ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.914.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 914/2016-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2016 dovolání, která podali obvinění T. H. N., a N. V. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 11 To 103/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 14/2014 a rozhodl takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. H. N. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 4 T 14/2014, byl obviněný T. H. N. uznán vinným v bodech I a II pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný N. V. H. byl uznán vinným pod body I a II pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě III/1-5 pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. c) tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle §283 odst. 3 za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o vině, pokud jde o body II/1-5 a IV z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 2 T 4/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 12 To 57/2015, jakož i výroku o trestu odnětí svobody a výroku o zařazení k výkonu trestu do věznice s dozorem, jakož i dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
Podle skutkových zjištění se obvinění trestné činnosti dopustili tím, že
I. T. H. N. a N. V. H. poté, co s D. B., R. B. a P. V. X., kteří již byli pravomocně odsouzeni rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 2 T 4/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 12 To 57/2015, uzavřeli předchozí vzájemnou dohodu, promysleli a projednali konkrétní postup a rozdělení úkolů, od přesně nezjištěné doby, pravděpodobně od května 2011, v úmyslu zaopatřit si zdroj příjmů opakovaným prodáváním sušiny rostliny konopí z vlastních zdrojů, v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, tedy neoprávněně, s pomocí D. B. a R. B. vybudovali v podzemních prostorách hotelu A. na adrese B., okr. K. V. , kde původně byla provozovaná prádelna, indoor pěstírnu konopí, a to tak, že předmětné prostory stavebně upravili, instalovali v nich umělé osvětlení, ventilaci a další technologii potřebnou k pěstování konopí, a do upravených prostor umístili květináče s rostlinami konopí, poté do těchto prostor pravděpodobně v září 2011 T. H. N. přivedl P. V. X., který za použití vody, speciálních hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin ve speciálním substrátu zabezpečoval vlastní péči o pěstované rostliny konopí, obstarával zařízení sloužící k pěstování rostlin, přičemž T. H. N. v průběhu této činnosti dohlížel a usměrňoval její správný výkon a N. V. H. zajišťoval zásobování P. V. X. potravinami, nápoji a cigaretami, T. H. N. v průběhu provozu pěstírny po opakovaných sklizních vypěstovaných rostlin konopí zajišťoval prodej z něj získané sušiny o nezjištěných hmotnostech nezjištěným odběratelům, když podíl na zisku z prodeje převzali i N. V. H., D. B. a R. B., přičemž ke dni 31. 5. 2012 pro další osoby v těchto prostorách společně s D. B., R. B. a P. V. X. pěstovali a přechovávali rostliny konopí v počtu 916 kusů v různých stadiích vzrůstu, z nichž by bylo možno získat 12,805 kg rostlinné drti, obsahující minimálně 1,5227 kg absolutního THC, přičemž konopí je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhlášené pod č. 45/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb., jeho účinná látka D-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou, zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb.,
II. T. H. N. a N. V. H. společné s D. B., R. B., T. Z., a kteří již byli společně s N. V. H. a P. V. C. pravomocně odsouzeni rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 2 T 4/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 12 To 57/2015, uzavřeli předchozí vzájemnou dohodu, promysleli a projednali konkrétní postup a rozdělení úkolů, a to v úmyslu zaopatřit si zdroj příjmů opakovaným prodáváním sušiny rostliny konopí z vlastních zdrojů, v duchu uzavřené dohody pak D. B., R. B., T. Z. a N. V. H. s vědomím a souhlasem T. H. N. pak prostřednictvím e-mailové korespondence a poštovního styku, bez osobního kontaktu, v prosinci 2011 uzavřeli s M. K. smlouvu o pronájmu haly v areálu bývalého podniku Ř. ve S. R., okr. K. V., a to vše v úmyslu získat předmětnou halu do pronájmu, aby v ní mohli vybudovat indoor pěstírnu konopí; po získání uvedeného objektu společně s D. B., R. B., T. Z. sdružili finanční prostředky na zakoupení různého materiálu potřebného pro vybudování pěstírny, společně s nimi postupně pronajatou halu stavebně upravili a zateplili, poté T. H. N. s pomocí D. B. a R. B. v hale instaloval umělé osvětlení, vzduchotechniku a další technologii potřebnou k pěstování konopí a pak do prostoru umístil květináče s rostlinami konopí; pro vlastní péči o pěstované rostliny konopí přivedli T. H. N. společně s N. V. H. do haly v přesně nezjištěném časovém období roku 2012 muže vietnamského původu, mezi nimiž byli i N. V. H. a P. V. C., kteří podle jejich pokynů a pod jejich dohledem za použití vody, speciálních hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin ve speciálním substrátu zabezpečovali vlastní péči o pěstované rostliny konopí, obstarávali zařízení sloužící k pěstováni rostlin; když po celou dobu provozu pěstírny rostlin konopí průběžně s pomocí T. Z. docházeli do pěstírny a kontrolovali stav a růst pěstovaných rostlin konopí, přičemž ke dni 31. 5. 2012 pro další osoby společně s D. B., R. B., T. Z., N. V. H. a P. V. C. v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, tedy neoprávněně, pěstovali a přechovávali 929 kusů rostlin konopí, z nichž by bylo možno získat 13,836 kg rostlinné drti, obsahující 1,187 kg absolutního THC, když konopí je omamnou látkou zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhlášené pod č. 45/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb., jeho účinná látka D-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou, zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 6211989 Sb., u obviněného N. V. H. toto jednání tvoří součást pokračujícího trestného činu kvalifikovaného jako trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 2 T 4/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 12 To 5712015.
III. N. V. H. společně s D. B., R. B., R. M. a R. Š., kteří již byli pravomocně odsouzeni rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 2 T 4/2013, společně s dalšími neustanovenými osobami vietnamského původu v rozporu s ustanoveními §4 a §8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, tedy bez povolení k zacházení s návykovými látkami, po předchozí dohodě uzavřené v přesně nezjištěné době v r. 2011 obchodovali s rostlinou konopí (její sušinou), které je omamnou látkou zařazenou v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazených do Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách, a jeho účinná látka delta-9-tetrahydrokanabinol je psychotropní látkou zařazenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazených do Seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách, a za tímto účelem N. V. H. zvaný „H.“ či „H.“, který měl možnost od nezjištěného dodavatele obstarávat konopí, telefonicky projednával s D. B. a R. B. množství konopí, které by mohl obstarat, a jeho cenu, po tomto zjištění D. B. a R. B. kontaktovali své odběratele R. M., R. Š. a další osobu, zjišťovali u nich požadavky na množství dodaného kanapí, sjednávali s nimi čas a místo předání, po takovém zjištění pak D. B. a R. B. potvrdili N. V. H. zjištěné informace a N. V. H. potom od nezjištěného dodavatele obstaral konopí a v některých případech prostřednictvím dalších neustanovených osob vietnamského původu nechal konopí dopravit do místa bydliště D. B. nebo R. B., kteří zde pak konopí prodávali R. M., R. Š. a další osobě, případně konopí dovezli i na jiná předem určená místa a R. M. a R. Š. se po převzetí konopí postarali o jeho distribuci svým odběratelům a to tak, že
1) N. V. H. na základě předchozí telefonické komunikace s D. B. dne 29. 1. 2012 zajistil prostřednictvím další neustanovené osoby vietnamského původu dodání 2 kg rostliny konopí (sušiny) za nezjištěnou kupní cenu s blíže nejištěným množstvím účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu v době od 12:59 hod. do 17:59 hod. do bydliště R. B. na adrese K R., J., posléze na základě telefonické dohody uskutečněné mezi D. B., R. B. a R. M. v době od 18:14 hod. do 18:38 hod. prodal R. B. z uvedené dodávky konopí 1 kg konopí (sušiny) za nezjištěnou kupní cenu R. M. v jeho tehdejším bydlišti na adrese Č., Ch., který návykovou látku koupil v úmyslu dále ji prodat,
2) N. V. H. na základě předchozí telefonické komunikace s D. B., dodal dne 10. 3. 2012 v době okolo 17:49 hod. D. B. do jeho bydliště na adrese D. Ž., O., 2 kg rostliny konopí (sušiny) za nezjištěnou kupní cenu s blíže nezjištěným množstvím účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, D. B. poté z uvedené dodávky konopí na základě předchozí telefonické komunikace uskutečněné ve dnech 7.-10. 3. 2012 prodal 1 kg rostliny konopí (sušiny) další osobě,
3) N. V. H. na základě předchozí telefonické komunikace s D. B. a R. B. dodal dne 18. 3. 2012 v době okolo 18:40 hod. do bydliště D. B. na adrese D. Ž., O., 1 kg rostliny konopí (sušiny) s blíže nezjištěným množstvím účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu za částku 78 000 Kč, z uvedené dodávky konopí na základě předchozí telefonické dohody mezi D. B. a R. M. dne 19. 3. 2012 prodal R. B. ve svém bydlišti na adrese K R., J. 0.5 kg rostliny konopí (sušiny) za nezjištěnou kupní cenu R. M., který tuto návykovou látku koupil v úmyslu dále ji prodat, a dne 19. 3. 2012 v době od 15:09 hod. do 19:50 hod. prostřednictvím manželky A. B. po předchozí telefonické komunikaci uskutečněné ve dnech 18. 3. a 19. 3. 2012 mezi R. B., D. B. a R. Š., prodal R. B. ve svém bydlišti na adrese K R., J. R. Š. 0.5 kg rostliny konopí (sušiny) za nezjištěnou kupní cenu, který tuto návykovou látku koupil v úmyslu dále ji prodat,
4) N. V. H. na základě předchozí telefonické komunikace uskutečněné v době od 23. 3. 2012 do 4. 4. 2012 s D. B. a R. B., v rámci které byla učiněna objednávka na dodání 15 až 20 kg rostliny konopí (sušiny) za kupní cenu 77 000 Kč za 1 kg konopí, N. V. H. dodal dne 1. 4. 2012 okolo 18.00 hod. do bydliště D. B. na adrese D. Ž., O., 1 kg rostliny konopí (sušiny) za nezjištěnou kupní cenu a dne 4. 4. 2012 v době mezi 18.-19. hodinou do bydliště R. B. na adrese K R., J., 5 kg rostliny konopí (sušiny), za kupní cenu 78 000 Kč za 1 kg, v obou případech s blíže nezjištěným množstvím účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu
a) R. B. poté z uvedené dodávky konopí po předchozí telefonické dohodě prodal dne 1. 4. 2012 v době mezi 19.00 a 20.00 hod. ve svém bydlišti na adrese K R., J., za nezjištěnou kupní cenu 0,5 kg rostliny konopí (sušiny) R. M., který převzetím pověřil R. Š., ten koupené konopí doručil v době okolo 20:09 hodin do tehdejšího bydliště R. M. na adrese Č., Ch., který tuto návykovou látku koupil v úmyslu dále ji prodat,
b) R. B. poté z uvedené dodávky konopí po předchozí telefonické dohodě prodal dne 4. 4. 2012 v době mezi 18:27 hodin a 18:50 hodin ve svém bydlišti K R., J., za nezjištěnou kupní cenu 2 kg rostliny konopí (sušiny) R. M., který tuto návykovou látku koupil v úmyslu dále ji prodat,
c) R. B. poté z uvedené dodávky konopí ve svém bydlišti K R., J., dne 4. 4. 2012 v době okolo 20.00 hod. prodal za nezjištěnou kupní cenu 2 kg rostliny konopí (sušiny) R. Š., který tuto návykovou látku koupil v úmyslu dále ji prodat,
5) N. V. H. na základě předchozí telefonické dohody s D. B. dne 19. 4. 2012 v době mezi 18.25-18.44 hodin zajistil prostřednictvím další neustanovené osoby dodání 10,7 kg rostliny konopí (sušiny) za nezjištěnou kupní cenu s blíže nejištěným množstvím účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, které R. B. převzal na parkovišti u nákupního centra L. v O. ul. v O., a toto konopí odvezl do bydliště D. B. na adrese D. Ž., O.,
a) dne 19. 4. 2012 v době od 19:00 hodin do 19:12 hodin na základě předchozí telefonické dohody uzavřené mezi R. Š. a R. B. a D. B., tento ve svém bydlišti na adrese D. Ž., O., prodal za nezjištěnou kupní cenu konopí (sušinu) uložené v igelitové tašce R. Š., který koupené konopí uložil do svého vozidla zn. Ford Focus, ......... a z bydliště D. B. odjížděl směrem ke svému bydlišti, přičemž po cestě byl kontrolován hlídkou Policie ČR, která u něj zajistila igelitovou tašku s konopím – 2 889 g sušiny s obsahem 600,87 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu,
b) dne 19. 4. 2012 v době okolo 19:49 hodin na základě předchozí telefonické dohody uzavřené mezi D. B. a R. M., R. B. na parkovišti u nákupního centra G. v O. ul. v K. V. – J. prodal za nezjištěnou kupní cenu konopí (sušinu) uložené v pytlích R. M., který koupené konopí uložil do svého vozidla Škoda Fabia, RZ: ...... a z místa předání odjel ke svému bydlišti, přičemž po cestě byl kontrolován hlídkou Celní správy, která u něj zajistila pytle s konopím – 1 651,2 g sušiny s obsahem 313,05 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu,
přičemž v jeho případě toto jednání tvoří součást pokračujícího trestného činu kvalifikovaného jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 2 T 412013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 12 To 57/2015.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 2. 2016 , sp. zn. 11 To 103/2015, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný T. H. N. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Veroniky Pupalové, obviněný N. V. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Honzíka. Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný T. H. N. nejprve zrekapituloval průběh řízení a uvedl, že se nedomáhá prověření úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení provedených důkazů. Následně však konstatoval, že u něj nebyla prokázána existence úmyslného zavinění. Zároveň podle něj neexistuje jediný přímý, věrohodný a procesně použitelný důkaz k prokázání jeho jednání v rámci skutků popsaných pod body I a II rozsudku, stejně jako neexistuje ani ucelený řetězec důkazů nepřímých. Proto je podle něj vyloučeno hodnocení jeho jednání jako protiprávního. Nesprávný je také právní závěr, že působil jako člen organizované skupiny, neboť je to v rozporu s provedeným dokazováním. Ohledně organizované skupiny se podle něj soudy omezily na konstatování její definice, aniž by uvedly, jak konkrétně měly být rozděleny kompetence a úkoly mezi její jednotlivé členy, jakým způsobem se každý člen skupiny podílel na spáchání skutků a jaké bylo její personální složení. Podle obviněného je důkazně vyloučena jakákoli forma jeho spolupachatelství k jednání ostatních spoluobviněných. S odkazem na rozhodnutí publikované pod č. 51/2006 Sb. rozh. tr. obviněný konstatoval, že by musela být splněna podmínka subjektivní stránky tak, že by musel při poskytnutí pomoci jinému pachateli, tedy spoluobviněnému N. V. H., vědět o jeho úmyslu spáchat skutky popsané pod body I a II. Jeho úmysl by musel směřovat k umožnění a usnadnění jednání spoluobviněného. Citované rozhodnutí pak podle obviněného vylučuje spáchání trestného činu podle §283 tr. zákoníku poskytnutím technického zázemí k výrobě nedovolené psychotropní látky včetně poskytnutí kultivaru rostliny, neboť samotné pěstování konopí není výrobou nedovolené psychotropní látky.
Nesprávný je podle obviněného i závěr o naplnění znaku velkého rozsahu, neboť nemá oporu v provedeném dokazování. Samotné pěstování konopí pak nelze ztotožňovat s pojmem výroba. K té by podle obviněného došlo pouze v případě, že by rostlina byla sklizena a následně upravována. Jednání by mohlo být kvalifikováno jako pokus nebo příprava, pokud by z důkazů vyplývalo, že směřovalo k uskutečnění výroby. Nic takového však podle obviněného prokázáno nebylo, účel pěstování nebyl prokázán. Je proto namístě mírnější kvalifikace podle §285 tr. zákoníku. Právní kvalifikace podle §283 tr. zákoníku podle obviněného předchází kvalifikaci podle §285 tr. zákoníku pouze v případě, že pěstování bylo určeno pro velké množství konzumentů, pro prodej nebo jinou distribuci. Takový závěr však nemůže být založen pouze na domněnce vycházející z množství zajištěné látky. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010 obviněný konstatoval, že na naplnění určitého typu rozsahu je možno usuzovat nejen z konkrétního množství a kvality omamné a psychotropní látky, ale jen ve spojení s dalšími významnými skutečnostmi, jako je výše částky, kterou pachatel za drogu utržil, délka doby, po kterou s látkami nakládal, okruh osob, kterým byla látka určena, atd. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 280/2010 s tím, že množství drogy se samo o sobě nepovažuje v žádné alternativě za takovou skutečnost, která by naplňovala zákonný znak kterékoli kvalifikované skutkové podstaty s tím, že množství samo o sobě musí být zohledněno při posuzovaní materiální stránky trestného činu a na rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1103/2011, které se zabývá konkrétním množstvím drogy, které naplňuje hranice kvalifikačních znaků vztahujících se k rozsahu páchání trestné činnosti. Ohledně zjištění množství omamné látky pak obviněný zpochybnil závěry znaleckého posudku, které jsou podle něj nepřezkoumatelné, neboť zde není uveden popis sušení rostlin a způsob výběru vzorků rostlin.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 11 To 103/2015, ve výroku o zamítnutí jeho odvolání a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný N. V. H. ve svém dovolání uvedl, že skutková zjištění považuje za rozporná v okamžiku, kdy se na trestné činnosti měl podílet s bratry B. Těm byl uložen jako spolupracujícím obviněným podmíněný trest, ačkoli došlo ke zcela zásadnímu porušení tohoto institutu, neboť nebyly splněny podmínky §178a tr. ř. K odsouzení obviněného došlo právě na základě jejich výpovědí, přičemž jako svědkové svá tvrzení založili na vyjadřování se k odposlechům, kterých se ani nemohli účastnit. Stejně tak odsouzený Z. vypověděl pouze to, že obviněného bratři B. dovezli na místo pěstíren konopí, avšak nemohl posoudit, zda měl obviněný o pěstírně povědomí. Jejich výpověď se liší v základních rysech od výpovědi v řízení, kde vystupovali jako pachatelé trestné činnosti. Zásadní otázkou, která nebyla prokazována, je podle obviněného zisk z prodeje konopí, které měli kupovat a dále prodávat bratři B. Podle obviněného je nelogické, aby se oba bratři podíleli na zařízení pěstíren a poté kupovali konopí od něj, když měli mít zcela jistě podíl z prodeje. Z „dalšího obchodu s již odsouzeným Š. a M.“ podle obviněného vyplynulo, že nikdy nebyla zjištěna hmotnost, která by potvrzovala skutečnosti kolem prodeje oběma výše uvedenými prodejci. Vždy se jednalo o množství podstatně menší, než uváděly orgány činné v trestním řízení.
Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 11 To 103/2015, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 4 T 14/2014, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu podaných dovolání uvedl, že námitky obviněného T. H. N. v podstatné části a v případě obviněného N. V. H. zcela uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
Z dovolání obviněného T. H. N. podle státního zástupce vyplývá, že primárně zpochybňuje skutková zjištění soudů, od čehož až sekundárně odvozuje svůj závěr, že jeho jednáním nebyla naplněna zejména subjektivní stránka přisouzeného přečinu. Zde je však třeba poukázat na to, že samotný charakter zjištěného jednání, jež spočívalo v sofistikovaném organizování instalace a následného provozování rozsáhlých pěstebních provozů, v podstatě sám o sobě vylučuje, že by se jednalo snad o jednání nedbalostní. Pokud přitom obviněný namítá, že o spáchání přisouzeného jednání nesvědčí jediný důkaz, nutno mu oponovat skutkovými zjištěními soudů, která se opírají o vyčerpávající výpověď svědků D. a R. B., kteří podrobně popsali založení a následné výdělečné fungování předmětných pěstíren, stejně jako zapojení jednotlivých aktérů do páchání této trestné činnosti. Výpověď těchto svědků je přitom obsahově totožná s jejich výpovědí v postavení spolupracujících obviněných a je v souladu s důkazy ryze objektivní povahy, tj. se samotnými pěstírnami, které byly v řízení zajištěny.
Státní zástupce se neztotožňuje s obsahově relevantní námitkou obviněného, že jeho jednáním nebyl naplněn znak spáchání trestného činu členem organizované skupiny ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudů obviněný zajišťoval zřízení a provoz sofistikovaného v podstatě průmyslového provozu pěstíren v úzké součinnosti jak s obviněným N. V. H., tak zejména se svědky B. a s dalšími v rozsudku vyjmenovanými osobami. Mezi těmito pachateli přitom byla zjištěna evidentní dělba úloh směřující k úspěšnému provedení trestného činu a jednalo se zároveň o skupinu více než tří trestně odpovědných osob. Soud prvého stupně správně rozvedl základní východiska trestní odpovědnosti pro tento znak kvalifikované skutkové podstaty, která řádně aplikoval na konkrétní zjištěné jednání obviněných. Ani v tomto směru tak nelze rozhodnutím soudů cokoli vytknout. Pokud obviněný namítá, že i členství v organizované skupině musí být zahrnuto zaviněním, má jistě v obecné poloze pravdu. I zde je však namístě poukázat na to, že je fakticky vyloučeno, aby obviněný nevěděl o koordinovaném jednání ostatních zjištěných členů takto organizované skupiny. Úvahy obviněného v tomto směru proto státní zástupce shledává v podstatě pouze teoretickými, neboť nereflektují soudy zjištěný skutkový stav.
Hmotněprávně relevantní je podle státního zástupce i námitka vztahující se k tvrzenému nenaplnění znaku „velkého rozsahu“, jde však podle něj také o námitku zjevně neopodstatněnou. Obviněný ji totiž opírá o selektivní výběr některých starších rozhodnutí Nejvyššího soudu, aniž by přihlédl k tomu, že jím citovaná judikatura byla následně překonána stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ve spojení s metodologií vyloženou v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012. Těchto východisek si byly přitom soudy vědomy a v dané věci je zcela správně aplikovaly. V návaznosti na tyto závěry státní zástupce konstatuje, že pro naplnění znaku „velkého rozsahu“ je třeba, aby pachatel nedovoleně nakládal nejméně s 10 000 gramy sušiny konopí, resp. nejméně s 1 000 gramy účinné psychoaktivní látky tetrahydrocannabinol (THC). Uplatňuje-li obviněný existenci dalších kritérií pro určení rozsahu, přičemž má za to, že v jeho věci nebyla naplněna, za současného stavu rozhodovací praxe jde o kritéria pouze podpůrná, neboť hlavním mezníkem daného typu rozsahu je primárně samotné množství omamné a psychotropní látky, s níž pachatel nakládá. Význam podpůrných kritérií (doba nedovoleného nakládání, počet osob ohrožených jednáním pachatele, povaha dané látky, kvalita drogy apod.) se pak projevuje v případech hraničních, tj. v případech, kdy jednáním pachatele byla daná kvantitativní hranice jen nevýznamně překročena, popřípadě naopak pokud se k takové hranici jednání pachatele významně přiblížilo. To však není případ obviněného, neboť jeho jednáním byla hranice velkého rozsahu, jak pokud jde o sušinu, tak i ohledně obsahu THC překročena více než dvojnásobně. Pokud v této souvislosti obviněný poněkud nekonkrétně namítá, že nebylo zjištěno, že by takto produkované konopí mělo sloužit pro další distribuci, ze skutkových zjištění soudů explicitně vyplývá naprostý opak.
Námitka ve vztahu ke znaleckému zjištění objemu konopí podle názoru státního zástupce představuje pouhou polemiku s obsahem tohoto důkazu, navíc bez jakékoli relevantní argumentace, na podkladě čeho obviněný dospívá k názoru, že jde o posudek „nepřezkoumatelný“. Teze, že „nebylo prověřeno, zda došlo k úplnému vysušení rostliny“ je podle státního zástupce nepodložená spekulace. Naopak z obsahu uvedeného znaleckého posudku vyplývá, že zkoumané konopí bylo řádně dosušeno do konstantní vlhkosti pro účely dalšího zkoumání. Nadto je třeba poznamenat, že případné – ryze hypotetické – nedosušení rostlin konopí by nemělo vliv na objem zjištěné psychoaktivní látky THC, tedy kvalitativní parametr, který obviněný jednoznačně rovněž překročil.
K dovolání obviněného N. V. H. státní zástupce uvedl, že je považuje za poněkud méně srozumitelné. Z jeho obsahu je totiž patrno, že obviněný namítá nesprávnost aplikace institutu spolupracujícího obviněného ohledně bratrů D. a R. B., avšak v nyní předkládané věci takový institut využit nebyl. Naopak, oba bratři v dané věci vypovídali v postavení svědků, a tedy pod přímou sankcí za případně podanou nepravdivou svědeckou výpověď. Právě skutečnost, že jejich výpovědi obsahově korespondují s výpověďmi, které podali v postavení spolupracujících obviněných, jen posiluje závěr soudů o tom, že jde o výpovědi věrohodné. Jakým způsobem však takovým postupem měla být dotčena práva obviněného N. V. H. z uvedené námitky dovodit nelze a nelze se tak k ní ani blíže vyjádřit.
Stejně tak námitka absence zjištění údajného zisku z prodeje konopí nemůže dle názoru státního zástupce jakkoli obstát. Získání konkrétního zisku, tj. majetkového prospěchu totiž nebylo obviněnému soudy kladeno za vinu. Dožaduje-li se proto obviněný zjištění takového zisku, lze to vnímat jako námitku fakticky v neprospěch dovolatele směřující k naplnění dalšího znaku kvalifikované skutkové podstaty, k čemuž však obviněný není oprávněn.
Ani s námitkou ve vztahu ke zjištění objemu distribuovaného konopí se státní zástupce neztotožňuje. Tato námitka se obsahově zjevně vztahuje k výroku pod bodem III. z rozsudku soudu prvého stupně, který je však ve smyslu §45 tr. zákoníku převzatým výrokem z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2015, sp. zn. 2 T 4/2013. V rámci dovolacího řízení v nyní předkládané věci (tj. vedené Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 4 T 14/2014), tak uvedený výrok přezkoumávat dle názoru státního zástupce vůbec nelze. Je tomu tak již proto, že pro účely ukládání společného trestu byl soud v nyní předkládané věci tímto výrokem o vině zcela vázán (srov. §45 odst. 1 tr. zákoníku).
Dle názoru státního zástupce se tak charakter dovolání obviněného N. V. H. obsahově míjí nejen s uplatněným dovolacím důvodem, ale v podstatě i s vlastním předmětem trestního řízení.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného T. H. N. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolání obviněného N. V. H. obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto státní zástupce navrhl, aby ho Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že většina obviněnými prezentovaných námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, případně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení. V případě obviněného N. V. H. dokonce proti procesnímu postupu v jiné trestní věci, pokud jde o námitku směřující proti aplikaci institutu spolupracujícího obviněného, která navíc směřuje v neprospěch osob ve věci obviněného vyslýchaných jako svědci. Tvrzení, že jejich svědecké výpovědi se podstatně liší od výpovědí, které učinili jako obvinění v jiné trestní věci, je pak zcela nekonkrétní. Námitka ohledně zisku z prodeje konopí je formulována tak, že není srozumitelné, co jí chce obviněný říci. Nicméně směřuje rovněž do oblasti skutkových zjištění, proto lze v tomto směru odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Podobně je tomu i v případě poslední námitky obviněného ohledně množství prodaného konopí.
Podobně obviněný T. H. N. uvádí především námitky, které uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Do oblasti skutkových zjištění směřuje již první námitka vztahující se k prokázání úmyslného zavinění. Jak v této souvislosti ovšem správně podotknul státní zástupce, těžko si jednání popsané ve skutkové větě představit jako spáchané v nedbalostní formě. Jak je z podaného dovolání dále zřejmé, tato námitka navazuje na další skutkové námitky vztahující se k objektivní stránce, tedy námitky, podle nichž jednání obviněného nemělo být v řízení prokázáno. S tím se však naprosto nelze ztotožnit, z rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá pravý opak. Přes rozsáhlost dovolání obviněného z něj lze fakticky vyčíst jen tolik, že podle jeho názoru provedené důkazy nesvědčí o tom, že by se na trestné činnosti vědomě podílel, konkrétnější zdůvodnění tohoto přesvědčení však chybí.
Námitky vztahující se k naplnění znaku organizované skupiny jsou pak rovněž z části založeny na názoru obviněného, že právní kvalifikace jeho jednání nemá oporu v provedeném dokazování, obviněný tedy ve skutečnosti spatřuje rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěními popsanými ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Částečně mu lze dát za pravdu v tom směru, že se soud prvního stupně skutečně v odůvodnění rozsudku v části věnované znaku organizované skupiny omezil na konstatování její definice a závěr, že se obvinění nepochybně popsaného jednání dopustili jako její členové. Nicméně obviněný v tomto případě ignoruje skutečnost, že zapojení jednotlivých osob do trestné činnosti včetně konkrétního jednání, kterým se na ní podíleli, je podrobně popsáno již ve výroku rozsudku, a srovnání s definicí organizované skupiny pak nenechává na pochybách, že byla konkrétními skutkovými zjištěními naplněna.
V případě odkazu na rozhodnutí publikované pod č. 51/2006 Sb. rozh. tr. pak není zcela zřejmé, co chtěl obviněný namítnout, pakliže poukazuje na část právní věty týkající se pomoci k trestnému činu. Jeho jednání jako pomoc kvalifikováno nebylo a ani ze skutkových zjištění nevyplývá, že by tomu tak mělo být. Závěr o spáchání činu v rámci organizované skupiny sice nenahrazuje právní závěr o spáchání činu v určité formě účastenství, v případě obviněného však zjevně nejde o pomoc, ale o spolupachatelství. Obviněný se na skutku nepodílel pouze tím, že by poskytl prostory, jako v případě, který řeší citované rozhodnutí.
Podobně i námitka týkající se naplnění znaku velkého rozsahu je z valné části založená na jiných skutkových zjištěních, než vyšla v řízení najevo. Obviněný tuto námitku spojuje současně i s námitkou vůči kvalifikaci stadia trestného činu. V obou případech se lze zcela ztotožnit s vyjádřením státního zástupce. Tvrzení obviněného, že nebyl zajištěn důkaz ke konkrétnímu účelu pěstování konopí, je v příkrém rozporu s provedeným dokazováním a ignoruje zejména výpovědi svědků R. a D. B. Navíc i z množství pěstovaného konopí, charakteru pěstírny či opatření směřujících k utajení je účel jeho pěstování zřejmý a námitka obviněného se tak pohybuje v hypotetické rovině. Účelem pěstování pak obviněný podmiňuje své další námitky týkající se hodnocení stadia trestné činnosti, zda se jednalo o výrobu omamné a psychotropní látky či nikoli a otázku případné kvalifikace jednání podle §285 tr. zákoníku. Nicméně vzhledem k tomu, že ze skutkových zjištění zcela jasně vyplynul účel pěstování konopí spočívající v jeho zpracování do podoby omamné a psychotropní látky, která měla být (a při předchozích sklizních již také byla) prodávána dalším osobám, je právní kvalifikace skutku podle §283 tr. zákoníku zcela v souladu s aktuální judikaturou (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu č. 1/2015 Sb. rozh. tr.).
Pokud jde o konkrétní množství drogy, které je předpokladem pro naplnění znaku určitého rozsahu spáchání trestného činu, cituje obviněný judikaturu, která byla později překonána, jak uvádí státní zástupce, stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 (č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), ve spojení s usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Se závěry těchto judikátů je přitom napadené rozhodnutí zcela v souladu. Jestliže pak obviněný poukazuje na skutečnost, že samotné množství nemůže být jediným určujícím kritériem pro naplnění konkrétního rozsahu, namítá tak pouze ve zcela obecné rovině, aniž by poukázal na tyto další konkrétní okolnosti, které by na závěr o naplnění znaku velkého rozsahu měly mít vliv. Jak přitom správně podotkl státní zástupce, v případě obviněného zajištěné množství překračovalo citovanou judikaturou stanovenou hranici více než dvojnásobně, a to jak celkové množství, tak pouze samotná účinná látka. Současně zde nebyly dány žádné výjimečné okolnosti, jež by měly vést k závěru o nenaplnění citovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty. Naopak obviněný zcela opomíjí tu část skutkové věty, podle níž již v předchozí době došlo k opakovaným sklizním a prodeji nezjištěného množství sušiny konopí, tedy ve skutečnosti šlo patrně o celkové množství podstatně vyšší, než které bylo ve věci zajištěno.
Námitka, podle které při znaleckém zkoumání nemuselo dojít k úplnému vysušení rostlin konopí, čímž mohla být zkreslena jejich hmotnost, směřuje do oblasti skutkových zjištění a je jednak ryze spekulativní (obviněný neuvádí, na základě čeho má důvod se domnívat, že by k něčemu takovému mělo dojít) jednak postrádá logiku s ohledem na to, že byl zjištěn konkrétní obsah účinné látky a v souladu s citovanou judikaturou je při určování rozsahu proto třeba vycházet z jejího množství, nikoli z celkového množství konopí.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného T. H. N. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Obviněný N. V. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., proto Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 10. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu