ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1195.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1195/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Cashdirect, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, identifikační číslo osoby 27080617, zastoupené Mgr. Marošem Tomkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, proti povinné E. D. , L., zastoupené JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Švehlova 46, pro 26 427,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 26 Nc 6032/2009, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2015, č. j. 24 Co 422/2015-163, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Trutnově usnesením ze dne 1. 9. 2015, č. j. 26 Nc 6032/2009-153, zamítl žádost povinné o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok I.) a současně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 25. 2. 2015 vedené k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 26 427,90 Kč s příslušenstvím (výrok II.).
Krajský soud v Hradci Králové shora označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku II. usnesení okresního soudu zrušil a řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce ze dne 25. 2. 2015 zastavil.
Povinná napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání povinné proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zastaveno řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce, není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] – odvolací soud rozhodoval ve věci zastavení exekuce nařízené k vymožení pohledávky ve výši 26 427,90 Kč s příslušenstvím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4236/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1977/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. III. ÚS 346/14).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle §241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatelka nevymezila ve vztahu k výroku I. důvod dovolání v souladu s §241a o. s. ř., ani neuvedla, v čem spatřuje splnění přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až §238a o. s. ř. a tuto skutečnost nebylo možné dovodit ani z obsahu dovolání.
Protože dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu je nepřípustné a rovněž má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu