ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1209.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1209/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněných a) JUDr. J. S. , H. B., b) H. S. , H. B., c) Ing. T. V. , H. B., d) Ing. M. V. , H. B., e) Ing. J. V. , L., f) V. V. , L., všech zastoupených JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, sídlem Pod vilami 747/10, Praha 4, proti povinné ELSTAV spol. s r.o. , sídlem Chudenická 1059/30, 100 00 Praha 10, identifikační číslo 49284126, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pankráci 449/11, Praha 4, pro 442 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Miloše Dvořáka, Exekutorský úřad Sokolov, pod sp. zn. 041 EX 529/12, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, č. j. 28 Co 293/2015-146, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:(stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze změnil napadeným rozhodnutím usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 4. 2015, č. j. 49 EXE 4206/2012-135, kterým byla zastavena exekuce nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 8. 2012, č. j. 49 EXE 4206/2012-135 podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. tak, že se exekuce nezastavuje. Odvolací soud dospěl k závěru, že náklady exekuce, o nichž soudní exekutor rozhodl pravomocným příkazem k úhradě, povinný dosud neuhradil, a tudíž podle §55a exekučního řádu pro zastavení exekuce důvod dán není.
Ve včasném dovolání povinná vytýká odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil, a jeho přípustnost spatřuje v posouzení otázek, které podle jejího názoru dosud nebyly dovolacím soudem řešeny; a to zaprvé, zda v rámci řízení o zastavení exekuce je soud povinen přezkoumávat již pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce, a za druhé, zda plnění peněžité povinnosti třetí osobou, jež má za následek zastavení exekuce co do vymáhané pohledávky podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., vytváří ohledně exekutorovy odměny nárok pouze ve smyslu §11 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Podle názoru dovolatelky exekutorova odměna správně vypočítána nebyla vzhledem k zastavení exekuce pro zmíněné splnění povinnosti osobou třetí, o čemž měl rozhodnout soud, u něhož zahájila řízení o zastavení exekuce.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 31. 8. 2015, a dospěl k závěru, že není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí na vyřešení dovolatelkou namítaných otázek hmotného nebo procesního práva nespočívá.
K doložení přípustnosti formulované otázky dovolatelka povýtce míjí, co bylo předmětem odvolacího řízení; totiž zda exekuce měla být zastavena, jak dovodil soud prvního stupně, či nikoli, k čemuž dospěl soud odvolací.
Jest souhlasit s odvolacím soudem, že exekutor má legitimaci k odvolání, pakliže nebylo – při zastavení exekuce – rozhodnuto [viz §271 o. s. ř., §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ex. ř.] také o jeho nákladech (exekuce), k čemuž rozhodnutím soudu prvního stupně vskutku došlo. Tato legitimace však postačí nikoli pro přezkum samotného rozhodnutí o zastavení exekuce, nýbrž jen k oponentuře proti chybějícímu výroku o nákladech exekuce, což se zjevuje zejména v situaci, kdy soud prvního stupně exekuci zastavil pro nemajetnost povinné (§268 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), a to byť tak učinil na návrh účastníků (§55 ex. ř.). Pakliže odvolací soud rozhodl, že „se exekuce nezastavuje“, z tohoto rámce sice formálně vybočil, nicméně soudnímu exekutorovi – jinak – vyhověl, neboť tím spornou otázku jeho nákladů (exekuce) vrátil zpět k posouzení v další fázi exekučního řízení, a to – což je v dané dovolací věci určující – aniž by ji sám jakkoli otevřel.
Jinak řečeno, odvolací soud se nikterak nepotřeboval vyjadřovat k otázkám, které dovolatelka nyní předkládá dovolacímu soudu, soustředěn zásadně k ustanovení §55a ex. ř.
Z toho plyne, že na dovolatelkou předestřených právních otázkách (též dovolacích důvodech ve smyslu ustanovení §241a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.) napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, což jest klást naroveň tomu, jako kdyby žádné – z pohledu ustanovení §237 o. s. ř. relevantní – otázky ku podpoře přípustnosti dovolaní nevznesla.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. se pak podává, že v dovolání musí být uvedeno – kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4), proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a). Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které takový údaj neobsahuje, může být o tuto náležitost doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; přitom podle ustanovení §243b se v dovolacím řízení nepoužije ustanovení §43.
Povinnost doložit přípustnost dovolání tak splněna není. Dovolatelka – pouze – žádá dovolací soud, aby rozhodl jinak, než soud odvolací, čímž ale míjí účel dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku.
Jelikož má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 odmítl, a podle ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu