ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1605.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1605/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠTOVNY se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému M. Š. , Z., pro 550 150 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 21 EXE 666/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. listopadu 2015, č. j. 22 Co 457/2015-43, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. listopadu 2015, č. j. 22 Co 457/2015-43, se mění tak, že soud ustanovuje povinnému v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 20. července 2015 vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ulmy, Exekutorský úřad Svitavy, pod sp. zn. 111 EX 2362/15, zástupce JUDr. Janu Milotínskou, advokátku se sídlem v Chrudimi, K Presům č. 1078.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi pověřením ze dne 4. června 2015, č. j. 21 EXE 666/2015-14, nařídil exekuci na majetek povinného na základě platebního výměru vydaného oprávněnou č. 2140400536 ze dne 8. dubna 2004, výkazů nedoplatků, které vydala oprávněná, č. 6140800955 ze dne 25. června 2008 a č. 6141201537 ze dne 14. ledna 2013 (dále jen „exekuční tituly“), k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 550 150 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Igor Olma, Exekutorský úřad Svitavy (dále jen „soudní exekutor“).
Současně s návrhem na zastavení exekuce ze dne 20. října 2015 povinný požádal o ustanovení zástupce. Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 7. října 2015, č. j. 21 EXE 666/2014-37, návrh povinného na ustanovení zástupce pro toto řízení zamítl, neboť z prohlášení o majetkových a výdělkových poměrů bylo zjištěno, že povinný pobírá invalidní důchod ve výši 9 347 Kč a vlastní nemovitou věc – „dům v Z., zapsaný na LV 682“.
K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. listopadu 2015, č. j. 22 Co 457/2015-43, usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 7. října 2015, č. j. 21 EXE 666/2014-37, potvrdil. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně sice nesprávně zhodnotil otázku osobních a majetkových poměrů povinného, když povinný splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Z návrhu na zastavení ovšem vyplývá, že povinný je schopen srozumitelně a racionálně formulovat důvody, pro které zastavení požaduje. Podmínky pro vyhovění žádosti povinného o ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 a 2 o. s. ř. tudíž nebyly splněny, protože ustanovení zástupce v tomto řízení není nezbytně třeba k ochraně zájmů povinného.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že disponuje příslušným vzděláním, na podkladě kterého by byl schopen i bez zástupce – v podobě advokáta – adekvátně reagovat na podání soudního exekutora či exekučního soudu. Má za to, že soudu dostatečně prokázal své majetkové poměry, které, jak ostatně dovodil odvolací soud, prokazují splnění podmínek pro vyhovění jeho žádosti o ustanovení zástupce. Uzavírá, že nemá právní povědomí, ani schopnosti, do důsledku posoudit a analyzovat stav věci na stejné úrovni, jako by to učinil advokát, kterého si s ohledem na své majetkové poměry nemůže dovolit a trvá proto na jeho ustanovení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle čl. 37 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále též jen „Listina základních práv a svobod“) má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
K zajištění práva na právní pomoc v rámci civilního soudního řízení slouží mimo jiné obecná (§5 o. s. ř.), případně zvláštní (např. §15a, §118a odst. 4 nebo §119a odst. 1 o. s. ř.), poučovací povinnost soudů, která se uplatňuje vůči všem účastníkům řízení bez rozdílu na jejich osobní (sociální, ekonomické a jiné) poměry. Dále může účastník řízení za podmínek stanovených v §30 o. s. ř. soud požádat o ustanovení zástupce.
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. stanoví několik podmínek, které je nutno splnit, aby zástupce mohl být účastníku řízení ustanoven. Základním předpokladem je, že o ustanovení zástupce účastník řízení požádá. Dále musí být ustanovení zástupce k ochraně zájmů žadatele nezbytně třeba a musí být naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§30 odst. 1 o. s. ř.), jimiž jsou nepříznivé osobní poměry žadatele a skutečnost, že se nejedná o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. by mělo být nezbytné (podmínka nezbytnosti je upravena i v soudním řízení správním, k tomu srovnej §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, z uvedeného důvodu je možné odkázat i na judikaturu Nejvyššího správního soudu). V souvislosti s naplněním podmínky nezbytnosti by se soud měl individuálně, s ohledem na veškeré okolnosti případu, zabývat povahou řízení, zdali je věc skutkově a právně jednoduchá, a osobními předpoklady žadatele, zdali je schopen se sám efektivně bránit, a teprve následně vyvodit, zda je v konkrétní věci zastoupení účastníka podle §30 o. s. ř. nezbytné k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2004, č. j. 6 Azs 19/2003-45).
V posuzovaném případě odvolací soud povinnému zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř. neustanovil, neboť povinný, přestože jeho majetkové poměry odůvodňují vyhovění jeho žádosti (§138 odst. 1 o. s. ř.), je schopen srozumitelně a racionálně formulovat důvody, pro které navrhuje zastavení exekuce, to znamená, že ustanovení zástupce není nezbytně třeba k ochraně zájmů povinného.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá, že „směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.“
S ohledem na výše uvedené dovolací soud sám přezkoumal splnění předpokladů podle §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů a dospěl k závěru, že odvolací soud nevzal v potaz všechny okolnosti případu, když důkladně nezohlednil, zda je řízení o návrhu na zastavení exekuce jednoduché a zda je povinný skutečně schopen se v řízení efektivně bránit, neboli zda je zastoupení povinného advokátem nezbytné k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů. Dosavadní průběh přitom spíše svědčí o závěru, že zastoupení povinného zástupcem z řad advokátů nezbytné je, neboť povinný opakovaně nedokázal nutno podotknout bezvadně formulovat své podání ze dne 21. června 2015, doplněné podáním ze dne 29. června 2015, které tak následně bylo usnesením soudního exekutora ze dne 3. července 2015, č. j. 111 EX 2362/15-25, odmítnuto. Povinný proti tomuto usnesení dále brojil podáním ze dne 20. července 2015, označeným jako odvolání, to však bylo posouzeno jako návrh na zastavení exekuce (v tomto podání povinný požádal o ustanovení zástupce) a povinný v něm opětovně nebyl schopen formulovat řádně důvod pro zastavení exekuce. Je tedy zjevné, že se v relevantní úpravě orientuje jen nedostatečně, jeho zastoupení zástupcem z řad advokátů je proto v konkrétní situaci nezbytné k ochraně jeho práv a zájmů, současně se ze strany povinného nejedná o zjevně svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, nehledě na to, že, jak správně dovodil odvolací soud, majetkové poměry povinného ustanovení zástupce odůvodňují. Předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §30 o. s. ř. tudíž byly splněny.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že soud ustanovuje povinnému v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 20. července 2015 vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ulmy, Exekutorský úřad Svitavy, pod sp. zn. 111 EX 2362/15, zástupce JUDr. Janu Milotínskou, advokátku se sídlem v Chrudimi, K Presům č. 1078.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a následující ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 9. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu