ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.113.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 113/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Růnová v. o. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 511/25a, identifikační číslo osoby 28148118, insolvenční správkyně dlužnice BORSAY a. s. , se sídlem v Táboře, Husova 1444, identifikační číslo osoby 00541397, proti povinným 1) J. V. , P., zastoupené Mgr. Janem Stínkou, advokátem se sídlem v Kladně, Průchodní 346, a 2) I. V. , P., pro 936 760 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 28 Nc 9246/2008, o dovolání povinné 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2012, č. j. 20 Co 154/2012-293, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, č. j. 20 Co 154/2012-333, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 8. 8. 2011, č. j. 28 Nc 9246/2008-188, podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. zastavil exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 18. 2. 2008, č. j. 28 Nc 9246/2008-5, a uložil oprávněné zaplatit povinné 1) náhradu nákladů řízení ve výši 7 281,76 Kč.
Krajský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh povinné 1) na zastavení exekuce zamítá. Dospěl k závěru, že povinná 1) neměla pohledávku za oprávněnou společností BORSAY a. s. na úhradu kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne 7. 6. 2007, kterou by mohla započíst proti vymáhané pohledávce, neboť společnost MEX - INVEST, s. r. o. tento dluh se souhlasem povinné 1) jako věřitelky převzala ve smyslu §531 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.
Povinná 1) napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, v němž namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože na majetek povinného 2) byl prohlášen konkurs, měl odvolací soud k odvolacímu řízení předvolat nikoli přímo povinného 2), ale jeho insolvenčního správce a řízení přerušit. Dle povinné 2) je podstatou sporu posouzení ustanovení čl. III odst. 3. 1 dodatku ze dne 7. 6. 2007 k leasingové smlouvě č. LS07/06/0106. Odvolací soud tuto dohodu, aniž by poučil účastníky či předestřel svůj právní názor, posoudil jako převzetí dluhu podle §531 občanského zákoníku a nikoli jako dohodu podle §534 občanského zákoníku. Přitom odvolací soud v této věci rozhodoval již podruhé a nejprve usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí zastavení exekuce zrušil a vyslovil domněnku, že se může jednat nejen o převzetí dluhu, ale o dohodu podle §534 občanského zákoníku. Při dalším rozhodování za stejné důkazní situace svůj názor změnil, aniž by svůj postup rozumně vysvětlil. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., není však důvodné.
Nejprve je třeba jako nedůvodnou odmítnout dovolací námitku, že odvolací řízení se z důvodu prohlášení konkursu na majetek povinného 2) mělo přerušit a soud měl jednat nikoli s povinným 2), ale s jeho insolvenčním správcem. V souladu s ustanovením §266 odst. 1 písm. k), odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2013 [nyní §266 odst. 1 písm. h)], se prohlášením konkursu nepřerušuje řízení o výkon rozhodnutí ani exekuce a účastníkem řízení nadále zůstává dlužník.
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká nepředvídatelnost jeho rozhodování, neboť za stejné důkazní situace vyslovil pokaždé jiný názor, přičemž takovou změnu dostatečně nevysvětlil.
Z obsahu spisu vyplývá, že Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 25. 5. 2010, č. j. 28 Nc 9246/2008-138, zamítl návrh povinné 1) na zastavení exekuce s tím, že podle §531 odst. 1 občanského zákoníku společnost MEX - INVEST, s. r. o. převzala dluh oprávněné vůči povinné 1), a povinná 1) proto nemohla následně tuto svou pohledávku započíst vůči exekvované pohledávce.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 11. 2010, č. j. 20 Co 461/2010-163, rozhodnutí zrušil. Uvedl, že soud prvního stupně vycházel z listin, které neprovedl k důkazu a ke kterým se povinná 1) neměla možnost vyjádřit. Soudu prvního stupně vytkl, že z odůvodnění jeho rozhodnutí nelze zjistit, na základě čeho dospěl k závěru, že došlo k převzetí dluhu (§531 občanského zákoníku) a nikoli k přistoupení k dluhu (§534 občanského zákoníku) a uložil mu, aby se v řízení zabýval tím, zda šlo o převzetí dluhu či přistoupení k dluhu, k čemuž je nutné provést navržené důkazy.
Okresní soud Praha-východ následně nařídil ve věci jednání, při němž provedl dokazování, a exekuci zastavil. Výkladem článku III. dodatku k leasingové smlouvě č. LS07/06/0106 uzavřeného dne 7. 6. 2007, nazvaného „Změna platebních instrukcí“, dovodil, že ujednání neobsahuje projev vůle nájemce převzít dluh pronajímatele ve vztahu k povinné 1).
Usnesení napadla odvoláním oprávněná BORSAY a. s. Odvolací soud při jednání dne 25. 4. 2012 a 11. 7. 2012 provedl dokazování a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl návrh na zastavení exekuce, neboť dospěl k závěru, že společnost MEX - INVEST, s. r. o. podle §531 odst. 1 občanského zákoníku převzala dluh oprávněné (část kupní ceny).
Jak je již patro z výše uvedeného, dovolatelce nelze přisvědčit, že by odvolací soud za stejné důkazní situace jako při svém prvním rozhodování vyslovil rozdílný názor, aniž by jeho změnu „rozumně vysvětlil“. Především samotná „důkazní situace“ byla odlišná, neboť před prvním rozhodnutím odvolacího soudu ve věci vůbec dokazování prováděno nebylo – což ostatně bylo důvodem, proč odvolací soud první usnesení okresního soudu zrušil. Odvolací soud při svém druhém rozhodování v souladu s §213 a násl. o. s. ř. sám zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně a dokazování doplnil. Z odůvodnění jeho rozhodnutí je zcela zřejmé, jak postupoval při hodnocení důkazů, jakými úvahami se řídil a k jakým skutkovým a následně právním závěrům dospěl.
Otázka výkladu projevů vůle účastníků z hlediska, zda se jedná o převzetí dluhu či přistoupení k dluhu, byla odvolacím soudem výslovně nastolena již při jeho prvním rozhodnutí ve věci, byla dále řešena před soudem prvního stupně, povinná 1) se k ní v průběhu jednání před soudy obou stupňů sama vyjadřovala [první jednání odvolacího soudu bylo odročeno mj. za tím účelem, aby se povinná 1) mohla vyjádřit k oprávněnou předloženým listinám]. Nelze proto přistoupit na výhradu dovolatelky, že by dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být v tomto směru pro ni jakkoli překvapivé.
Dovolatelka v dovolání uvádí, že jej podává též z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Obsahově však tyto důvody nijak nevymezuje a nepředkládá žádnou otázku, která by je naplňovala. Napadá pouze postup odvolacího soudu při rozhodování z hlediska překvapivosti a nedostatečného odůvodnění jeho rozhodnutí, tedy z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Protože Nejvyšší soud dovolatelkou namítané vady řízení neshledal a z obsahu spisu nevyplývají ani další vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti) či jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým je dovolací soud v případě přípustného dovolání povinen z úřední povinnosti přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), postupoval podle §243b odst. 2 o. s. ř. a dovolání zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu