ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1501.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1501/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) J. B. , T., B) M. Ch. , T., C) P. D. , T., D) L. D. , T., E) JUDr. P. K. , T., F) V. K. , T., G) P. K. , T., H) J. K. , T., I) H. K. , T., J) H. K. , T., K) E. M. , T., L) P. S. , S., a M) V. T. , T., všech zastoupených Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem v Třebíči, Oldřichova 159/1, proti povinnému Ing. B. O. , T., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, pro nepeněžité plnění, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 E 3/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2015, č. j. 37 Co 280/2015-87, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 801 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Karla Neuberta.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2015, č. j. 37 Co 280/2015-87, jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 5. 2015, č. j. 11 E 3/2015-34, o nařízení výkonu rozhodnutí pro nepeněžité plnění ukládáním pokut, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatel v dovolání sice citoval text ustanovení §237 o. s. ř., nezvolil však žádné z hledisek přípustnosti dovolání a zjevně tento výběr ani nemínil provést, jak o tom svědčí celý obsah dovolání včetně tvrzení dovolatele, který „je přesvědčen, že splňuje alespoň některou ze shora citovaných zákonných podmínek, a že z tohoto důvodu je (…) jeho dovolání přípustné“.
Argumentace dovolatele ve zbylé části dovolání vychází výhradně z námitky, že mezi skutkovými zjištěními obecných soudů a provedenými důkazy je dán „extrémní rozpor“, a ze své podstaty proto nemůže naplnit důvod dovolání, resp. takovou námitku nelze od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).
Na základě výsledku dovolacího řízení je dovolatel podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. povinen zaplatit oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 801 Kč, zahrnující násobek odměny advokáta oprávněných za vyjádření se k dovolání ve výši 600 Kč při zastoupení 13 osob [§7 bod 4, §9 odst. 1, §11 odst. 2 písm. e) a §12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“], náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 1 a odst. 3 AT) a 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř., zákon č.235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná v odůvodnění napadeného usnesení uvedené konstatování odvolacího soudu, že odvolání povinného „je dle obsahu zčásti návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí“.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu