ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1565.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 1565/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 4 - Krči, Antala Staška 2027/79, identifikační číslo osoby 25723758, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně - Stránicích, Havlíčkova 127/13, proti povinnému L. K. , za účasti manželky povinného E. K., zastoupené Mgr. Dušanem Petrlíkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 11/3b, pro 1 170 101 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 971/2014, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. prosince 2014, č. j. 24 Co 1873/2014-98, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) ze dne 2. 12. 2014, č. j. 24 Co 1873/2014-98, jímž odvolací soud změnil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2014, č. j. 43 EXE 971/2014-61, tak, že exekuci zcela zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení resp. exekuce, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále „o. s. ř.“ (srov. část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť odvolací soud právní otázku materiální vykonatelnosti notářského zápisu, v němž se zavazuje společně s dlužníkem ručitel a notářský zápis tak musí obsahovat vymezení ručitelského závazku, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli při splnění (i částečném) dluhu dlužníkem (a naopak), řešil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 494/2014 ), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Vymezila-li dovolatelka předpoklad přípustnosti poukazem „na zjevnou disproporci v rozhodovací činnosti dovolacího soudu“, k čemuž citovala usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2749/2005, a usnesení Nejvyššího soudu shora uvedené, pak je nutno uvést, že označená rozhodnutí si vzájemně nekonkurují, neboť usnesení dovolacího soudu ze dne 11. ledna 2006, sp. zn. 20 Cdo 2749/2005, řeší materiální vykonatelnost notářského zápisu pro případ plurality dlužníků k dělitelnému předmětu řízení (nikoli formulace notářského zápisu ohledně závazku ručitele a jeho vztahu vůči dlužníku).
Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (viz §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu