ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.965.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 965/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. 10. 2016 dovolání obviněného Y. R., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 9 To 140/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 180/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Y. R. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. 17 T 180/2015, byl obviněný Y. R. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl dle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému též uložen trest propadnutí věci, jenž byl specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný Y. R. dopustil trestné činnosti tím, že ,,v blíže nezjištěné době ode dne 29. 10. 2013 do dne 17. 4. 2015, aniž by mu byla taková činnost povolena, v objektu rodinného domu na adrese V., Z., okr. K. H., jehož byl vlastníkem, vybudoval tzv. indoor pěstírnu konopí a následně za použití nainstalovaného technologického zařízení složeného ze závěsných svítidel s nastavitelným časovým cyklem, ventilátoru, zvlhčovače vzduchu, chemických přípravků na podporu růstu a závlahy pomocí vodního čerpadla, neoprávněně nejméně v jednom případě vypěstoval minimálně 286 ks rostliny konopí o průměrné výšce cca 40 cm, které následně zpracoval tím způsobem, že ostříhal a usušil vrcholové části rostlin, a to s cílem získat toxikomansky využitelný materiál k následné distribuci dalším neustanoveným osobám,
kdy dne 17. 4. 2015, ve 14:20 hodin, na 6,5 km dálnice …, ve směru jízdy na P., v katastru obce P., okr. P., v zavazadlovém prostoru jím řízeného vozidla tov. zn. Mercedes-Benz, RZ …, neoprávněně přechovával tři igelitové pytle se zpracovaným rostlinným materiálem z rostlin konopí, o celkové hmotnosti 5 115,6 g zajištěného rostlinného materiálu v usušeném stavu, z něhož bylo separováno 4 524,2 g toxikomansky využitelného podílu rostlinného materiálu, který obsahoval 21,23 % (hmotnostní), tj. v přepočtu 960,488 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol,
přičemž látka delta-9-tetrahydrocannabinol je jako psychotropní látka uvedena v Seznamu č. 5 Psychotropní látky dle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a konopí je uvedeno v Seznamu č. 3 Omamné látky dle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
3. Výše uvedený rozsudek Okresního soudu Praha-západ však nenabyl právní moci, neboť proti němu podali obviněný Y. R. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ odvolání. Krajský soud v Praze jako soud odvolací poté usnesením ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 9 To 140/2016, podle §256 tr. ř. zamítl podaná odvolání jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Y. R. prostřednictvím advokáta Mgr. Jana Vargy dovolání, a to do všech jeho výroků, s odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu dle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Ve svém dovolání obviněný Y. R. namítl, že z provedeného dokazování nelze bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu ve vztahu k jednání spočívajícím ve vybudování pěstírny a vypěstování rostlin konopí, neboť zde neexistuje žádný relevantní důkaz, jenž by tento závěr potvrzoval. Dále zdůraznil, že soudy obou stupňů nezákonně doplnily dokazování pouze na základě svých úvah, přičemž se nevypořádaly s obhajobu obviněného a při svém rozhodování nepřihlížely ani k zásadě presumpce neviny, resp. zásadě in dubio pro reo. Obviněný proto zdůraznil, že na základě takto nesprávně provedeného dokazování došlo potažmo i k chybným skutkovým a právním závěrům.
6. Obviněný dále namítl, že ačkoli se doznal ke spáchání skutku spočívajícího v přechovávání konopí, trest za toto jednání je vzhledem ke všem rozhodujícím okolnostem nepřiměřeně přísný. Obviněný totiž neznal množství ani kvalitu rostlin nalezených v jím řízeném vozidle a jednalo se pouze o jednorázový exces z jeho jinak řádného života, o čemž svědčí i opis z rejstříku trestů, zpráva z místa bydliště a jeho projevená lítost. S ohledem na tyto skutečnosti by proto obviněnému měl být uložen mírnější trest.
7. Vzhledem k výše uvedenému obviněný Y. R. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 9 To 140/2016, jakož i rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. 17 T 180/2015, a věc vrátil Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení.
8. Pro úplnost nutno doplnit, že obviněný poté zaslal Nejvyššímu soudu i další podání, (doručeno Nejvyššímu soudu dne 14. 9. 2016), v němž doplnil informace o svém pobytu na území České republiky a vyjádřil lítost nad spáchaným skutkem.
9. K dovolání obviněného zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství jenom stručné oznámení (sp. zn. 1 NZO 774/2016-16 ze dne 27. 6. 2016), ve kterém Nejvyššímu soudu sdělil, že se k tomuto dovolání nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Nejvyšší soud ve vztahu k námitkám, že obviněnému nebylo prokázáno jednání spočívající ve vybudování pěstírny a vypěstování rostlin konopí, konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod uplatněným dovolacím důvodem, neboť zpochybňují rozsah dokazování a hodnocení důkazní situace soudy nižších stupňů, a obviněný tedy uplatnil námitky výhradně skutkové povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětného trestného činu, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jsou zaměřeny výlučně do procesu dokazování. Je tak zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.
15. Pokud jde dále o námitku týkající se porušení zásady in dubio pro reo, pak je možno obecně uvést, že tato námitka obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací však zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Průlom do uvedených principů je možný jen v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., a potažmo §125 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
17. S ohledem na výše uvedené však Nejvyšší soud konstatuje, že pokud obviněný vytýká nedostatky v rámci postupů soudů při hodnocení a provádění důkazů, tak těmto výtkám rozhodně nelze přisvědčit. Ohledně skutkového stavu popsaného ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně je naopak možno poukázat na logické a bezrozporné hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně (viz č. l. 295-297), s nímž se plně ztotožnil i soud druhého stupně (viz č. l. 334-336). Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě uvedl, z jakých důvodů považoval výpovědi svědků P. H. a P. P. za věrohodné, a proč naopak neuvěřil obhajobě obviněného. Soudům obou stupňů nelze vytknout ani žádnou jednostrannost v hodnocení provedených důkazů, naopak velice pečlivě zvažovaly všechny okolnosti významné pro jejich hodnotící úsudky. Zejména lze odkázat na výpovědi svědků P. H., P. P. a V. R., jež byly současně dokreslovány také listinnými důkazy, a to především odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie a odvětví chemie, protokoly o provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor, atd. Soud prvního stupně, a poté i soud druhého stupně, si tak vytvořily dostatečný prostor ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností a jejich postup plně odpovídá požadavkům §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. V návaznosti na to pak dospěl Nejvyšší soud k závěru, že mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich plynoucími není žádný nesoulad, neboť soudy obou stupňů správně právně kvalifikovaly jednání obviněného jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a obviněným uplatněné námitky tedy zcela míjejí hranice uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Námitka obviněného Y. R. ohledně nepřiměřené přísnosti uloženého trestu se rovněž nemohla setkat s úspěchem, neboť takto postavenou argumentací se nelze domáhat úspěšného uplatnění žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitky proti druhu a výměře trestu lze navíc uplatnit jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze obecně uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, jež stanovují obecné zásady pro jeho ukládání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. US 2866/07).
19. Nejvyšší soud dále pro úplnost připomíná, že obviněnému byl dle §283 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let v rámci trestní sazby od dvou do deseti let, tedy v prvé čtvrtině zákonem stanovené trestní sazby za předmětný trestný čin, a dále mu byl dle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věcí, jež byly užity nebo určeny ke spáchání trestného činu. V tomto směru tedy nelze soudům obou stupňů vytknout jakékoliv pochybení, neboť trestní sazba na trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 2 tr. zákoníku nebyla nikterak překročena a nedošlo ani k uložení nepřípustného druhu trestu. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že námitka obviněného zcela míjí hranice uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i výslovně neuvedeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a tudíž nemohlo dojít k jejímu úspěšnému uplatnění.
20. Ve vztahu k podání doručenému Nejvyššímu soudu dne 14. 9. 2016, v němž obviněný doplnil informace o svém pobytu na území České republiky a vyjádřil lítost nad spáchaným skutkem, nutno závěrem poznamenat, že veškeré změny dovolání podle §265f odst. 2 tr. ř. je dovolatel oprávněn činit jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty podle §265e tr. ř. Změny provedené poté jsou již bez jakéhokoli právního významu a Nejvyšší soud k nim nebude přihlížet (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 7 Tdo 405/2008, a usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08). Z obsahu spisu však v tomto směru vyplývá, že výše již citované usnesení odvolacího soudu (proti němuž bylo možné podat dovolání – §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.) bylo obviněnému doručeno dne 2. 5. 2016 a lhůta k podání dovolání a jeho případné modifikaci tedy podle §265e tr. ř. ve smyslu §60 odst. 2, odst. 3 tr. ř. uplynula již dne 4. 7. 2016. Nejvyšší soud se proto argumenty uplatněnými v tomto podání nemohl nijak zabývat.
21. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Y. R. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 10. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu