ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1245.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1245/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněné nezletilé D. H. , zastoupené Městským úřadem Rakovník, kolizním opatrovníkem, sídlem Husovo náměstí 27, Rakovník, proti povinné I. H. , zastoupené JUDr. Michalem Špirkem, advokátem, sídlem Vysoká 92, Rakovník, pro 366 898,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Hany Šajnerové, Exekutorský úřad Rakovník, pod sp. zn. 087 EX 1340/10, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č. j. 23 Co 339/2015-107, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovoláním napadeným rozhodnutím Krajský soud v Praze změnil usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 17. 6. 2015, č. j. 24 EXE 1351/2010-72 (kterým zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23. 7. 2010, č. j. 24 EXE 1351/2010-17) tak, že se exekuce zastavuje (výrok I.), soudní exekutorce JUDr. Haně Šajnerové, Exekutorský úřad Rakovník, náhradu nákladů exekuce nepřiznal (výrok II.), a stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
Dne 28. 1. 2016 podal kolizní opatrovník oprávněné dovolání nejprve jakožto blanketní (obsahující toliko příslib, že vady dovolání budou do 15. 2. 2016 odstraněny), a poté je dne 10. 2. 2016 doplnil podáním dalším, v němž závěrům odvolacího soudu obšírně oponuje, shledávaje je vzhledem k danému skutkovému stavu nesprávnými, a formuluje právní otázku, která podle jeho názoru dosud judikaturou dovolacího soudu nebyla řešena.
Povinná ve svém vyjádření uvádí, že dovolání neobsahuje náležitosti zákonem vyžadované a k jeho následnému doplnění přihlížet nelze, neboť bylo podáno až po uplynutí dvouměsíční lhůty, po kterou toho zákon připouští, ohledně čehož odkazuje také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále pak na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2189/2008, nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1270/2005.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 27. 10. 2015.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podle §42 odst. 4 o. s. ř. uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v §237 až 238a o. s. ř., a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 věta první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání .
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě podle§241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Z tohoto zákonného rámce se pro danou věc podává, že lhůta, po kterou mohla dovolatelka vady dovolání odstranit, pakliže jí rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno 2. 12. 2015, skončila dne 2. 2. 2016 (§57 odst. 2 věta první o. s. ř.).
Tato lhůta je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stanou neodstranitelnými, a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již přihlédnout nemůže, což ostatně potvrzuje i povinnou – vhodně – citované usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
K podání dovolatelky ze dne 10. 2. 2016 tudíž dovolací soud přihlížet nemohl, a původní blanketní dovolání vzhledem k absenci obligatorních náležitostí dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. muselo být odmítnuto, neboť pro jeho vady v řízení nelze pokračovat.
Vzhledem k ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. tak dovolací soud učinil rozhodnutím předsedy senátu, a jen se stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se – ve shodě s odpovídajícím výrokem odvolacího soudu – opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151, §142 odst. 1 a zejména §150 o. s. ř., a v této – rovněž stručné podobě – jej odůvodnit postačí, neboť jej odůvodňovat vůbec netřeba (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu