ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.844.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 844/2016-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2016 dovolání, které podal obviněný B. N. T. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 12 To 105/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 6/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného B. N. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2015, sp. zn. 2 T 6/2015, byl B. N. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, k trestu vyhoštění v trvání deseti let a k peněžitému trestu ve výši dvaceti denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem 20 000 Kč, přičemž pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v bytě č. … v domě č. p. … v K. ulici v Ch. pronajatém od vlastníka M. L., v přesně nezjištěné době, nejméně však od 10. 5. 2014 do 13. 5. 2014 v rozporu s ustanovením §4 a §8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, tedy bez povolení k zacházení s návykovými látkami, uschovával pro účely další distribuce v ložnici v nočním stolku se čtyřmi zásuvkami a v kufru pod postelí plastový sáček s vlhkou světle žlutou krystalickou látkou o hmotnosti 662,2 g po vysušení, ve které byla zjištěna přítomnost metamfetaminu 69,2 % čistoty, což představuje 458,24 g metamfetaminové báze, plastový sáček s béžovou krystalickou látkou o hmotnosti 30,1 g, ve které byla zjištěna přítomnost metamfetaminu 69,1 % čistoty, což představuje 20,8 g metamfetaminové báze, a plastový sáček s vlhkou béžovou krystalickou látkou o hmotnosti 10,9 g, ve které byla zjištěna přítomnost metamfetaminu 71,3 % čistoty, což představuje 7,77 g metamfetaminové báze, tedy celkem 703,2 g krystalické látky s obsahem 486,81 g metamfetaminové báze, a dále společně s pravomocně odsouzeným L. M. Ch., uschovával pro účely další distribuce v obývacím pokoji za dřevěnou zástěnou, za tím účelem vybudovanou, hnědou krystalickou látku v míse z varného skla o hmotnosti 12,9 g, ve které byla zjištěna přítomnost metamfetaminu 51,2 % čistoty, což představuje 6,6 g metamfetaminové báze, částečně suchou krystalickou látku v plastové krabičce o hmotnosti 209,8 g po vysušení, ve které byla zjištěna přítomnost metamfetaminu 43,2 % čistoty, což představuje 90,63 g metamfetaminové báze, a v kuchyni ve skříňce kuchyňské linky vlevo dole kapalinu v plastové krabičce, obsahující 8,61 g krystalické látky po vysušení, ve které byla zjištěna přítomnost metamfetaminu 44,0 % čistoty, což představuje 3,79 g metamfetaminové báze, tedy celkem 231,31 g krystalické látky s obsahem 101,02 g metamfetaminové báze, přičemž metamfetamin je psychotropní látkou zařazenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazených do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 12 To 105/2015, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Václava Chuma dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. K tomu nejprve poukázal na judikaturu Ústavního soudu a posléze uvedl, že se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně užívání bytu a přechovávání metamfetaminu nesouhlasí. V předmětném období se v bytě nezdržoval a byl zde v době realizace domovní prohlídky pouze na návštěvě poté, co dne 11. 5. 2014 přicestoval z Německa. 12. 5. 2014 navíc absolvoval cestu do P. s osobou jménem C. T. A. Nájemní smlouvu a smlouvy na dodávku energií nikdy nepodepsal, byť o tom původně jednal. Soud vychází primárně z výpovědí policistů, kteří se podíleli na domovní prohlídce. Z těch však podle obviněného nevyplývají skutkové závěry v tom smyslu, že v době prohlídky měl ležet na posteli, pod kterou byl v kufru nalezen metamfetamin. Stejně tak z nich podle něj nelze dovodit, že během zásahu obviněný vzal z nočního stolku, v němž byl také metamfetamin, parfém a použil ho. K tomu obviněný cituje části výpovědí jednotlivých policistů a spolupachatele, svědka L. M. Ch. Uzavírá, že v pokoji přespal nikoli na posteli, pod níž byl metamfetamin, ale na spacím patře.
Dále obviněný zpochybnil skutkový závěr, podle kterého měl byt užívat jako nájemce. Z výpovědi svědkyně M. L. a svědka E. L. nic takového nevyplývá. Svědkyně podle něj potvrdila, že žádné listiny obviněný nepodepsal a v bytě se de facto nezdržoval. Během trvání nájmu s ním nikdy nejednala. Ostatně skutečnost, že minimálně dva týdny před domovní prohlídkou nebyl obviněný v České republice, tedy byt neužíval, podle něj vzal za prokázanou i soud prvního stupně. Výskyt svých identifikačních údajů na smluvní dokumentaci obviněný objasnil v průběhu hlavního líčení. Nesouhlasí s absurdním zdůvodněním soudu, že byt užíval, neboť zde byl v době domovní prohlídky. Současně obviněný poukazuje na skutečnost, že v době domovní prohlídky se v bytě nacházel C. T. A., který nebyl zadržen a pravděpodobně uprchl.
Obviněný je toho názoru, že jeho výpověď potvrzují i znalecké posudky, neboť na žádném ze zkoumaných materiálů nebyly nalezeny jeho daktyloskopické stopy ani detekována přítomnost jeho DNA. Ani služební pes použitý při domovní prohlídce na věcech sloužících k pročišťování metamfetaminu jeho stopu nezachytil. Nebyly také provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by obviněný jednal o distribuci metamfetaminu či jej někomu předával. Závěr o přechovávání pro jiného soud učinil pouze na základě množství látky. Naplnění subjektivní stránky nebylo prokázáno. Obviněný se v bytě zdržoval pouze jeden den a nebylo vysvětleno, jak by měl zrealizovat stavební úpravy a navozit do bytu veškerý nalezený metamfetamin a chemikálie sloužící k jeho přečišťování. Krystalické látky nalezené při prohlídce byly vlhké, proto nemohly být na místě nálezu uloženy déle než čtrnáct dní. Po tuto dobu obviněný v bytě nebyl.
Dále pak obviněný soudu vytýká, že nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování zjištěním přesného data jeho příletu od letecké společnosti. Záznam telekomunikačního provozu podle něj jeho pobyt v České republice již 10. 5. 2016 neprokazuje. Označený mobilní telefon a telefonní číslo neužíval. Soud také nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování výslechem všech členů zásahové jednotky, primárně pak policisty, který se přímo podílel na jeho zadržení. Porušení svého práva na spravedlivý proces pak obviněný spatřuje i v tom, že protokoly o záznamu telekomunikačního provozu nebyly součástí spisového materiálu, který mu byl podle §166 odst. 1 tr. ř. předložen k prostudování, dozvěděl se o nich až v souvislosti s podáním Krajského státního zastupitelství ze dne 16. 9. 2015. Je tak podle něj nutno je jako důkazy považovat za neúčinné.
Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 12 To 105/2015, i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2015, sp. zn. 2 T 6/2015, a přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve konstatoval dosavadní průběh řízení a obsah podaného dovolání a následně uvedl, že obviněný poněkud dezinterpretuje závěry vyplývající z jím citovaného stanoviska Ústavního soudu ve vztahu k aplikaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ani z uvedeného stanoviska totiž dle názoru státního zástupce nelze dovodit, že by vznesení námitky porušení práva na spravedlivý proces samo o sobě vždy obsahově naplňovalo citovaný dovolací důvod. To ostatně, poněkud paradoxně, dokládá i citace obviněného z uvedeného stanoviska, v němž i Ústavní soud výslovně uvádí, že je povinností Nejvyššího soudu „řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem“. I nadále tak lze dle názoru státního zástupce vycházet z praxe, že uplatnění takové námitky dovolacímu důvodu samo o sobě neodpovídá, avšak v případě, že je taková námitka důvodná, umožňuje Nejvyššímu soudu průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů na podkladě uvedeného, svou povahou „hmotněprávního“ dovolacího důvodu. O takovou situaci se však dle názoru státního zástupce v daném případě nejedná.
Z celého rozsáhlého textu dovolání lze podle státního zástupce dovodit, že obviněný se neztotožňuje se závěry, které soudy přijaly na podkladě provedeného dokazování. Soudům pak oponuje vlastní interpretací dílčích fragmentů výpovědí jednotlivých svědků, avšak přehlíží, že soudy hodnotily důkazní materii ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. nejen jednotlivě, ale zejména ve vzájemných souvislostech. Taková vlastní interpretace provedených důkazů však dle názoru státního zástupce není způsobilá založit pochybnost o správnosti skutkových zjištění soudů v intenzitě dosahující parametrů tzv. extrémního nesouladu. Námitky obviněného uvedené pod body 13–51 dovolání tak státní zástupce považuje za prostou polemiku se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, kterou však pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Ve věci nelze shledat žádný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní zástupce proto nepovažuje za nutné se těmito námitkami podrobněji zabývat, přičemž lze v úplnosti odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů.
Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s druhým okruhem námitek obviněného, jak je rozveden pod body 52–57 jeho dovolání. V prvé řadě nesouhlasí s obviněným v tom smyslu, že se soudy nevypořádaly s jeho důkazními návrhy. Z odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně vyplývá, že zamítnutí důkazních návrhů soud náležitě odůvodnil (viz str. 11). Za takové situace se nemohlo jednat o opomenutý důkaz zasahující do práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Tento závěr pak byl akceptován i soudem odvolacím (srov. str. 2–3 jeho usnesení). Podle státního zástupce také není pravda, že by se odvolací soud uvedenou námitkou vůbec nezabýval. Z odůvodnění jeho usnesení vyplývá opak. Pouze pro úplnost státní zástupce podotýká, že znak „přechovávání pro jiného“ v sobě neobsahuje požadavek osobní přítomnosti pachatele v místě uchovávání konkrétní drogy. Na trestní odpovědnost pachatele pro přisouzenou formu objektivní stránky trestného činu tak nemá bez dalšího vliv skutečnost, že se po část zjištěné doby obviněný mohl zdržovat v zahraničí.
Stejně tak státní zástupce nesouhlasí s námitkou porušení práv obviněného v souvislosti se skončením vyšetřování a seznámením s jeho výsledky. Podstatné je podle něj to, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu byly řádně provedeny v řízení před soudem a obviněný měl možnost se k jejich obsahu vyjádřit v hlavním líčení. Tento závěr odvolacího soudu je pak v plném souladu s principem, že těžiště dokazování v trestním řízení spočívá v řízení před soudem. Snaží-li se obviněný tento závěr zpochybnit svou argumentací ad absurdum, nepovažuje státní zástupce za nutné ji vyvracet, neboť si lze jistě hypoteticky představit i svévolný postup jakéhokoli orgánu činného v trestním řízení, což však nemůže zpochybnit konkrétní postup v nyní předkládané věci, která takovou svévolí zatížena není.
Obviněný tak dle názoru státního zástupce ve svém dovolání nevznesl dostatečně konkrétní hmotněprávně relevantní námitky, a na půdorysu jím uplatněného dovolacího důvodu tak nevytvořil procesní prostor k přezkumu právního posouzení. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby jeho dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Žádný případ extrémního rozporu skutkových zjištění a obsahu provedených důkazů přitom Nejvyšší soud nezjistil. Obviněný de facto vyjadřuje pouze nesouhlas s hodnocením provedených důkazů či s postupem soudů, které jeho důkazní návrhy vyhodnotily jako nadbytečné vzhledem k tomu, že zjišťované skutečnosti dostatečně přesvědčivě vyplynuly z důkazů již provedených. V jednom případě pak obviněný napadá procesní postup orgánů činných v přípravném řízení, který nejen, že nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, ale navíc jej lze považovat za zhojený v rámci dokazování v hlavním líčení, jak správně podotknul i státní zástupce. Nad rámec dovolacího řízení tak lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Lze jen dodat, že verze událostí prezentovaná obviněným spočívající v tom, že měl v místnosti, kde byla uskladněna část metamfetaminu, pouze přespat, aniž by měl o něm povědomí, postrádá logiku i z toho hlediska, že je zcela nepravděpodobné, že by údajní pachatelé nechávali kohokoli nezúčastněného spát v místnosti, kde byla přechovávána droga v takovém množství a hodnotě, navíc uložená v kufru a v nočním stolku, tedy velmi snadno pro takovou osobu dostupná, a riskovali tím prozrazení nebo ztrátu cenného „zboží“. Z tohoto hlediska je pak podružné, na které posteli obviněný spal.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný B. N. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu