ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1505.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1505/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Mgr. J. K. , O., proti povinnému P. F. , O. – P., zastoupenému JUDr. Romanem Nováčkem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Sokolská třída 1758/4, pro 104 601 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 29 Nc 741/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2015, č. j. 9 Co 818/2015-105, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále „odvolací soud“) ze dne 23. 11. 2015, č. j. 9 Co 818/2015-105, jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení Okresního soudu v Opavě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 9. 4. 2015, č. j. 29 Nc 741/2003-73, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 - dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Jestliže dovolatel vytkl odvolacímu soudu (a soudu prvního stupně) nesprávné hodnocení předložených důkazů (v důsledku toho, že soud vyšel pouze z tvrzení oprávněné, takže věc posuzoval jednostranně) a „vynechání části důkazních prostředků z jakéhokoli posouzení“, a napadl tudíž správnost skutkových zjištění odvolacího soudu resp. soudu prvního stupně, nemohl tímto způsobem založit důvod dovolání, případně takovou námitku nelze od 1. 1. 2013 v dovolacím řízení uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).
Vymezení předpokladu přípustnosti dovolání odkazem dovolatele na ustanovení §237 o. s. ř. a dovětkem, že „otázka konkrétního výkladu ustanovení §574 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., jakožto i dalších ustanovení tohoto zákona, v této konkrétní kauze, má být učiněna odlišně od této právní otázky zvolené odvolacím soudem“, nekoresponduje s žádným ze zákonných hledisek přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.), takže dovolatel si konkrétní předpoklad přípustnosti nezvolil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu