vedla k jeho obeznámení s pácháním trestného činu podle §285 tr. zákoníku, který však ve výčtu trestných činů podle §367 odst. 1 tr. zákoníku absentuje.
Oba nižší soudy při hodnocení skutkových zjištění vycházely ze stavu, kdy obvinění N. a J. fakticky obývali pronajatý rodinný dům č. p. ... v ulici P. v H. B., a to na základě smlouvy o nájmu ze dne 16. 10. 2013, přičemž tato smlouva byla sjednána na dobu od 1. 11. 2013 do 30. 4. 2014 mezi Mgr. I. D. jako pronajímatelkou a M. N. jako nájemcem. Následně došlo k uzavření nové nájemní smlouvy s dobou nájmu od 1. 5. 2014 do 1. 10. 2014, v níž jako nájemce vystupuje již J. J. Na uvedené adrese pak byl od 2. 11. 2013 jako odběratel elektrické energie veden J. J. Oba soudy též vycházely z provedené domovní prohlídky, při níž došlo k zajištění rostlin konopí, jakož i technologického zařízení k jejich pěstování. V neposlední řadě lze poukázat na výpovědi obou obviněných, kteří potvrdili, že předmětnou nemovitost společně obývali, J. J. o pěstování rostlin konopí věděl, dle jeho vyjádření s tímto nesouhlasil, což také sdělil M. N., stejně jako požadavek, aby rostliny „dal pryč“, avšak současně potvrdil, že „oznámit by to nešel, není práskač“.
Soudy prvního i druhého stupně tedy shodně dospěly k závěru, že obviněný J. věděl o pěstování konopí v nemovitosti obývané společně s M. N., ovšem na této protiprávní činnosti se nikterak aktivně nepodílel, když hrazení záloh na energie bylo spojeno s běžným užíváním domu a - úvahou odvolacího soudu - rovněž nemohl protiprávní jednání podřadit znakům skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, neboť o páchání tohoto trestného činu se nedozvěděl hodnověrným způsobem tak, jak to předpokládá jeden ze základních znaků ustanovení §367 tr. zákoníku. Odvolací soud se při své úvaze omezil toliko na konstatování, že obviněný J. měl od M. N. informaci, že konopí pěstuje k jiným účelům než výrobě marihuany.
Při posuzování jednání ve světle znaků skutkové podstaty přečinu nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku je z hlediska subjektivní stránky jednání nepodstatné, zda pachatel zná právní kvalifikaci činu, o jehož překažení se jedná tak, jak je rozvedena v zákonné normě. Je však důležité, aby na jeho páchání či přípravu mohl usoudit z okolností, které zná a z informací, jež má k dispozici. Stejná situace se přitom pojí také ke znaku hodnověrným způsobem se dozví . Pachatel tedy vychází z konkrétních okolností případu, informací, které má k dispozici a souvislostí, do nichž si je schopen za užití formální logiky tyto své poznatky spojit.
Ze skutkových zjištění soudů vyplynulo, že oba obvinění si po vzájemné domluvě pronajali rodinný dům, který společně obývali. Jednalo se o nemovitost s nikterak vyčleněnými jednotkami, které by umožňovaly každému z obviněných užívat pouze a jen svou část, při užívání např. samostatného vstupu. Ostatně úmysl užívat nemovitost společně vyplývá i z rozdělení plateb, kdy nájem byl hrazen M. N., zatímco elektrická energie, která mj. sloužila k urychlení pěstění konopí, byla hrazena ze strany J. J. Oběma nižšími soudy bylo uzavřeno, že v době odhalení páchání trestné činnosti již obviněný N. realizoval úspěšně jeden pěstební cyklus rostlin konopí a z něj získanou marihuanu uschovával částečně v domě. O tom, že je v domě pěstována marihuana a v jakém množství tedy obviněný J. musel vědět, a také věděl. Toto připouští jak on sám, tak spoluobviněný N. Rostliny se přitom nacházely na zahradě domu, ve sklepě, popřípadě v jiných místnostech, tak jak je to zachyceno v protokole o provedení domovní prohlídky (č. l. 34 – 54 trestního spisu). Je proto zřejmé, že obviněný J. se hodnověrným způsobem, vyplývajícím ze samotného obývání rodinného domu dozvěděl o pěstování konopí. Nalézací i odvolací soud však ve svých závěrech přistoupily zcela odlišně k posouzení otázky pěstování konopí pro vlastní potřebu pachatele (§285 tr. zákoníku), když takovéto úvahy odvolací soud prezentoval ve vztahu k osobě obviněného J., zatímco u obviněného N. shodně (a nutno dodat, že i správně) dospěly k závěru o páchání trestného činu podle §283 tr. zákoníku. V případě J. J. se přitom soudy nevypořádaly se všemi podstatnými skutečnostmi, které jsou zásadní pro stanovení kvalifikačních znaků příslušné skutkové podstaty. Ačkoliv tedy oba soudy shodně dospěly k názoru, že obviněný J. se nepodílel na páchání trestného činu podle §283 tr. zákoníku, jako tomu bylo u obviněného N., následně ve své argumentaci ignorovaly povinnost zaobírat se poznatky o tom, zda J. J. hodnověrně věděl o páchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku. Jedná se tedy o zkoumání a vyhodnocení poznatků, zda množství konopí, které M. N. pěstoval a o němž J. J. věděl, bylo takového rázu, že nemohlo neodpovídat představě nekomerčního použití pro vlastní potřebu, jak to tvrdil spoluobviněný N. (když uvedl, že účelem pěstování nebyla výroba marihuany, ale v podstatě léčebných prostředků pro sebe a svou rodinu), a to nejen ve vztahu ke své obhajobě, ale též dle výpovědí ve vztahu k obviněnému J. Při posuzování otázky páchání trestného činu podle §283 tr. zákoníku, tak kromě obeznámenosti s pěstováním konopí, měly nižší soudy povinnost zaobírat se otázkou vědomí obviněného J. o její kvantitě. Tato skutečnost pak měla být dána do souvislostí s osobou nejen J. J., ale též spoluobviněného M. N. Nejvyšší soud připomíná v tomto ohledu nižšími soudy provedené důkazy k trestní či přestupkové minulosti obou jmenovaných. M. N. byl v minulosti dvakrát postižen právě pro drogovou trestnou činnost. Vzhledem k jeho působení jako DJ a promotéra, který se pohybuje mezi hudebními kluby, pak nebyla vzata do úvahy spojitost daných skutečností a z toho plynoucí možnosti výroby návykové látky právě pro účely další distribuce. Ve vztahu k osobě obviněného J. pak právě takový poznatek může hrát roli pro jeho obeznámenost s pácháním trestné činnosti právě ve vztahu k ustanovení §283 tr. zákoníku a nikoliv ustanovení §285 tr. zákoníku, jak uvádí krajský soud. K osobě dovolatele pak nebyl ověřen další z poznatků zjištěných z operativního šetření Policie ČR (č. l. 127), tedy, že obviněný J. je dlouhodobě uživatelem marihuany a pervitinu, když v minulosti byl policií řešen pro řízení pod vlivem návykové látky. I tato skutečnost pak může přispět k celkovému pohledu na osobu obviněného, jeho reálného vědomí o páchání trestné činnosti M. N. a důvodech jejího nepřekažení. V neposlední řadě též nebyl reflektován fakt, že oba obvinění (nikoli pouze M. N.) odepřeli přístup otci pronajímatelky nemovitosti do sklepních prostor, kde docházelo k pěstování konopí. I takovýto poznatek musí být zohledněn směrem k vědomostní složce obviněného J. stran otázky obeznámení s pácháním jiné trestné činnosti v jím obývané nemovitosti a cílené absenci kroků k jejímu překažení.
Pro shora uvedenou absenci podrobnějších úvah, které by reflektovaly dokazováním zjištěný skutkový stav, nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat důvodnost dovolání Nejvyššího státního zástupce. Nejvyšší soud proto zrušil – ve vztahu k části týkající se obviněného J. J. – podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, č. j. 14 To 358/2015-238 a rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 6. 2015, č. j. 2 T 22/2015-208, jakož i všechna další rozhodnutí, týkající se obviněného J. J., na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. K tomuto závěru dospěl na základě nutnosti přisvědčit dovolatelem uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Věc pak podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal k projednání Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, coby soudu nalézacímu, neboť v průběhu pokračování trestního řízení a objasnění věci bude třeba učinit nové meritorní závěry, případně podložené (bude-li to nalézací soud považovat za vhodné) dalším dokazování. Soud prvního stupně musí věnovat důkladnou pozornost otázce subjektivní stránky z pohledu obviněného J. a objasněním stavu vědomostní a volní složky jeho zavinění. Musí se úplným způsobem vypořádat se všemi poznatky, které učinil již při prvém projednání věci, a na něž dovolací soud poukázal v tomto rozhodnutí. Teprve poté bude namístě zvažovat, zda v případě obviněného J. J. je namístě opětovně zprošťující výrok, či naopak konstatovaní naplnění znaků některé ze skutkových podstat trestné činnosti tak, jak jsou rozvedeny v trestním zákoníku, zejména směrem k ustanovení §367 tr. zákoníku.
Shora uvedené rozhodnutí pak dovolací soud učinil v rámci neveřejného zasedání, plně v intencích §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.