ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.785.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 785/2016-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 10. 2016 o dovolání, které podal obv. R. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 1. 2016, sp. zn. 4 To 421/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 45/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. R. S. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 6 T 45/2015 ze dne 25. 11. 2015, byl obv. R. S. uznán vinným ze spáchání přípravy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle §70 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do dne 31. 5. 2015, uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jejichž výčet obsahuje tento rozsudek.
Tímtéž rozsudkem byl odsouzen i spoluobviněný M. K. pro spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 a ½ let, a výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře 4 let za současného vyslovení dohledu.
Proti tomuto rozhodnutí podal obv. S. i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích odvolání. O nich rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 4 To 421/2015 tak, že:
· podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce v celém rozsahu zrušil, a
· podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl, že obv. R. S. je vinen ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, a v důsledku čehož je Krajský soud v Ústí nad Labem odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 6 (šesti) let a pro výkon tohoto trestu jej zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jejichž výčet obsahuje tento rozsudek.
· Spoluobv. M. K. byl odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku čehož byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 2 a ½ (dvou a půl) let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 (čtyř) let s vyslovením dohledu nad obviněným.
· V ostatním bylo odvolání obv. R. S. v souladu s §256 tr. řádu zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem:
oba společně po předchozí vzájemné domluvě od přesně nezjištěné doby dne 24. 5. 2015 do 25. 5. 2015 do 12 hodin, kdy byli zadrženi Policií ČR, v zahradním domku č. ..... a přilehlém prostoru v ulici S. v N., okres T., z roztoku v plastovém kanystru o objemu 5 litrů obsahujícího rozdrcené tablety léku Cirrus o původní hmotnosti 1 kg, toluen a hydroxid sodný za použití kyseliny chlorovodíkové, kyseliny fosforečné, červeného fosforu a hydroxidu sodného za účelem pozdější výroby pervitinu extrahovali celkem 57,85 gr pseudoefedrinu, z něhož mohlo být vyrobeno celkem 52,02 gr pervitinu s obsahem báze metamfetaminu 41,8 gr,
a dále obv. R. S. sám od nezjištěné doby do 12 hodin dne 25. 5. 2015 přechovával na půdě uvedeného zahradního domku ve skleněné zapékací míse sypkou látku žluté barvy o hmotnosti 132 gr obsahující bázi pseudoefedrinu o hmotnosti 85,02 gr, z něhož by bylo možno vyrobit celkem 76,46 gr pervitinu s obsahem báze metamfetaminu 61,43 gr, a u svého zahradního domku plastový sáček s tabletami léku Cirrus o hmotnosti 1078,85 gr, z nichž bylo možno vyrobit až 199,47 gr pervitinu o obsahu báze metamfetaminu o hmotnosti 160,26 gr, přičemž
· pseudoefedrin je pro účely zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, uveden jako prekursor v přílohách přímo použitelného předpisu Evropských společenství, a to Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a Nařízení rady (ES) č. 111/2005,
· droga pervitin obsahuje metamfetamin, který je psychotropní látkou uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v účinném znění,
· toluen je v citovaných předpisech Evropských společenství uveden jako látka pomocná,
· hydroxid sodný, toluen a červený fosfor jsou látky běžně používané při výrobě metamfetaminu a
· k nakládání s těmito látkami obvinění neměli zákonné oprávnění.
Obv. R. S. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 11. 2012, č. j. 1 T 7/2012-453, pravomocným dne 19. 11. 2012 odsouzen pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku mimo jiné k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 6. 9. 2016.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 421/2015 ze dne 18. 1. 2016 podal obv. R. S. prostřednictvím svého obhájce a v zákonné lhůtě dovolání. V něm odkázal na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně dovolatel namítl, že nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že jeho jednání bylo posouzeno Krajským soudem v Ústí nad Labem jako dokonaný trestný čin. Podle obviněného však Okresní soud v Teplicích jeho jednání správně posoudil jako přípravu, která samozřejmě vykazuje menší společenskou nebezpečnost.
5. Obviněný zdůraznil, že na výrobě zakázaných látek se nepodílel. Provinil se pouze tím, že se spojil se spoluobv. M. K., který je jeho dlužníkem. A protože se v daném čase nacházel v nepříznivé životní situaci, přijal jeho nabídku, aby mu uhradil dluh prostřednictvím výroby pseudoefedrinu, který by následně prodal. Ale dovolatel M. K. pouze poskytl prostor pro výrobu. Obviněný rovněž vyjádřil nesouhlas s tím, že by byl osobou, která obstarala prostředky pro výrobu drog. Má za to, že pouhé poskytnutí prostoru k výrobě drogy není možné kvalifikovat jako dokonaný zvlášť závažný zločin podle §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku.
6. S ohledem na výrok o vině dovolatel napadl i výrok o trestu. Tento trest považuje za nepřiměřeně přísný. Soudy nižších stupňů nezohlednily jeho přiznání, vyjádření lítosti, ani nepřihlédly k jeho osobním poměrům – uložením nepodmíněného trestu mu znemožnily trávit čas s jeho právě narozeným synem, na jehož výchově by se chtěl podílet. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu v Teplicích k novému projednání a rozhodnutí.
7. K tomuto dovolání se také vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), a to svým stanoviskem sp. zn. 1 NZO 478/2016 ze dne 13. 5. 2016. Státní zástupce nejprve obecně předeslal, že soudy nižších stupňů shromáždily a poté provedly všechny důležité a pro rozhodnutí podstatné důkazy, a to v souladu s procesními předpisy. Samotný proces dokazování tedy nebyl svévolný, a proto skutkový stav věci byl zjištěn při respektování pravidel vymezených mj. v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodněn byl v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. Proto má státní zástupce za to, že soudy dostály všem parametrům řádného, spravedlivého procesu, a je proto nutné vycházet z těchto stabilizovaných skutkových zjištění.
8. Pokud jde o obsahovou stránku dovolání, státní zástupce uvedl, že obviněný nejprve zpochybnil skutková zjištění učiněná soudy (když v rozporu s nimi namítl, že vše se dělo na žádost spoluobv. K.), takže se neztotožnil se skutkovými závěry popsanými v rozsudku. Takové námitky však přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu nezakládají. Obdobně mimo rámec dovolacích důvodů stojí výtky, jejichž prostřednictvím dovolatel brojí proti přílišné přísnosti trestu.
9. Podle státního zástupce by bylo možné pod uplatněný dovolací důvod podřadit pouze námitku obviněného R. S., jejímž prostřednictvím usiloval o posouzení svého jednání pouze jako přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku, tedy nikoli jako zločinu dokonaného. Tuto námitku však nepovažuje za opodstatněnou. V posuzované trestní věci ze skutkových zjištění vyplynulo, že obv. R. S. ve svém zahradním domku jednak přechovával mj. sypkou látku obsahující bázi pseudoefedrinu a tablety Cirrus, a také se společně s K. podílel na extrahování dalšího množství pseudoefedrinu z připraveného roztoku. Ohledně společného jednání státní zástupce zdůraznil, že není podstatné, že větší část samotných úkonů souvisejících s extrakcí pseudoefedrinu prováděl spoluobv. K. Podstatné je, že společné jednání obou obviněných probíhalo po předchozí domluvě, bylo vedeno společným úmyslem (tedy úmyslem získat pseudoefedrin), přičemž dovolatel se na něm podílel nikoli bezvýznamnou měrou.
10. Vzhledem k tomu dovolání obviněného R. S. státní zástupce považuje za neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze a znovu přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
13. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. Z toho pak vyplývá, že dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem, anebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem).
IV. Důvodnost dovolání (k meritu věci)
14. Obviněný R. S. ve svém dovolání sice odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v první části svého podání však v podstatě zopakoval svoji obhajobu, ve které atakuje skutkové závěry soudu I. stupně a ve druhé části polemizuje s právními závěry soudu II. stupně.
15. Ze spisového materiálu vyplynulo, že s námitkami skutkového charakteru se oba soudy nižších stupňů již vypořádaly. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje zásadu dvouinstančního řízení, ze které vyplývá, že hodnocení provedených důkazů je výsadním právem nalézacího soudu, před kterým jsou důkazy bezprostředně prováděny. Pravomoc odvolacího soudu je v hodnotícím procesu už omezená. Odvolací soud vstupuje do hodnocení důkazů jen tehdy, když zjistí, že ze skutkových zjištění jsou vyvozovány závěry, které z nich nevyplývají, nebo pokud takové hodnocení zjevně odporuje zásadám formální logiky. Pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný soudy nižších stupňů (vzhledem k zásadě dvouinstančního řízení) definitivní a nezměnitelný. Proto dovolatel, který podřazuje skutkové námitky pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., již nemá právo na věcnou revizi svého případu, kterému by „zrcadlově“ odpovídala povinnost Nejvyššího soudu k tomuto přezkumu. I tak však Nejvyšší soud vždy pečlivě vyhodnocuje, zda uváděné námitky, v rámci kterých dovolatel mimo hmotněprávních výhrad uvedl i námitky skutkové, jsou oprávněné či nikoliv.
16. Ve svém dovolání obviněný (stejně jako ve svém odvolání) tvrdil, že se na výrobě zakázaných látek nijak nepodílel, pouze spoluobv. M. K. poskytl prostor pro jejich výrobu. Nicméně žádné další prostředky pro výrobu drog mu neobstarával. Z provedených důkazů, zejm. z výpovědi spoluobv. K., dalších svědeckých výpovědí, stejně jako z protokolu o provedení domovní prohlídky (při které bylo zajištěno 28 stop, a které byly podrobeny znaleckému zkoumání z oboru chemie a daktyloskopie) vyplynulo, že obv. S. zčásti se spoluobv. K. v zahradním domku č. ...... v ul. S. v N. extrahoval pseudoefedrin, kterého bylo při policejním zásahu zajištěno celkem 58 g. Mimo to obv. S. ještě na půdě tohoto domku přechovával ve skleněné zapékací míse (na které byla zajištěna i jeho daktyloskopická stopa) 132 g sypké žluté barvy, obsahující 85 g báze pseudoefedrinu. V domě byl ale zajištěn i plastový sáček s tabletami léku Cirrus a další chemikálie (hydroxid sodný, toluen, červený fosfor), které se používají při výrobě metamfetaminu.
17. Tato skutková zjištění se obv. S. pokusil zpochybnit svými výše uvedenými námitkami. Těmi však pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů, jak je provedl soud I. stupně a které potvrdil soud II. stupně. Především však takové námitky samy o sobě nezakládají přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Navíc jsou tato skutková zjištění pro Nejvyšší soud závazná. Proto je dovolatelova polemika v tomto stadiu řízení již zcela irelevantní, a jako takovou je Nejvyšší soud povinen ji odmítnout.
18. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze relevantně podřadit pouze dovolatelovu námitku, ve které se domáhal posouzení svého jednání jako přípravy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku (jak jej kvalifikoval Okresní soud v Teplicích v rozsudku sp. zn. 6 T 45/2015), a nikoliv jako dokonaného zločinu , spáchaného ve spolupachatelství (jak jej posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku sp. zn. 4 To 421/2015).
19. Z dikce zákona je zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku dokonán, když pachatel „neoprávněně vyrobí , doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed“. Přitom samotná výroba pervitinu je dvoufázová. V první fázi je chemickou cestou z tablet léku Cirrus extrahován prekursor pseudoefedrin. Ten se však běžně neprodává. Teprve v druhé fázi je tato látka chemicky transformována na metamfetamin (pervitin). K tomu mělo dojít i v projednávaném případě, ale už u jiného výrobce v M. Výše uvedenou definicí zákonodárce určil, že výrobou prekursoru je tento zločin dokonán i před dokončením výroby pervitinu. To znamená, že extrakcí pseudoefedrinu obviněný již naplnil všechny pojmové znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu.
20. Není pochyb o tom, že pseudoefedrin je prekursor, neboť za prekursor se – podle čl. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004 o prekursorech drog – považují všechny látky, které jsou uvedeny v příloze I citovaného nařízení, vč. směsí a přírodních produktů, které tyto látky obsahují, stejně jako látky obsažené v léčivých přípravcích, které jsou sice jinak z této definice vyloučeny, avšak odpovídající látku (prekursor) z nich lze použít nebo extrahovat snadno dostupnými nebo hospodárnými prostředky. Přitom „extrakcí snadno dostupnými prostředky“ ve smyslu této definice se rozumí např. rozpuštění ve vodě nebo v jiném roztoku, zahřátí nad otevřeným ohněm nebo jiným tepelným zdrojem za použití zcela běžných nástrojů, náčiní či hospodářských zařízení apod. Může tedy jít o běžné úkony jednotlivce či skupiny osob v rámci individuální nebo manufakturní výroby, při nichž dojde k vyloučení nebo jinému oddělení prekursoru, aniž by k tomu bylo nutno použít složitých chemických, laboratorních nebo obdobných náročných postupů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1363/2011).
21. Co se týče znaku spolupachatelství , obviněný ve svém dovolání znovu usiloval zpochybnit svou úlohu při extrakci pseudoefedrinu a tvrdí, že se na ní fakticky nepodílel. Ze zákonné definice spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a ustálené judikatury jasně vyplývá, že skutek je spáchán jednak společným jednáním všech spolupachatelů a jednak jejich společným úmyslem, který směřuje k vytčenému cíli. O společné jednání jde tehdy, když každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, ale také tehdy, když každý naplnil jen některý ze znaků skutkové podstaty, která je poté naplněna souhrnem těchto jednání, nebo když jednání spolupachatele je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti (tzv. články řetězu) působí současně nebo postupně a jen ve svém celku tvoří skutkovou podstatu (srov. např. R 66/1955, R 17/1982, R 36/1973). Druhý znak – společný úmysl – zahrnuje jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle. Z toho vyplývá, že není nutné, aby se spolupachatelé zúčastnili trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, jen když je vedeno stejným úmyslem a je tak objektivně i subjektivně složkou děje tvořícího ve svém celku trestné jednání. Spolupachatelé tedy nemusí jednat stejně a jejich činnost nemusí být stejně významná (srov. např. TP 749/2010).
22. V projednávaném případě není podstatné, že samotnou extrakci prekursoru z větší části prováděl spoluobv. K. Provedené důkazy totiž jasně prokázaly, že jednání obou obviněných proběhlo po předchozí domluvě, bylo vedeno společným úmyslem získat pseudoefedrin jako meziprodukt k budoucí výrobě pervitinu, přičemž obv. S. se na této výrobě významnou měrou podílel dodáním prostor, obstaráním potřebných vstupních komponentů (2820 tablet léku Cirrus, digitální váhy, skleněné baňky, kanystru, plastové láhve a 2 zapékacích mís – vše bylo zajištěno při domovní prohlídce) a svou částečnou přítomností při samotné výrobě pseudoefedrinu. Důkazně bylo tedy vyvráceno tvrzení dovolatele, že se „na výrobě zakázaných látek nepodílel“.
23. Obviněný ve svém dovolání brojil nejenom proti výroku o vině, ale logicky také proti výroku o trestu, protože uložený trest považuje za přespříliš přísný. V této souvislosti Nejvyšší soud akcentuje, že výrok o uloženém trestu lze v dovolání napadnout pouze v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §283 odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze tehdy, „pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným“. Ale pod tento dovolací důvod nemůže být subsumována námitka o nepřiměřeném trestu, který je subjektivně pociťován jako mírný nebo přespříliš přísný, pokud nejde o zjevně nepřípustný druh trestu, nebo o překročení výměry příslušné trestní sazby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 5 Tdo 149/2003).
24. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze subsumovat pouze námitky, které upozorňují na vady ve výroku o trestu, které spočívají v porušení hmotněprávních předpisů. Za takové lze považovat např. dovolatelovu výhradu o tom, zda mu měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 11 Tdo 817/2014).
25. Pokud je však uložený trest druhově i svou výší zcela v souladu s právní kvalifikací, jsou námitky obviněného o tom, že uložený trest je dle jeho názoru přespříliš přísný, zcela irelevantní. Takže pokud Krajský soud v Ústí nad Labem vyměřil obv. S. dle §283 odst. 2 trest odnětí svobody, a to v polovině zákonné trestní sazby od 2 do 10 let, nelze relevantně argumentovat námitkou o porušení principu proporcionality. Mimo to dovolatelovo subjektivní hodnocení uloženého trestu, jako trestu příliš přísného či nespravedlivého, je námitka zcela neopodstatněná, kterou navíc nelze podřadit pod žádný jiný dovolací důvod. A zvláště to platí, když dovolateli přitěžovalo, že:
· předmětné trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, tedy v době, kdy měl zvýšeným způsobem dbát o vedení řádného života a jednak
· naplnil hned dva znaky podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, když množství získaného pseudoefedrinu (a z něj vyplývající množství potenciálně vyrobitelného pervitinu) výrazně převýšilo příslušný kvalifikační znak.
Za této situace by byl relevantní i trest odnětí svobody, uložený v horní polovině příslušné trestní sazby.
26. V této souvislosti dovolatel ještě doplnil svou argumentaci o výtku, že soudy nižších stupňů fakticky ignorovaly jeho výrok o lítosti nad spáchanými činy a ani nezohlednily jeho osobní poměry – zejm. možnost trávit čas s jeho právě narozeným synem. Soudy nižších stupňů však zcela správně nepřihlédly k tvrzení obviněného o jeho „účinné lítosti“, neboť dovolatel byl v minulosti již pro tutéž trestnou činnost odsouzen a navíc se projednávané trestné činnosti dopustil ve zkušební době, tedy v době, kdy měl zvýšeným způsobem dbát o vedení řádného života. Mimo toho ani samotný fakt, že se mu narodí dítě, jej od předmětných skutků neodradil. Proto je správné, že i tuto ryze účelovou námitku soudy nižších stupňů nevzaly na zřetel.
27. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu tedy dospěl k závěru, že výrok o vině je zcela souladný se skutkovými závěry, které vyplynuly z provedených důkazů, a uložený trest je s ohledem na výše uvedené okolnosti přiměřený a uložený v souladu s platnými ustanoveními tr. zákoníku.
V. Závěr
28. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Okresní soud v Teplicích provedl dokazování v nezbytném rozsahu a provedené důkazy vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu. Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy důsledně podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu. Krajský soud v Ústí nad Labem však zcela správně revidoval rozsudek Okresního soudu v Teplicích v právní kvalifikaci, když jednání obv. S. posoudil nikoli jako přípravu, ale jako dokonaný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku.
29. Po přezkumu napadených rozhodnutí proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Okresní soud v Teplicích ve svých skutkových závěrech a Krajský soud v Ústí nad Labem ve svých právních závěrech nepochybily. V napadeném rozhodnutí soudu II. stupně nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu k porušení zákona. Mezi skutkovými a z nich plynoucími právními závěry Nejvyšší soud neshledal žádný nesoulad. Proto dovolání obv. R. S. odmítl, a to s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu