ECLI:CZ:NS:2016:11.TVO.11.2016.1
sp. zn. 11 Tvo 11/2016-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. března 2016 stížnost obviněného M. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 9 To 109/2015, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného M. K. z a m í t á .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze nepravomocným rozsudkem sp. zn. 3 T 2/2015 ze dne 4. 11. 2015 uznal M. K. (spolu s dalšími dvěma spoluobviněnými) zločinem podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. V důsledku toho byl odsouzen podle §214 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Podle skutkových zjištění tohoto soudu měl (zkráceně řečeno) obv. Č. (spolu se dvěma dalšími obviněnými) převést na jiného a částečně i na sebe věci, které byly získány trestným činem spáchaným na území ČR i v cizině jinou osobou. Jednalo se o podvodné kamionové přepravy, prostřednictvím kterých byly přepravovány a ukryty:
1. elektroinstalační materiál od výrobce Bocchiotti S.P.A. pro spol. Schmachtl CZ, s.r.o., v celkové hodnotě 32.478,46 EUR (cca 844.115,- Kč),
2. exponáty a technické vybavení přepravované z muzea M. S. F. S.P.A. na výstavu M., konanou na P. h., v celkové hodnotě 63.700,11 EUR (cca 1.655.566,- Kč) a drogistické zboží v hodnotě 41.556,96 EUR (cca 1.079.650,- Kč),
3. plastový granulát určený pro další zpracování v autovýrobě, přepravovaný z pobočky Schwerin do sídla zpracovatele spol. Draka Kabely, v celkové hodnotě 41.703,50 EUR (cca 1.083.874,- Kč),
4. zboží určené pro obchodní řetězec Hornbach s datem nakládky 17. 3. 2013 v celkové hodnotě 15.989,87 EUR (cca 415.551,- Kč),
5. zboží od spol. Electrolux Italia S.P.A. a Electrolux LogisticItaly S.P.A. do spol. Setto Logistika, s.r.o. v celkové hodnotě 38.861,31 EUR (cca 1.096.617,- Kč),
6. zboží od společnosti Philip Morris Holland BV s plánovaným datem nakládky 17. 5. 2013 do spol. Philip Morris ČR, s plánovaným datem vykládky dne 20. 5. 2013 (tabáková esence určená pro výrobu cigaret) v celkové hodnotě 37.858,74 EUR (cca 983.950,- Kč),
7. drogistické zboží a kosmetika přepravované z Holandska do spol. Lion Star spol. s.r.o. s plánovaným datem nakládky dne 17. 5. 2013 a s plánovanou vykládkou dne 23. 5. 2013, v celkové hodnotě 68.646,60 EUR (cca 1.784.125,- Kč),
přičemž Věci, které byly takto získány, pocházely ze zvlášť závažného zločinu a zároveň se jednalo o věci, které měly hodnotu velkého rozsahu.
Proti tomuto rozsudku podal obv. K. a státní zástupkyně v jeho neprospěch v zákonné lhůtě odvolání. Obviněný ve svém odvolání napadl výrok o trestu. Státní zástupkyně své odvolání směřovala proti všem výrokům napadeného rozsudku, protože nesouhlasila s výrokem o vině a domáhala se, aby všichni obvinění byli uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a obviněnému K. byl uložen trest odnětí svobody v horní polovině zákonné sazby, se zařazením do věznice s ostrahou.
Na základě těchto odvolání Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání rozhodl usnesením sp. zn. 9 To 109/2015 ze dne 1. 2. 2016 (č. l. 5603) tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. se napadený rozsudek v celém rozsahu zrušuje a podle §259 odst. 1 tr. ř. se věc vrací Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí, neboť měl za to, že provedené dokazování bylo neúplné, skutkové závěry jsou nepřesvědčivé a právní úvahy vadné.
Obviněný byl vzat do vazby již v přípravném řízení usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 2. 2014, sp. zn. 44 Nt 508/2014 z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. Počátek vazby byl stanoven na 12. 2. 2014, kdy byl obviněný zadržen. O dalším trvání vazby bylo opakovaně rozhodováno soudy I. a II. stupně. Naposledy o vazbě rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 109/2015 ze dne 14. 1. 2016 tak, že v souladu s §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. ř. obv. K. ponechal ve vazbě z důvodů uvedených §67 odst. a), c) tr. ř. Toto rozhodnutí učinil vrchní soud v neveřejném zasedání a nikoliv ve vazebním zasedání, které původně nařídil na 18. 1. 2016, když se obviněný svým písemným prohlášením ze dne 11. 1. 2016 odmítl vazebního zasedání zúčastnit.
Proti tomuto rozhodnutí podal obv. K. stížnost. V ní namítl, že není dán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř., neboť Městským soudem v Praze mu byl nepravomocně uložen trestu odnětí svobody v trvání pěti let a v srpnu 2016 bude mít vykonánu polovinu trestu. Útěkový důvod vazby tak není opodstatněný. K důvodu vazby předstižné podle §67 odst. c) tr. ř. obv. K. uvedl, že má doručovací adresu u své manželky I. K., rodina jej ve vězení pravidelně navštěvuje a rovněž doložil sliby manželky i zaměstnavatele. V jeho případě rovněž nehrozí maření či podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání (§71 odst. 1 tr. ř.), neboť v zahraničí nemá žádné vazby – neumí jazyky a do zahraničí ani nikdy necestoval. Na základě těchto argumentů obviněný žádá, aby byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost obv. M. K. není důvodná .
Obv. K. byl nepravomocně odsouzen za spáchání trestného činu podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Na základě toho mu byl městským soudem podle §214 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výši 5 (pěti) let a zároveň podle §70 odst. 1 a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci – tyto věci byly soudem I. stupně v rozsudku taxativně vyjmenovány. I poté, co Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 9 To 109/2015, tento rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, přesto dosavadní skutková zjištění nasvědčují, že skutky, pro které je obv. K. stíhán, skutečně spáchal.
Pokud jde o důvod vazby podle §67 písm. a) tr. ř. , má Nejvyšší soud za to, že i přestože je obviněný ve vazbě dva roky, i nadále existuje důvodná obava, že uprchne, nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Protože státní zástupkyně podala odvolání, v důsledku kterého bude Městský soud v Praze pokračovat v trestním řízení, je třeba akceptovat to, že v případě, že by byl obviněný uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, tak je ohrožen trestem odnětí svobody v rámci rozmezí 5 – 10 let. Prakticky to znamená, že mu hrozí vysoký trest odnětí svobody v přibližné výměře cca 8 let. Trest v této výši už sám o sobě odůvodňuje obavu, že by obviněný mol uprchnout, nebo se před dalším trestním stíháním skrývat. V případě obv. K. je tento důvod aktuální i přestože má v ČR manželku, neboť se u ní v době před uvalením vazby nezdržoval, nebo jen velmi sporadicky. Často také vyjížděl do zahraničí, z čehož vyplývá důvodná obava, že by tyto své kontakty mohl využít k útěku nebo skrývání se před dalším projednáváním předmětné trestné činnosti.
Pokud jde o důvod vazby podle §67 odst. c) tr. ř. , Nejvyšší soud má za to, že i přesto, že to obviněný popírá, tak je důvodná obava z toho, že po opětovném propuštění na svobodu bude znovu páchat trestnou činnost majetkového charakteru. Tato obava vyplývá především z toho, že obviněný byl od r. 1997 4x odsouzen pro závažnou trestnou činnost. Naposledy mu byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 6 T 3/2004 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 45 To 86/2005 uložen za majetkovou trestnou činnost (trestný čin krádeže, poškozování cizí věci a neoprávněného držení platební karty) trest odnětí svobody v trvání 8 let. Z výkonu tohoto trestu byl podmíněně propuštěn dne 25. 3. 2010 na zkušební dobu do 25. 3. 2014, přičemž projednávanou trestnou činnost měl spáchat právě v ní.
Z výše uvedeného tedy vyplývá jak reálná obava z možného útěku a skrývání se před orgány činnými v trestním řízení, tak i obava z opakování trestné činnosti.
Ve svém usnesení Vrchní soud v Praze konstatoval, že obv. M. K. se ponechává ve vazbě, neboť důvody vazby uvedené v §67 odst. a), c) tr. ř. nadále trvají. Těmto závěrům nelze nic vytknout. Pokud jde o důvod tzv. vazby útěkové , lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33. s. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tj. nejméně kolem osmi let). Pokud jde o tzv. vazbu předstižnou , ze spisového materiálu jasně vyplynulo, že pobyt obviněného na svobodě je reálně rizikový – vzhledem k opakovaně páchané trestné činnosti v době, kdy byl podmínečně propuštěn z výkonu předchozího trestu odnětí svobody.
Za splněné považuje Nejvyšší soud i další podmínky vyplývající z §71 odst. 1 tr. ř., a sice, že trestní stíhání s ohledem na obtížnost věci nebylo možné dosud skončit, a že propuštěním obv. K. na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání. Nejvyšší soud ověřil, že délku dosavadního pobytu ve vazbě nelze vzhledem k obtížnosti celého případu považovat za nepřiměřenou. Také nepřichází v úvahu náhrada vazby jiným institutem (dohledem probačního úředníka), protože ani tato forma dohledu neposkytuje potřebné záruky pro to, aby nedošlo ke zmaření či podstatnému ztížení účelu trestního stíhání. Vzhledem k výši trestu, který obviněnému reálně hrozí, tak nelze považovat délku jeho pobytu ve vazbě v trvání dvou let za nepřiměřenou.
Všechny tyto skutečnosti jsou dostatečně závažnými argumenty pro přesvědčení Nejvyššího soudu o tom, že je stále důvodná obava, že v případě propuštění na svobodu by se obžalovaný mohl zachovat způsoby předpokládanými §67 písm. a), c) tr. ř. Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i s jeho odůvodněním ztotožnil, nemohla se stížnost obv. M. K. setkat s úspěchem. Z tohoto důvodu rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu