ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.144.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 144/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského soudu v Ostravě se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží č. 1835/34, identifikační číslo osoby 00215732, proti povinnému F. R. , zastoupenému Mgr. Jiřím Hajdukem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Čs. legií č. 1719/5, pro 84 142 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 97 EXE 12124/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. května 2015, č. j. 9 Co 482/2015-56, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. května 2015, č. j. 9 Co 482/2015-56, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 2014, č. j. 97 EXE 12124/2014-39, o zamítnutí návrhu povinného ze dne 9. srpna 2014, doručenému soudnímu exekutorovi dne 11. září 2014, na zastavení exekuce vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 97 EXE 12124/2014, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (exekuční řád) a o změně dalších zákonů – dále jen „ex. řád“, výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. upravuje situaci, kdy po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný jeho majetek nebo je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nedostačující, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, uvedl, že v případě zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. podává podnět k zastavení exekuce soudní exekutor, zároveň však uvedl, že podá-li návrh na zastavení exekuce povinný, musel by se jím soud zabývat. V takovém případě soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008).
Jestliže soud prvního stupně takto postupoval a soudní exekutor podáním ze dne 10. října 2014, doplněném podáním ze dne 11. prosince 2014, soudu sdělil, že exekučním příkazem postihl pohledávky povinného plynoucí z pojistné smlouvy a vydal exekuční příkaz k provedení exekuce srážkami z důchodu povinného, a že nadále provádí šetření ke zjištění majetku povinného, přičemž ještě nevyčerpal všechny možné způsoby provedení exekuce, nelze učinit závěr, že by se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl-li k závěru, že návrh povinného na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není důvodný.
Nadto dovolací soud dodává, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých, případně nemovitých věcí, resp. podniku (viz Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však ustanovení §268 odst. 1 písm. e) aplikovat nelze, a to již proto, že srážky ze mzdy se aplikují tak dlouho, dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím zaplacena (srov. například právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. března 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu