ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1506.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1506/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněných a) J. S. , B., b) S. B. , H., c) Š. M. , B., d) R. S. , K., e) M. V. , T., f) M. P. , T., g) I. L. , B., zastoupené Mgr. Ing. Jiřím Dostálem, advokátem, sídlem Pařížská 9, 110 00 Praha 1, proti povinným 1) J. D. , L., 2) V. S. , L., 3) O. D. , H., 4) R. D. , H., 5) Š. D. , H., pro vymožení nepeněžitého plnění výkonem rozhodnutí provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 35 E 1593/2002, o dovolání oprávněné Ivany Liškové proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2015, č. j. 9 Co 531/2009-100, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl dovoláním napadeným rozhodnutím návrh oprávněné I. L., aby v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí (nařízeného nepravomocným usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 7. 2009, č. j. 35 E 1593/2002-32, o kterém pro podané odvolání rozhoduje Krajský soud v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. 9 Co 531/2009) namísto všech v záhlaví uvedených oprávněných vstoupila do řízení M. H., D. P., M., a to s odůvodněním, že jej nepodaly všechny osoby oprávněné nacházející se v nerozlučném společenství.
Ve včasném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a o. s. ř., dovolatelka předně uvádí, že na výše uvedené osoby bylo převedeno vlastnické právo, a to na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 16. 3. 2015; v řízení o výkon rozhodnutí se tudíž již necítí být nadále aktivně legitimována. Odvolací soud navíc rozhodl toliko o zpětvzetí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zaslaného oprávněnými označenými v záhlaví a), b), c), e), nikoli ale o procesním nástupnictví, resp. podanému návrhu nevyhověl právě jen s odkazem na nerozlučné společenství na straně oprávněných. Dovolatelka dále namítá, že se účastnicí řízení stala až v okamžiku právní moci usnesení Krajského soudu ze dne 8. 9. 2015, č. j. 9 Co 531/2009-80, a tedy v době po uzavření kupní smlouvy, a tudíž nemohla být účastnicí dříve. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc „k soudu 1. stupně“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení) a v řádném zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a o. s. ř., aniž by byla na dovolatele kladena povinnost vymezit předpoklady přípustnosti dle ustanovení §237 o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení soudu odvolacího, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Z vykonávacího spisu (o řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 35 E 1593/2002) a z přiloženého spisu nalézacího (o řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 9 C 167/91) se podává následující:
Okresní soudu v Teplicích rozsudkem ze dne 22. 8. 2001, č. j. 9 C 167/91-112 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 10. 2001, č. j. 12 Co 453/2001-126, vyhověl žalobě Š. D. a V. D., jíž se domáhali vyklizení v podílovém spoluvlastnictví jim patřícího pozemku, sousedícího s pozemkem žalovaných. Dne 30. 7. 2009 nařídil k jejich návrhu Okresní soud v Teplicích usnesením č. j. 35 E 1593/2002-32, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 22. 1. 2009, č. j. 35 E 1593/2002-27, kterým vstoupily na místo zemřelého V. D. I. L. (dříve F.) a M. P., výkon rozhodnutí provedením prací a výkonů, které následně povinný T. D. [na jehož místo následně vstoupili v záhlaví označení povinní 4) a 5)] napadl odvoláním ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, u nějž je nyní vedeno pod sp. zn. 9 Co 531/2009.
Výsledkem dědických řízení po následně zemřelém Š. D. a jeho manželce M. D. je vstup oprávněných v záhlaví označených jako a) – e), o čemž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením ze dne 8. 9. 2015, č. j. 9 Co 531/2009-80; ještě před jeho vydáním však uzavřely oprávněné označené jako c) – g) smlouvu o prodeji svých podílů s kupujícími M. H. a D. P., kterou na ně převedly vlastnické právo ohledně pozemků, s nimiž je exekvované právo k provedení prací a výkonů spojeno.
Dne 22. 9. 2015 vzaly oprávněné a), b), c) a e) návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zpět, k čemuž odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí – toliko – poznamenal, že vzhledem k nerozlučnému společenství na straně oprávněných je nutno, aby v souladu s ustanovením §91 odst. 2 o. s. ř. vzaly návrh zpět všechny oprávněné; tímto usnesením zároveň zamítl návrh oprávněné I. L. ze dne 19. 11. 2015 ohledně procesního nástupnictví dříve uvedených kupujících, jež bylo následně napadeno nyní posuzovaným dovoláním.
Ačkoli dovolání je – jak zaznamenáno výše – přípustné, není důvodné.
Lze sice souhlasit s dovolatelkou, že okolnost nerozlučného společenství účastníků na straně oprávněných důvodem k zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví jednoho z nositelů takového práva být sama o sobě nemůže, neboť z ustanovení §91 odst. 2 v návaznosti na ustanovení §254 odst. 1 věta první o. s. ř. plyne, že pakliže se nejedná o některou z výjimek tam druhou větou předznačených, platí úkony jednoho z nerozlučných společníků i pro společníky ostatní. Návrh jediné oprávněné tudíž v tomto ohledu nepochybně dostatečným byl.
K řečenému se sluší též zaznamenat, že odvolací soud povýtce nezhodnotil další podmínky, za kterých lze návrhu na procesní nástupnictví dle ustanovení §107a o. s. ř. vyhovět, a to jmenovitě zda nastala taková právní skutečnost, s níž předpisy převod nebo přechod práva spojují, jakož ani potřebný souhlas těch, kteří mají vstoupit na místo oprávněných (odst. 2). Potud lze tudíž mít za přiléhavý i odkaz dovolatelky co do usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4191/2011.
V dané věci však nelze přehlédnout, co jest pro ni zásadní, a sice že k procesnímu nástupnictví mělo dojít v řízení vykonávacím, které je upraveno k řízení nalézacímu zvláště, a to v Části šesté o. s. ř.; pro procesní nástupnictví v době po zahájení řízení o výkon rozhodnutí se totiž uplatní nejen obecná ustanovení §107, 107a v návaznosti na ustanovení §254 odst. 1 věta první o. s. ř., nýbrž i speciální ustanovení §256 o. s. ř., které vyžaduje, aby oprávněný přechod práva prokázal listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu (viz k tomu KŮRKA, Vladimír a DRÁPAL Ljubomír: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 242, dále pak i str. 263-264). Listina označená jako „Kupní smlouva“ ze dne 16. 3. 2015 však požadavkům v tomto smyslu na ni zákonem kladeným neobstojí, resp. její pouhé sepsání advokátem nemůže být zde dostačujícím.
Jelikož oprávněná přechod práva na osobu třetí náležitě neprokázala, žádná překážka soudu odvolacímu v pokračování řízení nebrání, pakliže ovšem neshledá, že oprávněné již vskutku nejsou nositelkami exekvovaného práva, resp. že vzhledem k uzavřené kupní smlouvě převedly pozemky, k nimž se toto právo váže, na osobu třetí, neboť v takovém případě by ve vymáhání práva cestou výkonu rozhodnutí nadále pokračovat možné nebylo a nezbylo by, než návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnout (viz KŮRKA, Vladimír a DRÁPAL Ljubomír: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, s. 264).
Co do dovolatelčiny námitky ohledně vzniku jejího účastenství jest třeba zaznamenat, že vzniklo okamžikem právní moci usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 1. 2009, č. j. 35 E 1593/2002-27, a nikoli tedy až po prodeji pozemků, jak uvádí.
Shrnutím řečeného je namístě závěr, že odvolací soud správně návrh na procesní nástupnictví na straně oprávněných zamítl, byť tak učinil z důvodů jiných; zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému řízení by soudu odvolacímu neumožnilo rozhodnout jinak, než že z důvodů nyní zaznamenaných návrh zamítnout opětovně, což zásadám hospodárnosti řízení očividně nesvědčí.
Nejvyšší soud z těchto důvodů dovolání podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z ustanovení §243c odst. 3 a §224 odst. 1 v návaznosti na ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř.; dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná, avšak vznik nákladů řízení na straně povinných se ze spisu nepodává.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2016
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu