ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.611.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 611/2016-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2016 dovolání, které podal obviněný D . H. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 6 To 239/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 97/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 3 T 97/2014, byl D. H. N. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, dílem pod body 2a, 2b a 2c ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pět let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dalším výrokem byl obviněný zproštěn obžaloby pro část žalovaného jednání.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
§pod bodem 2a rozsudku D. H. N. a D. M. C.: dne 3. 4. 2014 v obci P. č. ... policejním úředníkům Svobodného státu Sasko – SRN, kteří na území České republiky působili na základě povolení k předstíranému převodu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 12. 2013 pod sp. zn. 2 VZM 114/2013 tak, že D. M. C. po kontaktu s policejními úředníky, když jeden z policejních úředníků se gestem dotkl nosu, porozuměl, že chtějí drogy, přivolal D. H. N., který výše uvedeným policejním úředníkům Svobodného státu Sasko předal metamfetamin o hmotnosti 19,30 g s obsahem báze 80 %, což odpovídá 15,44 g čistého metamfetaminu, přičemž D. H. N. jim metamfetamin předal za částku ve výši 400 €,
§pod bodem 2b rozsudku D. H. N. a D. M. C.: dne 29. 4. 2014 v obci P. č. ... policejním úředníkům Svobodného státu Sasko – SRN, kteří na území České republiky působili na základě povolení k předstíranému převodu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 12. 2013 pod sp. zn. 2 VZM 114/2013 tak, že D. M. C. po kontaktu s policejními úředníky sám aktivně bez jakékoliv komunikace přivolal D. H. N., který výše uvedeným policejním úředníkům Svobodného státu Sasko předal metamfetamin o hmotnosti 9,421 g s obsahem báze 78 %, což odpovídá 7,387 g čistého metamfetaminu, přičemž D. H. N. jim metamfetamin předal za částku ve výši 300 €,
§pod bodem 2c rozsudku D. H. N. a D. M. C.: dne 15. 5. 2014 v obci P. č. ... policejním úředníkům Svobodného státu Sasko – SRN, kteří na území České republiky působili na základě povolení k předstíranému převodu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 12. 2013 pod sp. zn. 2 VZM 114/2013 tak, že D. M. C. po kontaktu s policejními úředníky sám aktivně po vzájemném pozdravu přivolal D. H. N., který výše uvedeným policejním úředníkům Svobodného státu Sasko předal metamfetamin o hmotnosti 19,69 g s obsahem báze 78,3 %, což odpovídá 15,08 g čistého metamfetamin, a o hmotnosti 4,7 g s obsahem báze 78,3 %, což odpovídá 3,52 g čistého metamfetaminu, když obžalovaný N. D. H. jim metamfetamin předal za částku ve výši 500 €
§pod bodem 3 rozsudku T. D. a D. H. N.: od přesně nezjištěné doby do 29. 5. 2014 v obci P. č. ... v provozovně určené k podnikatelským účelům nelegálně přechovávali metamfetamin, přičemž při prohlídce jiných prostor a pozemků dne 28. 5. 2014 provedené na základě příkazu Okresního soudu Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 2014 pod sp. zn. 40 Nt 1439/2014 a dne 29. 5. 2014 provedené se souhlasem s prohlídkou jiných prostor a pozemků Okresního soudu Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2014 pod sp. zn. 40 Nt 1445/2014, zde bylo zajištěno 2,84 g metamfetaminu s obsahem báze 79,15 %, což odpovídá hmotnosti 2,25 g čistého metamfetaminu, dále 482 g metamfetaminu s obsahem báze 76,50 %, což odpovídá hmotnosti 368,73 g čistého metamfetaminu, dále 102,9 g metamfetaminu s obsahem báze 75,70 %, což odpovídá hmotnosti 77,90 g čistého metamfetaminu, který zde měli uskladněný za účelem dalšího nelegálního prodeje,
přičemž metamfetamin je látka psychotropní uvedená v zák. č. 167/98 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 6 To 239/2015, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Gruse dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože v předchozím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Při rozhodování soudů obou stupňů podle obviněného došlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces již při rekapitulaci rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť je hodnotil jako věcně správné a předjímal tak své rozhodnutí. Soud prvního stupně pak v rámci řešení otázky, zda předstírané převody a výslechy tajných vyšetřovatelů ze SRN jsou důkazy, které lze před soudem použít, nesprávně pochopil a aplikoval judikaturu. Podle obviněného v jeho případě došlo k nezákonné aktivní provokaci ze strany policie. Celé trestní řízení stojí na výpovědích a důkazech opatřených „skrytými agenty“, kteří utvářeli řetězec jednání, za které je obviněný odsouzen. Podnět k zahájení předstíraného převodu byl zcela neurčitý, bez jakýchkoli důkazů ukazujících na trestnou činnost páchanou osobou obviněného. Na začátku byl podnět ze strany německých orgánů, jež měl vyjít z výpovědí pánů S. a Z., kteří neuvedli žádnou konkrétní osobu, od které si měli koupit drogy. Žádosti o právní pomoc tak nemělo být vyhověno. Úkony, které činili „skrytí agenti“ za souhlasu české strany, byly protizákonné a v rozporu s lidskými právy. V povolení vrchního státního zástupce není uvedeno, proti jaké osobě budou předstírané převody vedeny, po jakou dobu ani jaký má být jejich počet. Těmito předstíranými převody tak „skrytí agenti“ zvyšovali právní kvalifikaci skutku. Tím se ani netajili, neboť sami uvádějí, že chtěli zrealizovat větší obchod. Snažili se také vyjednávat lepší ceny tím, že „nabízeli větší poptávku“, tedy obviněné motivovali k prodeji co největšího množství drog.
Obviněný dále namítá, že on ani spoluobvinění nedali nikdy souhlas ke čtení výpovědí Z. a S. Tyto výpovědi byly učiněny před zahájením trestního stíhání, aniž by byly neodkladným úkonem. Obvinění nedali souhlas ani ke čtení výpovědí „skrytých agentů“, ale pouze ke čtení listin, které však nemají váhu výpovědí. Důkaz výpovědí svědka H. G. nebyl nikdy před obhájci řádně proveden a už vůbec ne jako výpověď. Souhlas se čtením jeho výpovědi nebyl dán. Policisté provedli nebo se pokusili o předstíraný převod celkem desetkrát. Při prvním pokusu nebyli úspěšní. Již z toho je podle obviněného patrné, že obvinění reagovali na poptávku policistů. Podle obviněného je těžko uvěřitelné, že „agenti“ chodili po tržnici, chytali se za nos a obvinění ihned věděli, co mají na mysli. Také z jejich otázek „Dnes už ne? Dnes večer?“ je podle obviněného patrné, že obviněné nekompromisně naváděli k trestné činnosti. Při druhém předstíraném převodu je podle obviněného řeč pouze o hnědých botách a balení kapesníčků. Podle obviněného si tak „agenti“ zřejmě drogy obstarali jinou cestou. Navíc je zde uveden jako prodejce obviněný, který zde však prokazatelně nebyl. Tento předstíraný převod tak nemůže být použit jako relevantní důkaz. Oba „agenti“ podle obviněného zpochybňují první a druhé provádění převodu, neboť nevědí, s kým jednali. U čtvrtého převodu mají za cíl navýšit množství, udávají, že Vietnamci rozuměli, avšak nevíme, čemu přesně. Nikdy nedošlo k předání z ruky do ruky, podle obviněného tak není ani znám pachatel. Při pátém převodu chtěli agenti získat větší množství, avšak podle obviněného spoluobvinění již v minulosti řekli, že nejsou ochotni prodat více než doposud. To opět podle obviněného ukazuje na aktivní provokaci. Obviněný sám řekl: „Je jedno, kdy přijet, je jedno kolik, vždy dvacet.“. U šestého převodu „agent“ spoluobviněné pobízí částkou 8 000 €. Při sedmém jde o větší obchod a při osmém to samé. „Agenti“ podle obviněného již po několikáté nejsou úspěšní, tlačí obviněné do velkého obchodu, ti však nemají a neprodávají. Při devátém a desátém pokusu nabízejí částku 10 000 €. „Agenti“ sami podle obviněného uvádějí, že chtěli vydělat. Podle něj tak je otázkou, zda se sami nedopustili trestné činnosti.
Obviněný poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva s tím, že rozhodnutí o vině nemůže být výlučně nebo převážně založeno na výpovědích utajených svědků, což je však přesně tento případ. Soud se podle obviněného nevypořádal s opodstatněností obav svědků vůči obviněnému, aby tito museli být vedeni jako utajení. Podle obviněného „agenti“ dokonce obviněným poskytli záruky a přesvědčovali je, že nejsou policisty. Aktivitě policie nepředcházelo žádné jednání obviněného, jímž by úmysl spáchat čin projevil navenek. „Agenti“ předem neznali pachatele, měli poznatky pouze o místě. Z ničeho nevyplývá, že by spoluobvinění již dříve měli drogy prodávat. Výpovědi Z. a S. jsou navíc podle obviněného procesně nepoužitelnými důkazy. Z opatrnosti obviněný také namítá, že svědecké výpovědi tajných vyšetřovatelů nebyly obstarány v souladu s německým ani s českým právním řádem. Obviněný nesouhlasí se závěrem soudu, že pachatelé sami pokračovali v navázaných kontaktech a jednali aktivně. Poukazuje na to, že „agenti“ jezdili za nimi, snažili se smlouvat a kupovat větší množství. V případě skutku pod bodem 3 pak podle obviněného nebylo postaveno najisto, že drogy patřily jemu. Poukazuje na to, že byl zproštěn obžaloby za držení drog v místě bydliště, zároveň však v obdobné situaci za držení drog ve skladu byl uznán vinným. Soud se podle obviněného nevypořádal s jeho námitkou, že v místě jeho podnikání byla provedena domovní prohlídka podle §83 tr. ř., ačkoli se mělo postupovat podle §83a tr. ř. Dodatečný souhlas s provedením druhé prohlídky byl vydán pozdě. V době prohlídky již měl obviněný advokáta, který měl být přítomen. Proto ani žádné důkazy zajištěné při prohlídce nejsou použitelné. Ani samotné usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo obviněnému řádně a včas doručeno, protože nebylo nikdy přeloženo. Z opatrnosti pak obviněný napadá i výši uloženého trestu s tím, že pachateli nelze ukládat kruté a nepřiměřené sankce. Soud mu uložil trest vyšší, než by postačoval k jeho nápravě. Je osobou bezúhonnou a nebylo prokázáno, že by trestným činem způsobil jakoukoliv škodu. Navíc čin ani nedokonal, prodával pouze skrytým vyšetřovatelům, kteří ho vyprovokovali.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 6 To 239/2015, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný totiž namítá primárně vady v procesu dokazování, tj. ze své povahy vady procesní. Dle názoru státního zástupce ani námitky údajného porušení práva na spravedlivý proces, resp. tzv. extrémního nesouladu nelze samy o sobě podřadit pod hmotněprávní dovolací důvod. Pouze v případě, že je taková vada v dovolacím řízení zjištěna, lze na podkladě uvedeného dovolacího důvodu v dovolacím řízení připustit průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. O takovou situaci se však dle názoru státního zástupce nejedná.
Podle státního zástupce se zejména soud prvého stupně problematikou policejní provokace zabýval velmi pečlivě a jeho odůvodnění lze v tomto směru označit za nadstandardně podrobné. S odkazem na četnou judikaturu dovodil, že v daném případě byl postup policejních orgánů v souladu s právem a sledoval legitimní cíl spočívající v rozkrývání závažné trestné činnosti. Skutečnost, že předstíranými převody nebyl trestný čin vyprovokován, je pak více než zjevná z listin získaných od německých orgánů prostřednictvím mezinárodní právní pomoci, kdy podnět k prověřování možné trestné činnosti vycházel ze zcela konkrétních poznatků z trestního řízení ve Spolkové republice Německo. Ani opakované předstírané převody, jakkoli je třeba k nim obecně přistupovat obezřetně, v daném případě nepředstavovaly prvek, který by bylo možno pod provokaci podřadit. Je zřejmé, že rozsah trestné činnosti obviněných nebyl závislý na aktivitě policie, o čemž svědčí i objem dalšího obviněnými přechovávaného metamfetaminu. Dle názoru státního zástupce lze odkázat na podrobné úvahy nalézacího soudu, který se již obsahově obdobnou námitkou obviněného zabýval.
Za jakkoli důvodné státní zástupce nepovažuje ani námitky ve vztahu k procesní použitelnosti výpovědí tajných vyšetřovatelů, což je otázka, jíž se rovněž nalézací soud podrobně zabýval. Relevantní pochybnost o souladu těchto výpovědí s německým právním řádem v dané věci nevyvstala, a pokud nyní obviněný takový nesoulad uplatňuje „z procesní opatrnosti“, nepředložil žádný relevantní argument či rozbor německé právní úpravy, z něhož by takový nesoulad vyplýval. Navíc z protokolu o hlavním líčení ze dne 15. 12. 2014 vyplývá, že ke čtení těchto výslechů daly strany trestního řízení souhlas, a za tohoto stavu lze podle státního zástupce zpochybňování procesního postupu soudu v tomto směru považovat za poněkud nekorektní.
Za důvodnou pak nepovažuje státní zástupce ani námitku, že závěr o vině byl vybudován pouze na podkladě výpovědi utajovaných svědků. O vině obviněného svědčí ve spojení s výpověďmi utajovaných vyšetřovatelů i důkazy zcela objektivní povahy, a to konkrétně sama zajištěná psychotropní látka. Výpovědi skrytých vyšetřovatelů tak rozhodně nelze považovat za osamocený důkaz. Stejně tak námitka tvrzené nezákonnosti provedené domovní prohlídky v daném případě dle názoru státního zástupce nemůže obstát. Zásah do domovní svobody je co do svých důsledků závažnější než zásah do jiných práv chráněných dle ustanovení §83a tr. ř. Pakliže tedy byla v konkrétním prostoru nařízena domovní prohlídka ve smyslu §83 tr. ř., přičemž následně by bylo zjištěno, že se o obydlí nejednalo a postačovalo by nařízení prohlídky jiných prostor, zcela evidentně se nemůže jednat o vadu, neboť byl v takovém případě dodržen vyšší standard ochrany základních práv. Obviněný se tak uvedenou námitkou paradoxně domáhá standardu nižšího. Zároveň ani v tomto směru obviněný svou námitku podrobněji neodůvodnil.
Obviněnému pak nelze podle státního zástupce přisvědčit ani v závěru, že domovní prohlídka je nezákonná v důsledku absence „advokáta“ u tohoto úkonu. K provedení domovní prohlídky došlo za podmínek neodkladnosti a neopakovatelnosti ještě předtím, než bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání. Obviněný, tehdy ještě v postavení podezřelého, tedy ani nemohl být zastoupen obhájcem. V tomto směru lze podle státního zástupce odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1040/2015, které se částečně dotýká obdobné problematiky.
Pokud jde o námitku údajně nevhodného postupu senátu odvolacího soudu, vzhledem k nedosažitelnosti zvukového záznamu z veřejného zasedání si státní zástupce dovoluje vyslovit přesvědčení, že k postupu soudního senátu, který by bylo možno považovat za vadný ve smyslu zachování práva na spravedlivý proces, nedošlo. Formálně pak taková námitka podle názoru státního zástupce neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obsahově by spíše odpovídala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Z podaného dovolání pak není ani jakkoli patrno, že by obviněný splnil i omezující podmínky tohoto dovolacího důvodu vyplývající z citovaného ustanovení.
Dle názoru státního zástupce tak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně a zákonným způsobem zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Za těchto okolností tak námitky obviněného neopustily prostor pouhé polemiky se skutkovými zjištěními soudů, resp. s jejich postupem v procesu dokazování a hodnocení důkazů, což však uplatněnému dovolacímu důvodu podřadit nelze.
Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť částí z nich napadá právě skutková zjištění, částečně pak jde o námitky proti procesnímu postupu soudů či orgánů činných v přípravném řízení. S těmi se navíc soudy v předchozím řízení již dostatečně vypořádaly. Pokud jde o výpovědi německých policistů jako utajených svědků provedené německými orgány, z protokolu o hlavním líčení je patrné, že s jejich čtením obviněný souhlasil (č. l. 1480v., 1488 a 1488v.) a po jejich přečtení neměl připomínky. V žádném případě se nejedná o důkazy, na nichž by bylo převážně nebo výlučně napadené rozhodnutí založeno. Mimo dalších důkazů obviněný zcela opomenul jednak samotnou omamnou látku zajištěnou v rámci předstíraných převodů a při provedených prohlídkách zejména prodejního stánku v obci P. č. ..., ale především i svou vlastní výpověď, v rámci které se k trestné činnosti částečně přiznal, a výpověď spoluobviněného T. D. Pokud jde o soulad s německým či českým právním řádem, obviněný neuvedl konkrétní ustanovení, s nímž by měly být výpovědi německých vyšetřovatelů v rozporu, a na základě jeho námitky formulované jako „z opatrnosti“ lze sotva přistoupit k jejich přezkumu, pakliže by neměl být uplatněn revizní princip. Důvody pro utajení těchto svědků jsou pak nanejvýš zřejmé a soudy se jimi zabývaly. Mimo toho, že svědci odkryli závažnou a zřejmě dobře organizovanou trestnou činnost, z čehož nepochybně plyne nebezpečí vystavení pomstě ze strany nejen obviněných, ale i osob, které nebyly v rámci vyšetřování odhaleny (drogy pravděpodobně obviněným někdo dodával), lze poukázat také na skutečnost, že pokud by došlo k odtajnění totožnosti svědků, nemohli by již podobnou činnost v rámci policie v budoucnu vykonávat. K tomu je třeba zopakovat, že se čtením jejich výpovědí provedených německými orgány v režimu utajení obviněný v hlavním líčení souhlasil.
Povolení k předstíranému převodu bylo vydáno v souladu se zákonem na základě žádosti Státního zastupitelství Drážďany. Z té vyplývá, že německé orgány měly poznatky o prodeji metamfetaminu a marihuany v konkrétním prodejním stánku vietnamské tržnice, tedy podezřelé byly sice neztotožněné, avšak dostatečně konkrétně identifikované osoby, a to osoby pohybující se v takto vymezeném prostoru. Z žádosti také vyplývá, že německé orgány již dříve zajistily více než 1 kg metamfetaminu a 2 kg marihuany pocházející z takto označeného zdroje. Z toho je patrné, že se nemohlo jednat o provokaci, pokud se němečtí vyšetřovatelé při předstíraných převodech pokusili zjistit, zda jim obvinění prodají větší množství drogy, neboť toto množství vycházelo z již dříve učiněných poznatků.
Při porovnání obviněným uplatněných námitek s obsahem výpovědí utajených svědků je pak zcela zřejmé, že obviněný provedené důkazy vykládá nelogicky ve svůj vlastní prospěch. Pro příklad lze poukázat již na první kontakt německých policistů se spoluobviněnými, který obviněný považuje za neúspěšný, neboť omamné látky při něm nezískali, z výpovědí policistů však naopak plyne, že spoluobviněný D. M. C. (patrně již z jejich vzezření a z toho, jak se pohybovali na místě), aniž by byl osloven, pochopil, že nepřijeli nakupovat běžné zboží, a aktivně jim sděloval, že se mají dostavit následující den. Podobně zkresleně pak obviněný ve svém dovolání interpretuje všechny kontakty s policisty, proto je možné v tomto směru zcela odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně s tím, že k žádné provokaci ze strany německých vyšetřovatelů zjevně nedošlo. Soud prvního stupně v tomto směru správně postupoval podle relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Německé orgány měly již dříve poznatky o prodeji metamfetaminu osobami pohybujícími se v konkrétně označeném prodejním stánku, tedy nelze mít za to, že by teprve jejich aktivita v obviněných vzbudila rozhodnutí trestný čin spáchat. Ke kontaktům sice docházelo tak, že vyšetřovatelé přijížděli k obviněným do prodejního stánku, avšak obvinění je poté již sami oslovovali, zvali je do vnitřních prostor stánku, kam nebylo vidět, dotazovali se na požadované množství, určovali cenu a způsob utajení předání drogy (umístění např. pod svetr či do ponožky a zanechání v prostoru stánku), při pokusu o nákup většího množství drogy pak obviněný trval na tom, že nejprve převezme peníze.
Nelze souhlasit ani s námitkou, že policisté uměle zvyšovali kvalifikaci jednání obviněného. Ze skutkových zjištění je patrné, že o množství 20 gramů původně požádali vyšetřovatelé poté, co byli spoluobviněným na množství dotázáni. Bylo proto namístě prověřit, jakým množstvím drog obvinění ve skutečnosti disponují. Jak už bylo výše uvedeno, německé orgány měly z předchozího vyšetřování poznatky o celkovém množství přes 1 kg metamfetaminu pocházejícího z prodejního stánku obviněných, je tedy zřejmé, že rozsah trestné činnosti nebyl uměle navyšován ze strany vyšetřovatelů, ale požadované množství bylo stanoveno v souladu s těmito informacemi. Mimo to je z provedených důkazů patrné, že vyšetřovatelé obviněného k realizaci obchodu nijak nepřesvědčovali, pouze se dotázali, ukázali, že mají peníze, přičemž obviněný byl sice nejprve překvapen, ale velmi rychle je ujistil, že následující den nebude problém dodat požadované množství. Zjevně se tedy nejednalo o situaci, kdy by se na základě mimořádné nabídky teprve rozmýšlel a až následně pojal úmysl čin spáchat v takovém rozsahu. Z výpovědí utajených svědků je také zřejmé, že v důsledku obtížné komunikace si nejprve mysleli, že obvinění trvají vždy na množství 20 gramů, později se však ukázalo, že číslovka označovala cenu za jeden gram, přičemž bylo možné získat i jiné množství, jak se při pozdějších kontaktech potvrdilo. Tvrzení obviněného, že on a spoluobvinění prodávali vždy pouze dvacet gramů, je tedy s výpověďmi svědků v rozporu.
K dalším námitkám obviněného pak lze nad rámec dovolacího řízení říci, že výpovědi F. S. a H. G. byly spolu s dalšími listinnými materiály dodanými německou stranou provedeny v hlavním líčení podle §213 odst. 1 tr. ř., přičemž k tomuto postupu neměl nikdo, tedy ani obviněný nebo jeho obhájce, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení (č. l. 1479v.) námitky. Výpověď M. Z. není v rozsudku soudu prvního stupně citována a zmínka o něm se vyskytuje v jiných důkazních materiálech. Usnesení o zahájení trestního stíhání s překladem bylo obviněnému doručeno dne 30. 5. 2014, jak vyplývá z doručenky na č. l. 133v. (na to byl obviněný upozorněn již odvolacím soudem při veřejném zasedání).
Další okruh námitek obviněného se týká provedené domovní prohlídky a prohlídek jiných prostor a pozemků. Nad rámec dovolacího řízení k nim lze uvést, že obě povolení k prohlídce prodejního stánku byla vydána podle §83a tr. ř. (č. l. 409 a 512). Pokud jde o dodatečný souhlas s prohlídkou jiných prostor a pozemků ze dne 2. 6. 2014, není Nejvyššímu soudu zcela jasné, co má obviněný na mysli vyjádřením, že „přišel pozdě“. Jelikož šlo o neodkladný a neopakovatelný úkon provedený dne 29. 5. 2014, o povolení bylo logicky požádáno až po jeho provedení ve smyslu §83a odst. 2 tr. ř. dne 30. 5. 2014, což lze zcela jistě považovat za bezodkladné, jak toto ustanovení požaduje. Soudu pak k vydání souhlasu trestní řád lhůtu nestanoví. Obhájce obviněného provedení úkonu nemohl být přítomen, neboť, jak správně upozornil i státní zástupce, usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému doručeno dne 30. 5. 2014, tedy v době provedení prohlídky nebyl v postavení obviněného a nemohl ani mít obhájce.
K tvrzení obviněného, že při podání zprávy o stavu věci a rekapitulaci rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, neboť hodnotil rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné, lze říci tolik, že na zvukovém záznamu z veřejného zasedání žádné takové vyjádření zaznamenáno není a z protokolu na č. l. 1584v. je patrné, že ke zprávě o stavu věci neměly strany připomínky. Námitky vztahující se k výši uloženého trestu rovněž uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a trest uložený obviněnému nijak nevybočuje z rámce toho, co je v obdobných případech obvyklé.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný D. H. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 8. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu