ECLI:CZ:NS:2016:11.TVO.9.2016.1
sp. zn. 11 Tvo 9/2016-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. března 2016 stížnost obviněného Mgr. F. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 6 To 102/2015, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného zamítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 10 T 11/2015, byl obviněný Mgr. F. Š. uznán vinným trestným činem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve spojení s ustanovením §238 tr. zákoníku a trestným činem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 9 T 319/2012. Rovněž byl obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný, státní zástupce a poškozený odvolání a spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 6 To 102/2015, bylo podle §31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Pavel Zelenka a soudci JUDr. Kateřina Jonáková, Ph.D. a JUDr. Edvin Svoboda nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 11/2015.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které především namítl, že má pochybnosti o správnosti výrokové části rozhodnutí, když podal námitku proti jednotlivým členům senátu, nikoliv proti senátu jako celku. Dle tvrzení obviněného má podle ustálené judikatury každý člen senátu rozhodnout o své případné podjatosti samostatným rozhodnutím, které pak lze napadnout stížností. V daném případě však nelze podat stížnost samostatně k jednotlivým členům senátu, neboť jsou uvedeni v napadeném usnesení společně. Současně tak není zřejmé, kdo uvedené usnesení vydává, když má v dané věci rozhodovat dotčená osoba a nikoliv samotný Vrchní soud v Praze, byť je pod rozhodnutím podepsán předseda senátu 6 To. Obviněný se rovněž domnívá, že na jeho námitky nebylo reagováno dostatečným a adekvátním způsobem. Následně obviněný předkládá své názory na justici, církevní restituce a kriminalizaci bezúhonných občanů. Na základě výše uvedeného navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl tak, že „…jmenovití členové senátu 6 To jsou vyloučeni z úkonů trestního řízení v trestní věci sp. zn. 6 To 102/2015“.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že obviněným podaná stížnost není důvodná.
Již Vrchní soud v Praze k námitce podjatosti vznesené obviněným v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že pokud obviněný spatřuje podjatost členů senátu 6 To v jejich politické příslušnosti před listopadem 1989, jsou tyto námitky samy o sobě ve vztahu k posouzení případné podjatosti soudců právně irelevantní. Vrchní soud následně podložil svůj závěr judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Nejvyšší soud se ztotožňuje se závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí a k podrobnostem odkazuje na jeho odůvodnění. Přitom lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2012, sp. zn. 11 Tvo 31/2012, uveřejněné pod č. 40/2013 Sb. rozh. tr., podle něhož dřívější politická příslušnost soudců není sama o sobě okolností, která by mohla vést k pochybnostem o jejich způsobilosti projednávat a rozhodovat věci nezávisle a nestranně bez ohledu na osobu obviněného, včetně jeho projevů, politických názorů, postojů apod.
Pokud se jedná o výhradu obviněného k výrokové části napadeného usnesení, tj. že bylo rozhodnuto o všech členech senátu jedním rozhodnutím, byť podal námitku podjatosti proti jednotlivým členům senátu, nikoliv proti senátu jako celku, lze uvést, že v podání ze dne 7. 1. 2016 (č. l. 1618-1620 spisu), ve kterém vznesl obviněný námitku podjatosti vůči senátu 6 To, nejsou nijak specifikovány námitky vůči jednotlivým členům senátu. Naopak obviněný výslovně uvedl, že uplatňuje námitku podjatosti a žádá, aby z vykonávání úkonů trestního řízení byli vyloučeni všichni členové senátu 6 To, přičemž i následnou argumentaci vztahuje na celý senát, a nikoliv zvláště ve vztahu k jednotlivým členům senátu. Ostatně ve výrokové části napadeného usnesení jsou výslovně uvedeni jednotliví členové dotčeného senátu.
Protože ani Nejvyšší soud neshledal žádné důvody pro vyloučení předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Pavla Zelenky a soudců JUDr. Kateřiny Jonákové, Ph.D. a JUDr. Edvina Svobody, nezbylo mu než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu