ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.630.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 630/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. září 2016 dovolání obviněného M. R. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 5 To 333/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 254/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 1 T 254/2014, byl obviněný M. R. uznán vinným přečinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 600 Kč, tedy celkem 60 000 Kč, přičemž pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to peněžních prostředků ve výši 41 630,42 Kč zajištěných na účtu č. ... u České spořitelny. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného a o zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že v době nejméně od počátku roku 2012 do 4. 11. 2013, kdy byl zadržen, v Č. T., okres K., na ul. F., jako jediný jednatel a společník společnosti Organic Production, s. r. o., se sídlem v J. na ul. N., záměrně v prodejně s názvem N. a prostřednictvím internetového obchodu www... a internetových stránek www... a www..., které odkazovaly na stránky e-shopu, nabízel a prezentoval materiály propagující používání marihuany a pěstování konopí setého, kdy prezentoval a nabízel ke koupi různé druhy semen konopí setého s popisem jejich křížení mezi rody cannabis sativa a cannabis indica, jejich účinků na lidský organismus s popisem množství účinné látky THC v jednotlivých kultivarech, s uvedením doby růstu jednotlivých rostlin a množství vypěstovaných rostlin na 1 m 2 , současně nabízel k prodeji pěstební stany, hnojiva, substráty, elektrozařízení, zavlažovací zařízení a vzduchotechniku včetně literatury jako „Pěstování indoor“, „Pěstování outdoor“ či „Legalizace“, kdy shora uvedené předměty prodával k dalšímu prodeji i mezi další podnikatelské subjekty, které provozovaly podnikatelskou činnost ve stejném oboru, a to J. Š., který pod totožným názvem zřídil prodejnu N. v B., T. v O. – M. H., G. N. J. se sídlem v N. J., G. O. se sídlem v O., G. se sídlem v T. a další, kdy velmi snadná dostupnost semen konopí a dalších nutných předmětů k pěstování konopí pak vedla k tomu, že semena a pěstební potřeby prostřednictvím e-shopu mimo jiné zakoupil L. B. a zakoupené věci použil k indoor pěstování konopí, a L. G., který byl projednáván z důvodu pěstování konopí pro spáchání přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 5 To 333/2015, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Sikory. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští.
Podle obviněného je za podněcování považováno jednání, kterým pachatel zamýšlí vzbudit u jiných osob rozhodnutí nebo náladu vedoucí ke zneužívání návykových látek. V daném případě měla být touto látkou marihuana. S marihuanou však neměla činnost obviněného nic společného. Veškeré věci jako pěstební stany, hnojiva a substráty lze koupit běžně v obchodech. Tyto věci tak nemohou u nikoho vzbudit rozhodnutí užívat marihuanu, neboť jde o běžné spotřebitelské zboží. Sporným podle obviněného může být nabízení k prodeji semen a označené literatury, avšak i tato literatura je běžně dostupná v knihkupectvích či trafikách a nemůže v nikom vzbuzovat rozhodnutí zneužívat marihuanu, neboť pojednává o pěstování konopí, nikoli o marihuaně. Pokud jde o prodej semen, ta neobsahují marihuanu ani psychoaktivní látku THC, tedy ani jejich prodejem nelze ke zneužívání návykové látky podněcovat.
Obviněný nesouhlasí s argumentací soudu prvního stupně, že uvedené předměty mohli zájemci užít k pěstování konopí, neboť z toho nevyplývá, že podněcoval ke zneužívání marihuany. Soud by musel argumentovat tím, že tyto osoby užily uvedené předměty k užití marihuany, což však nebylo prokázáno. Pěstování konopí není zneužíváním marihuany, tedy nespadá pod objektivní stránku přisouzeného trestného činu. V daném případě jsou podle obviněného skutková zjištění v rozporu s provedeným dokazováním, nebylo prokázáno, že by v jiném vzbuzoval rozhodnutí ke zneužívání návykové látky. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění v tom smyslu, že L. B. zakoupil semena a další věci, které použil k pěstování konopí, což však podle obviněného není zneužívání marihuany, L. G. byl projednáván za přestupek z důvodu pěstování konopí. Tato skutková zjištění však nejsou v rozsudku řádně zdůvodněna. Skutečnost, že L. G. byl projednáván pro přestupek v souvislosti s konopím, je podle obviněného jeho problém. Oba navíc byli již před nákupem v prodejně obviněného rozhodnuti pěstovat konopí, informaci o tom si zjišťovali na internetu.
K výroku o peněžitém trestu obviněný uvedl, že soud sice měl možnost mu tento druh trestu uložit, avšak nehodnotil kritéria pro jeho uložení. Zcela nepravdivě uvedl, že obviněný se popsaného protiprávního jednání dopouštěl systematickou činností provozovanou jako živnost se záměrem vytváření zisku pro svou osobu. Obviněný však žádnou živnost neprovozoval, byl jednatelem a společníkem společnosti, která provozovala prodejnu N. Pokud jde o výši denní sazby, musel by mít obviněný čistý měsíční příjem alespoň 54 000 Kč. Soud prvního stupně však jeho příjmy vůbec nezkoumal, nevyžádal si daňová přiznání či jiné dokumenty. Trest propadnutí věci je pak podle obviněného třeba považovat za nezákonný, neboť dokazováním nebylo zjištěno, že by finanční prostředky byly obviněnému zaslány společností Organic Production, s. r. o., jednalo se o prostředky obviněného určené k jeho živobytí. I kdyby mu však byly zaslány touto společností, šlo by o odměnu za výkon funkce, která mu náleží na základě smlouvy, tedy nejde o prostředky z trestné činnosti, neboť uvedená společnost trestně stíhána nebyla. I kdyby uvedená společnost provozovala trestnou činnost, pak určitě ne veškerá její činnost byla trestná a ne veškeré prostředky by tak pocházely z trestné činnosti. Z činnosti, která byla napadeným rozhodnutím kriminalizována, neměl obviněný žádný zisk, utržené hodnoty byly příjmem společnosti, která činnost provozovala.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve uvedl, že námitky obviněného v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu odpovídají, státní zástupce se s nimi však neztotožňuje. Obviněný měl podle závěru soudů jiného podněcovat ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu a takový čin spáchal veřejně přístupnou počítačovou sítí. Za podněcování je podle státního zástupce třeba považovat jednání, kterým pachatel zamýšlí vzbudit u jiných osob rozhodnutí nebo náladu vedoucí ke zneužívání návykových látek jiných než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní či písemná aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. výsměšné poznámky nebo ironizování na adresu osoby, která nezneužívá takové návykové látky). Na rozdíl od svádění zde není projev pachatele zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby, i když i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je jeho projev určen (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2903). Podle státního zástupce ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný provozoval elektronický obchod, v jehož rámci nabízel ucelený sortiment evidentně sloužící k nedovolené produkci rostliny konopí (jež je samo o sobě omamnou látkou ve smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění účinném do 31. 12. 2013), obsahující účinnou látku tetrahydrocannabinol (THC), jež je látkou psychotropní ve smyslu zákona o návykových látkách. Dle názoru státního zástupce je třeba odmítnout argumentační konstrukci obviněného, pokud jím nabízený sortiment v rámci svého dovolání účelově rozčleňuje na jednotlivé segmenty, jež následně izolovaně posuzuje tak, že ke zneužívání návykových látek nepřispívají. Soudy se zcela správně zabývaly nabízeným sortimentem v celém jeho kontextu, přičemž právě tento kontext naplňoval znaky přisouzeného přečinu.
Znak podněcování pak obviněný podle státního zástupce konkrétně naplnil tím způsobem, že vedle předmětů sloužících pro pěstování konopí nabízel i semena rostlin konopí, včetně semen kultivarů, které nebyly určeny k technickým účelům, přičemž na svých internetových stránkách vychvaloval takové vlastnosti jím nabízených produktů (konkrétně semena určená k vypěstování rostlin s vysokou produkcí pryskyřice sloužící ke zpracování do podoby hašiše), které jsou specifické právě s ohledem na jejich případné škodlivé užívání jakožto návykové látky (abusus). Pakliže tedy obviněný popsané prostředky nabízel, tj. předkládal o takových předmětech propagující pozitivní informace, kterými se snažil dosáhnout dalšího šíření takových prostředků mj. právě se zřetelem k tomu, aby sloužily ke zneužívání návykových látek, včetně poskytnutí kompletního vybavení pro případnou intenzivní produkci takových látek, je zřejmé, že tak nejméně v úmyslu nepřímém podněcoval odběratele k užívání (zneužívání) takových látek. Na tom pak ničeho nemění ani skutečnost, že část obviněným nabízeného sortimentu zboží mohla sloužit i k jiným, zcela nezávadným účelům. Podstatný je zde totiž ten prvek jednání obviněného, který směřoval k podnícení produkce a užívání látek návykových. Právě tento prvek odlišuje jednání obviněného od jinak zcela legální a dovolené obchodní činnosti směřující k prodeji běžných pěstebních prostředků. Dle názoru státního zástupce tak byly znaky objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty bezezbytku naplněny a v rozsudku nalézacího soudu i přiléhavě vyjádřeny.
S tím souvisí i námitka obviněného, že jeho jednání by mohlo sice posloužit k pěstování konopí, což však samo o sobě nelze považovat za jeho zneužívání. Ani s tím se však státní zástupce neztotožňuje. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá zjevná souvislost jednání obviněného a konzumace konopí specificky pro jeho psychoaktivní účinky. O tom svědčí odkaz na obsah psychoaktivní látky THC v případě vypěstování nabízených semen konopí. Je tak zcela zřejmé, že smyslem jednání obviněného nebylo podporovat pěstování konopí pro jeho případné technické využití (např. pro výrobu provazů či koudele apod.). Na naplnění skutkové podstaty přisouzeného přečinu pak nemá vliv skutečnost, že sama semena konopí nejsou omamnou nebo psychotropní látkou, neboť nakládání s omamnou či psychotropní látkou není složkou skutkové podstaty přečinu šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku. Naopak, pokud by semena konopí takovou látkou byla, naplnil by svým jednáním obviněný znaky skutkové podstaty závažnějšího trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku.
Za neopodstatněnou považuje státní zástupce i námitku obviněného, že svědci L. B. a L. G. byli nezávisle na jeho jednání rozhodnuti konopí pěstovat. Tato skutečnost je z hlediska trestní odpovědnosti obviněného nerozhodná, neboť přečin šíření toxikomanie je trestným činem ohrožovacím, ke konkrétnímu „svedení“ jiného ke zneužívání tedy nemusí dojít. Z tohoto pohledu tak lze zjištění soudů o tom, že uvedení svědci na podkladě prostředků získaných od obviněného skutečně konopí pěstovali, považovat ve vztahu k samotné trestní odpovědnosti za v podstatě nadbytečné. Toto zjištění má dle názoru státního zástupce pouze vliv na posouzení povahy a závažnosti jednání obviněného ve vztahu k výroku o trestu.
Pokud jde o námitky obviněného ve vztahu k výroku o trestu, ani s těmi se státní zástupce neztotožňuje. Nesouhlasí s vyjádřeními obviněného v tom směru, že rozhodnutí soudů obsahují nepravdivé skutečnosti, popřípadě, že jsou založena na „absolutní neznalosti základních právních institutů“. Podle státního zástupce obviněný obsah soudních rozhodnutí značně dezinterpretuje. Není pravda, že by soudy považovaly přímo obviněného za živnostníka ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb. Soudy pouze poukázaly na charakter jednání obviněného jako soustavné činnosti provozované za účelem dosažení zisku, nejednalo se tedy o jakousi „právní kvalifikaci“ jeho podnikatelské činnosti, nehledě na to, že soud takto hodnotil trestnou činnost obviněného, která ex definitione živností ve smyslu živnostenského zákona být nemůže.
Třebaže posouzení majetkových poměrů obviněného věnovaly soudy podle státního zástupce poněkud menší pozornost, nelze považovat uložení peněžitého trestu za zjevně vybočující ze zákonných mezí za situace, kdy obviněný je jednatelem a jediným společníkem několik let fungující obchodní korporace. Ani v tomto směru proto nelze podle státního zástupce výrok o trestu považovat za nezákonný, a to tím spíše, že nejde o trest nijak zásadně vysoký. Podle státního zástupce není zřejmé, jak obviněný dospěl k uvedenému propočtu měsíčního příjmu a jaký vliv by takový propočet měl mít na zákonnost uloženého peněžitého trestu.
Ani s námitkou obviněného ohledně trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty se státní zástupce neztotožňuje. Obviněný zpochybňuje skutková zjištění soudů ohledně původu zajištěné finanční částky, což podle státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obsahově podřadit nelze. Soudy vyšly ze zjištění, že se jednalo o prostředky poukázané společností Organic Production, s. r. o. Pokud se obviněný svého trestného jednání prostřednictvím uvedené společnosti dopouštěl za účelem zisku, je zcela logický závěr soudů o tom, že takto získané prostředky byly výnosem z jeho trestné činnosti, a to i tehdy, pokud se z hlediska formálního mělo jednat o mzdu obviněného jako jednatele obchodní společnosti (či podíl společníka na zisku obchodní korporace). Na toto posouzení pak nemá vliv ani skutečnost, že sama obchodní korporace nebyla trestně postižena, neboť trestní odpovědnost právnické a fyzické osoby je na sobě nezávislá (srov. §9 odst. 3 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob).
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde ho lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že převážná část námitek obviněným podřazených tomuto dovolacímu důvodu mu odpovídá, Nejvyšší soud se s nimi však neztotožňuje. Naopak lze souhlasit se státním zástupcem, který se s námitkami obviněného ve svém vyjádření logicky vypořádal. Argumentace obviněného spočívá totiž v tom, že odděluje dílčí prvky své trestné činnosti, aby pak dokázal, že samy o sobě nemohou naplnit znak podněcování ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu. Týká se to jak námitky, že většinu nabízeného zboží lze zakoupit i v jiných obchodech, tak i námitek spočívajících v tom, že obviněný nabízel pouze semena konopí, která nejsou návykovou látkou, nebo že pěstování konopí není zneužíváním marihuany. Obviněný tedy opomíjí, že právě prodej semen konopí s uvedením vlastností konkrétních odrůd, jako obsahu látky THC, v kombinaci s prodejem veškerého dalšího potřebného vybavení k jeho pěstování bylo způsobilé v potenciálních zákaznících vyvolat dojem snadné dostupnosti marihuany, u osob neorientujících se v problematice pak dokonce i dojem legálnosti takového počínání.
Přečin šíření toxikomanie je, jak správně uvádí státní zástupce, ohrožovacím trestným činem, námitky obviněného ohledně osob, které od něj nabízené zboží zakoupily, a jejich předchozího rozhodnutí pěstovat konopí se tak s podstatou hmotněprávního posouzení jeho jednání míjejí. Obviněný jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti Organic Production, s. r. o., provozoval e-shop a další internetové stránky, jejichž účelem bylo nabízení semen konopí setého s popisem mimo jiné účinků na lidský organismus a množství účinné látky THC v jednotlivých kultivarech a současně s tím pěstební vybavení a související literaturu. Způsob provedení tak byl nepochybně způsobilý oslovit široký okruh osob, které mohly potenciálně dospět k rozhodnutí pěstovat konopí, jež je uvedeno v příloze č. 3 „Omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.)“ k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, ve znění do 31. 12. 2013, za účelem jeho zneužití jako omamné látky. Uvedení účinků na lidský organismus a obsahu účinné látky THC stejně jako např. prodej pěstebních stanů a vzduchotechniky, které obecně slouží k utajenému pěstování konopí v interiéru, sotva mohlo nechat dotčené osoby na pochybách, že jde právě o tento účel pěstování, tedy o získání omamné látky. Pokud obviněný argumentuje, že semena sama o sobě návykovou látkou nejsou, tedy nemohl nikoho jejich prodejem ke zneužívání takové látky podněcovat, pak přehlíží fakt, že tato semena nenabízel za účelem jejich přímé konzumace, ale právě s uvedením informací o tom, co z nich lze vypěstovat. Jestliže pak obviněný dále uvádí, že pěstování konopí není zneužíváním marihuany, opět zcela přehlíží účel, za jakým semena prodával a který byl zřejmý z jejich popisu, navíc ani sám nenabízí žádné jiné vysvětlení, k čemu by jeho zákazníci měli konopí pěstovat.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Námitka obviněného spočívající v tom, že neprovozoval živnost, ale byl jednatelem a společníkem společnosti, která provozovala tzv. growshop, je další z námitek ve stejném duchu jako výše uvedené. Obviněný se jí opět pouze snaží přetrhnout souvislost své osoby s projednávanou trestnou činností, poukazuje na to, že obchodní společnost stíhána nebyla, uvádí, že příjem z trestné činnosti nebyl jeho příjmem, ale příjmem obchodní společnosti (ačkoli byl jejím jediným společníkem). Z hlediska peněžitého trestu (i z hlediska trestní odpovědnosti obviněného) je však bez významu, že obviněný trestnou činnost páchal prostřednictvím právnické osoby, kterou za tímto účelem založil. Jako jediný společník této obchodní společnosti to byl stále jen obviněný, kdo danou činnost fakticky provozoval a kdo z ní také měl zisk. Sám obviněný přitom ve vztahu k částce, která byla předmětem trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, nejprve uvedl, že tato částka mu nebyla zaslána uvedenou společností, což je ovšem námitka směřující do skutkových zjištění soudu prvního stupně (obviněný neuvádí, odkud tedy tyto peníze získal). Dále pak poukazuje na to, že musel z něčeho žít, že daná částka, i kdyby mu byla uvedenou společností zaslána, je odměnou za výkon funkce. Soud prvního stupně k tomu zjistil, že jiný příjem obviněný neměl. I ze samotného dovolání obviněného je tedy zřejmá návaznost jednotlivých kroků, tedy že obviněný páchal prostřednictvím uvedené obchodní společnosti trestnou činnost, z jejíhož výnosu následně čerpal finanční prostředky pro svou osobu. Logicky mu tak byl uložen trest propadnutí finančních prostředků, které byly na jeho účtu zajištěny, stejně jako peněžitý trest, jehož výše se rozhodně nezdá být nijak nepřiměřená vzhledem k tomu, že, jak zjistil soud prvního stupně, měla společnost vysoký obrat finančních prostředků z produktů propagujících pěstování konopí setého a užívání marihuany.
K námitce, že nikoli veškerá činnost společnosti obviněného byla trestnou činností, pak lze uvést, že ze skutkových zjištění soudů vyplývá něco jiného a obviněný sám neuvádí, jakou další činnost generující zisk jeho společnost provozovala, aby bylo možno uvažovat o tom, že dané finanční prostředky pocházely z jiné než trestné činnosti.
Nelze se pak ztotožnit ani s námitkou, že pokud obchodní společnost nebyla trestně stíhána, nepocházejí prostředky z trestné činnosti. Podobně by obviněný mohl také namítat, že se žádný trestný čin nestal. Trestní odpovědnost obviněného a potažmo i ukládání trestu však nejsou vázány na trestní odpovědnost jiné (zde právnické) osoby, na jejíž případné trestní stíhání nemají soudy v duchu obžalovací zásady vliv.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného M. R. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. září 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu