ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.797.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 797/2016-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2016 dovolání, které podal obviněný T. V. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 11 To 71/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 2/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 48 T 2/2015, byl obviněný T. V. H. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Pro část žalovaného jednání byl obviněný zproštěn obžaloby. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
I. se spoluobviněným N. V. N.
1) od léta 2012 nejpozději do ledna 2014 zejména v P., v okolí Ch. a H., u Multikina G., a dále v P.- P. předali J. N. pervitin - metamfetamin, přičemž T. V. H. jí předal nejméně 200 g pervitinu a N. V. N. nejméně 100 g pervitinu,
2) od ledna 2013 nejpozději do května 2014 v P.– H., u Multikina G. a v B. ul., a dále v P.– P., u J. ul., prodávali pervitin - metamfetamin O. H. tak, že většinou po předchozí telefonické domluvě s T. V. H. a od léta roku 2013 i s N. V. N. postupně T. V. H. předal O. H. celkem nejméně 100 g metamfetaminu - pervitinu, a N. V. N. předal celkem nejméně 300 g pervitinu-metamfetaminu vždy v ceně 800-1 000 Kč za gram pervitinu – metamfetaminu,
3) od listopadu 2013 do března 2014 v P., u stanice metra H., prodali J. M. celkem nejméně 12 g pervitinu – metamfetaminu za celkovou částku minimálně 12 000 Kč, přičemž se obvinění při předávkách nepravidelně střídali a vždy prodávali gram pervitinu – metamfetaminu za 1 000 Kč,
II. T. V. H. sám
1) od listopadu 2013 do 17. 6. 2014 v P., v blízkosti stanice metra H., a dále v P., v J. ul., před domem č. ..., zčásti prodal a zčásti zdarma poskytl T. M. ve 150 případech pervitin - metamfetamin v celkovém množství cca 100 g, při předávce předával 0,5 g - 1 g pervitinu – metamfetaminu,
2) od roku 2012 do října 2013 v P., v B. ul., prodal D. G. celkem 90 g pervitinu – metamfetaminu v ceně 1 000 Kč za gram,
3) v době kolem 6. června 2014 v Praze 4, u obchodního domu T. v H. ul., prodal odděleně stíhaný obviněný T. F. K. K. minimálně 1 g pervitinu – metamfetaminu za 1 000 Kč, přičemž prodej pervitinu předtím K. K. dohodla s T. V. H.,
4) dne 3. 6. 2014 v P.- Ch., na parkovišti, odděleně stíhaný obviněný T. F. a T. V. H. prodali O. S. 80 g pervitinu – metamfetaminu za cca 35 000 Kč, přičemž prodej telefonicky domluvil T. F. a pervitin – metamfetamin dodal T. V. H.,
5) od poloviny roku 2013 do 19. května 2014 v P.– H., u Multikina G. a podniku L., prodal M. R. 10 g pervitinu – metamfetaminu, vždy 0,5 g za 500 Kč nebo 3 g za 2 100 Kč,
6) od začátku března 2014 do dubna 2014 v P., u stanice metra H., prodal M. B. pětkrát pervitin – metamfetamin, vždy 0,5 g za 500 Kč a 1 g za 1 000 Kč, tj. minimálně 2,5 g,
7) od března 2014 do 17. 6. 2014 v P.- H. na zastávce MHD H., prodal J. G. a R. S. osmkrát pervitin – metamfetamin, vždy 0,5 g za 500 Kč, tj. minimálně celkem 4 g,
8) v květnu 2014 v P.- H., v blízkosti Multikina G., prodal J. K. 5 g pervitinu – metamfetaminu za 500 Kč,
9) od března do dubna 2014 minimálně u kina G. prodal A. L. celkem nejméně 15 g – 20 g pervitinu – metamfetaminu, vždy 1 g za 1 000 Kč,
10) od března 2014 do dubna 2014 v P. – H., u Multikina G., před supermarketem A. a u pobočky Č. p., prodal D. G. nejméně 150 g pervitinu – metamfetaminu, vždy 1 g za 1 000 Kč nebo 3 g za 2 400 Kč,
11) od února 2014 do května 2014 v P. prodal J. G. nejméně 20-30g pervitinu – metamfetaminu, vždy 1 g za 1 000 Kč nebo 2 g za 2 000 Kč,
12) v přesně nezjištěné době od podzimu 2013 do 17. 6. 2014 v P., zejména v blízkosti Multikina G. a ulice H., prodal D. K. nejméně v jednom případě 0,5 g pervitinu – metamfetaminu za částku 500 Kč,
13) od dubna do května 2014 v P. – H., v blízkosti Multikina G. prodal M. S. celkem nejméně 5-6 g pervitinu - metamfetaminu, vždy l g za 1 000 Kč,
14) od poloviny roku 2013 do 17. 6. 2014 v P.- H. prodal M. N. celkem nejméně 100-120 g pervitinu – metamfetaminu, vždy 0,5 g za 500 Kč nebo 1 g za 1 000 Kč,
15) od března do 17. 6. 2014 v P.- H., v blízkosti supermarketu T., prodal K. K. celkem nejméně 80 g pervitinu – metamfetaminu, vždy v množství za cenu 1 000 Kč – 10 000 Kč, přičemž 5 g pervitinu prodával za 4 000 Kč,
16) od počátku roku 2014 do poloviny dubna 2014 v P., ul. B., většinou v bytě na výše uvedené adrese, předal D. M. celkem nejméně 50 g pervitinu – metamfetaminu jako úhradu dluhu,
17) od února 2014 do konce května 2014 v P., v okolí stanice metra H. a Multikina G., patnáctkrát prodal M. M. celkem nejméně 10 g pervitinu – metamfetaminu, při jednotlivých předávkách v množství od 1 g do 4 g,
18) na jaře roku 2014 v P. – P. prodal J. H. 0,4 g pervitinu – metamfetaminu za 400 Kč,
19) na přelomu let 2013 a 2014 v P. – H. čtyřikrát prodal K. V.celkem 4 g pervitinu – metamfetaminu za 4 000 Kč,
20) od poloviny roku 2012 do března 2014 v P. – H., v P. - O. a v P. – P. prodal T. K. celkem nejméně 500 g pervitinu – metamfetaminu vždy 0,5g za 500 Kč nebo 5 g za 4 000 Kč a od poloviny roku 2012 do roku 2013 zřejmě v P. – P. minimálně 2 x manželka obviněného T. V. H. předala T. K. po 1 g pervitinu, to je celkem minimálně 2 g, přičemž tyto předávky telefonicky domluvil T. V. H., tedy celkem jinému opatřil pervitin v množství nejméně 502 g,
21) v říjnu 2013 v P. – H., před hernou R. prodal J. H. 1 g pervitinu – metamfetaminu za 500 Kč,
22) v březnu 2014 v P. – H. prodal P. V. celkem nejméně 10 g pervitinu metamfetaminu vždy 5 g za 4 000 Kč,
23) v dubnu 2013 v P. – H., u Multikina G., prodal J. J. celkem 2 g pervitinu – metamfetaminu, vždy 1 g za 1 000 Kč,
24) od podzimu 2013 do poloviny dubna 2014 v P. - H. M. a v P. – H. prodal T. K. celkem nejméně 24 g pervitinu – metamfetaminu, vždy 1 g za 1 000 Kč,
25) od začátku roku 2014 do jara 2014 v P. - H. prodal J. V. celkem nejméně 100 g pervitinu – metamfetaminu, vždy 1 g za 1 000 Kč,
26) na jaře 2014 po dobu přibližně 1 měsíce na území hl. m. Prahy prodával odděleně stíhanému S. S. T. maximálně 1 g pervitinu – metamfetaminu týdně, tj. celkem minimálně 4 g, a v následujícím období od konce dubna 2014 do poloviny května v bytě v P., ul. K., poskytl samostatně stíhanému S. S. T. pervitin – metamfetamin v množství minimálně 100 g, tedy celkově 104 g pervitinu – metamfetaminu,
27) od března 2014 do svého zadržení v P., v okolí stanice metra H. a v bytě v P., K., samostatně stíhanému T. F. jednak prodal 1 g pervitinu za 800 Kč, dále mu poskytl ve třech případech pervitin v množství 1 g za 1 000 Kč a dále mu předal celkem 125 g pervitinu pro účel dalšího prodeje, tedy prodal či předal T. F. celkem 129 g pervitinu,
a tímto jednáním T. V. H. prodal nebo jinému jinak opatřil celkem nejméně 1 907,0 g pervitinu, přičemž metamfetamin je uveden v seznamu č. 5 nařízení vlády ze dne 18. 2. 2013, o seznamech návykových látek, č. 463/2013 Sb., jako látka psychotropní.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný, jeho spoluobviněný a státní zástupce odvolání. Ohledně obviněného T. V. H. rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 11 To 71/2015, tak, že k jeho odvolání a odvolání státního zástupce podaného v jeho neprospěch podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, trest vyhoštění na dobu deseti let a trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dál rozhodl o zabrání věci, o trestu spoluobviněného a zamítl odvolání státního zástupce v neprospěch spoluobviněného.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Michaely Folberové, i. s. Mgr. Lucie Houdkové. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští.
Obviněný zdůraznil, že popřel obchodování s drogami, jejich přechovávání v bytě či přechovávání střelné zbraně. U něj v bytě nebyly nalezeny žádné drogy ani hotovost, kterou by měl získat za prodej pervitinu. Je nemajetný, s manželkou žil v nájmu. Neumí česky, nemohl se tedy domlouvat s odběrateli. Ohledně SMS nebylo prokázáno, že by je psal on. Pokud komunikoval s některými spoluobviněnými, pak proto, že sháněl spoluobviněného N. kvůli zapomenutým dokladům. Obviněný je toho názoru, že trestní řízení na něj bylo přichystáno. Vyvozuje to např. z nepravdivého tvrzení svědka F. ohledně bytu, který měl mít obviněný v nájmu.
Obviněný má dále za to, že svým jednáním nenaplnil znak velkého rozsahu, nesouhlasí se závěry soudů ohledně celkového množství pervitinu, který měl prodat. Pokud jde o věrohodnost jednotlivých svědků, poukazuje na fakt, že jsou to osoby závislé na pervitinu. U konkrétních svědků pak obviněný rozebírá, jaké množství prodaného pervitinu by mu mělo či nemělo být přičítáno k tíži. Současně je toho názoru, že svědci musí dealera poznat (např. v rámci rekognice), množství jimi uváděných drog je pak třeba hodnotit s rezervou. Soud by měl v duchu zásady in dubio pro reo vycházet z menšího množství, než uvedli obviněným jmenovaní svědci. Současně obviněný namítá, že množství účinné látky v pervitinu bylo nižší, než je obvyklé. Poukazuje přitom na výpovědi některých svědků. Za závažnou procesní vadu obviněný považuje skutečnost, že během přípravného řízení nebyly provedeny rekognice in natura, ale pouze z fotografií. Během hlavního líčení neměli svědci možnost výběru mezi více osobami.
K výroku o trestu obviněný namítá, že digitální váhy a „ziplock“ sáčky nebyly v jeho vlastnictví. Trest odnětí svobody je pak nepřiměřeně přísný. Jedná se o jeho první odsouzení, nedopustil se násilné trestné činnosti. K trestu vyhoštění pak obviněný namítl, že mu byl uložen v rozporu s §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť měl v minulosti na území České republiky povolen dlouhodobý pobyt, který již vypršel a o jehož prodloužení požádal, přičemž řízení o jeho žádosti nebylo dosud skončeno, neboť bylo přerušeno. Obviněný řádně podnikal, vykazoval příjmy. S manželkou, která žije v České republice, má dvě nezletilé děti. Trest vyhoštění je tak i v rozporu se zájmem na spojování rodin.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 11 To 71/2015, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 48 T 2/2015, v rozsahu výroků, které se jej dotýkají, kromě výroku soudu prvního stupně, kterým byl zproštěn obžaloby, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo aby ve věci sám rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání nejprve uvedl, že námitky obviněného v podstatné části uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. Podle státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Obviněný podle státního zástupce předestírá v bodech III, IV, V a VI dovolání z větší části pouze vlastní hodnocení provedených důkazů, z nichž pak buduje vlastní skutková zjištění, jež pro něj vyznívají pochopitelně příznivěji. Samotná odlišná interpretace provedených důkazů obviněným však není způsobilá založit existenci tzv. extrémního nesouladu, pokud je interpretace provedená soudy logická a založená na více vzájemně se doplňujících důkazech. Ve vztahu k hodnocení výpovědí jednotlivých svědků pak lze podle státního zástupce odkázat na dostatečná odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Ve vztahu k námitce údajného nedodržení zásady in dubio pro reo pak státní zástupce připomněl, že jde o zásadu procesní a taková námitka uplatněnému hmotněprávnímu důvodu obsahově neodpovídá. Soudy se navíc v daném případě podrobně zabývaly provedenými důkazy a důvodně dovodily, že obviněného usvědčují a naopak vyvracejí jeho obhajobu.
Uplatněnému dovolacímu důvodu pak podle státního zástupce neodpovídá ani námitka uvedená v bodě VIII, v němž obviněný namítá porušení práva na spravedlivý proces, třebaže v případě, pokud by byla taková námitka shledána důvodnou, umožňovala by průlom do skutkových zjištění soudů v dovolacím řízení. Z rozhodnutí soudů obou stupňů však vyplývá, že pro provedení rekognice podle fotografií existovaly objektivní důvody, v samotném procesu rekognice pak nedošlo k žádným vadám. Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s námitkou obviněného, že poznání obviněného svědky při hlavním líčení nemá žádný důkazní význam. V daném případě se jednalo o tzv. agnoskaci, jež je přípustným, třebaže zákonem přímo neupraveným důkazním prostředkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 975/2015).
Za obsahově relevantní lze podle státního zástupce s jistou mírou benevolence považovat výhrady obviněného proti užití znaku „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, třebaže i tuto námitku z velké části obviněný opírá o vlastní hodnocení provedených důkazů. Ze skutkových zjištění soudů pak vyplývá, že znak velkého rozsahu svým jednáním obviněný naplnil, neboť jednotlivým v rozsudku uvedeným osobám prodal a jinak jinému opatřil nejméně 1 907 gramů pervitinu. Ve smyslu judikatorního vymezení kvantitativních kritérií pro posuzování rozsahu trestné činnosti spojené s nedovoleným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a s jedy takové množství pervitinu uvedený zákonný znak naplnilo. Dle současné judikatury je totiž referenční množství pervitinu, od něhož se jednotlivé hranice rozsahu odvozují, 1,5 g směsi, jak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013. Dle metodologie vyložené v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 je tak z hlediska kvantitativního velkým rozsahem množství nejméně 1 500 gramů směsi obsahující psychotropní látku metamfetamin a tuto hranici obviněný bezpečně přesáhl. Podle státního zástupce bylo zcela namístě aplikovat uvedená judikatorní východiska, třebaže jednání obviněného časově jen nevýznamně přesáhlo datum uveřejnění uvedeného stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, přičemž lze v podrobnostech odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1112/2015, podle kterého je při aplikaci judikatury rozhodující doba, kdy příslušný soud rozhoduje, nikoli doba jednání pachatele.
Státní zástupce se neztotožňuje ani s námitkou, že nebyl zjištěn obsah účinné látky, přičemž obviněný zároveň s tím namítá, že tento obsah musel být nižší než standardní. Podle státního zástupce soudy správně vycházely z celkového objemu distribuované substance, neboť konkrétní vzorek pervitinu nebyl zajištěn. Obsah účinné látky, který definuje tzv. čistotu drogy, by pak byl významný pouze tehdy, pokud by bylo zjištěno, že distribuovaná droga neměla „obvyklou kvalitu“ ve smyslu citovaného usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Ani taková skutečnost však nebyla v řízení zjištěna, přičemž ani z obviněným předestřených výpovědí některých svědků nelze dovodit, že by distribuovaná droga tzv. obvyklé kvality nedosahovala. Kvalita drogy pervitin je značně variabilní a zpravidla se snižuje v rámci jednotlivých článků distribučního řetězce, neboť postupně dochází k jejímu ředění dalšími látkami (o tom ostatně svědčí i nález látky piracetam sloužící často právě k ředění pervitinu). Ani v případě poměrně nízkých hodnot obsahu účinné látky, kdy lze hovořit o tzv. pouliční čistotě drogy (kterážto je zpravidla jen zlomkem čistoty drogy původně vyrobené), však podle státního zástupce nelze bez dalšího uzavřít, že by se nejednalo o obvyklou kvalitu. Navíc odběratelé nakupovali obviněným distribuovaný pervitin po delší časové období a opakovaně, což by jistě nečinili, pokud by takový pervitin alespoň obvyklé kvality na samém konci distribučního řetězce nedosahoval. Rovněž obviněným požadovaná cena cca 1 000 Kč za 1 gram, která je v prostředí distribuce drog zcela obvyklá, nesvědčí o tom, že by se snad mělo jednat o pervitin neobvykle nekvalitní.
Uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pak podle státního zástupce odpovídají námitky ve vztahu k uloženému trestu vyhoštění, kterými obviněný dovozuje, že na jeho straně byly dány okolnosti tento trest vylučující. Podle státního zástupce se odvolací soud pečlivě zabýval případnou existencí negativních podmínek pro uložení trestu vyhoštění ve smyslu §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (str. 14 rozsudku) a dospěl k závěru, že dány nejsou. Podle citovaného ustanovení trestního zákoníku je uložení trestu vyhoštění vyloučeno v případě, kdy pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Uvedené podmínky však musejí být dány kumulativně, tj. absence byť i jediné z nich znamená, že trest vyhoštění pachateli, který je cizím státním příslušníkem a nepožívá zde zvláštní právní ochrany, uložit lze. Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů, obviněnému byl na území České republiky trvalý pobyt již ukončen. Absentuje tak u něj základní podmínka pro aplikaci výluky uložení trestu vyhoštění, jímž je trvalý pobyt, neboť samotný zájem na spojování rodin pro naplnění takové výluky nepostačuje. Dle názoru státního zástupce tak v dané věci uložení trestu vyhoštění omezující podmínky nebránily a jednalo se tak o trest přípustný. Ostatní výhrady proti výroku o trestu pak státní zástupce nepovažuje za obsahově naplňující uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pokud jde o trest propadnutí věci, má státní zástupce za to, že jde pouze o námitky skutkové povahy, které korespondují s obhajobou obviněného, že se trestné činnosti nedopouštěl. Proti tomu však stojí skutečnost, že uvedené věci byly nalezeny právě v jeho bydlišti. Pokud jde o výrok o trestu odnětí svobody, odkazuje státní zástupce na rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá, že tento dovolací důvod nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby. Obviněnému byl přitom uložen trest zcela v rámci rozhodné trestní sazby podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, a to blíže její spodní hranici. Uvedený dovolací důvod tak v tomto směru nemohl být dán.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde ho lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněným podřazené tomuto dovolacímu důvodu mu neodpovídají. To se týká i námitek vztažených ke znaku velkého rozsahu, neboť obviněný ve skutečnosti zpochybňuje pouze množství pervitinu, který prodal jednotlivým poškozeným, a obsah účinné látky, tedy napadá skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, nikoli jim přiřazené právní posouzení. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soud prvního stupně logicky a přesvědčivě vysvětlil, jak k daným skutkovým zjištěním dospěl, a jeho vysvětlení nebudí žádné pochybnosti. Podrobně se zabýval otázkou množství pervitinu prodaného jednotlivým konzumentům, přičemž opakovaně zdůraznil, že vycházel z minimálního množství, jež bylo možno z výpovědí svědků dovodit. Zvážil i to, že někteří svědci zmínili zhoršující se kvalitu drogy, současně však připouštěli, že při dlouhodobějším užívání mohli přirozeně potřebovat vyšší dávku. V neposlední řadě pak soud prvního stupně hodnotil další okolnosti mající vliv na posouzení rozsahu páchání trestné činnosti, v tomto případě delší dobu a velký počet konzumentů, kterým obviněný pervitin prodával. Jeho závěru o naplnění znaku velkého rozsahu tak nelze nic vytknout.
Velmi podrobně se pak soud prvního stupně vypořádal také s otázkou identifikace obviněných ze strany svědků, u jednotlivých svědků poukázal např. na skutečnost, že obviněného znali dlouhodobě nebo ohledně něj a spoluobviněného uváděli takové podrobnosti, že k záměně nemohlo dojít. Lze tak pouze dodat, že v našem právním řádu není formálně předepsáno, jakým důkazním prostředkem má být která skutečnost prokázána. V daném případě pro velký počet svědků orgány činné v trestním řízení přistoupily v přípravném řízení k rekognici pomocí fotografií, svědci pak byli dotazováni v hlavním líčení, zda obviněné poznávají, a současně soud prvního stupně v rámci hodnocení důkazů vzal v úvahu i jiné, svědky uváděné okolnosti svědčící o totožnosti obviněných jako dealerů pervitinu.
Obviněný dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
I v případě tohoto dovolacího důvodu je z výkladu patrné, že většina uplatněných námitek obviněného není dovolacího přezkumu způsobilá. Ve vztahu k trestu odnětí svobody namítá nepřiměřenou přísnost s tím, že nebyl dosud trestán, tuto skutečnost však zohlednil ve svém rozhodnutí odvolací soud. Pokud jde o trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, námitky týkající se vlastnictví sáčků a digitální váhy směřují do oblasti skutkových zjištění. Ze soudních rozhodnutí je přitom patrné, že ohledně jejich vlastnictví neměly soudy pochybnost.
Jedinou námitkou, kterou obviněný uplatnil v souladu s výše citovaným dovolacím důvodem, tak zůstává jeho argumentace směřující proti trestu vyhoštění. S touto námitkou se však nelze ztotožnit. Jak správně podotýká státní zástupce, negativní podmínky uložení trestu vyhoštění podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku musejí být splněny kumulativně. Již ze samotného dovolání obviněného je však patrné, že nesplňuje minimálně podmínku trvalého pobytu na území České republiky. Naplnění této podmínky nelze nahradit tím, že obviněný měl v minulosti povolen dlouhodobý pobyt a že požádal o jeho prodloužení.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného T. V. H. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. září 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu