ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.12.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 12/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněného D. Ž. , Č. B., proti povinnému P. Ž. , Č. B., doručovací adresa: Č. B., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická č. 440/14, pro dlužné výživné ve výši 714 Kč a pro běžné výživné, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 4401/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 2015, č. j. 24 Co 1652/2015-204, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 2015, č. j. 24 Co 1652/2015-204, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. června 2015, č. j. 43 EXE 4401/2011-187, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Označil-li proto dovolatel v podání ze dne 20. listopadu 2015 jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., skutečnost, že „soudy v jím napadaných rozhodnutích postupovali v rozporu s konstantní judikaturou“, patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání citované ustanovení neobsahuje. Pokud dovolatel dovozoval přípustnost dovolání z toho, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, pří jejíž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, byl povinen v dovolání vymezit, při řešení jakých otázek hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a rovněž od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Dovolatel však uvedeným požadavkům na vylíčení přípustnosti dovolání nevyhověl, neboť rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlit, neuvedl.
Vzhledem k výše uvedenému nelze v dovolacím řízení pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. března 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu