ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1783.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1783/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného J. B. , V. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, proti povinnému M. V. , V., zastoupenému JUDr. Lucií Kavanovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Havlíčkova 159, za účasti vydražitele J. M. , L., zastoupeného Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, pro 55 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 16 EXE 215/2010, a u soudního exekutora Mgr. Marka Jenerála, Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. 177 EX 22477/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 10. 12. 2015, č. j. 58 Co 302/2015-368, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2360 Kč k rukám JUDr. Zdeňky Pechancové, advokátky se sídlem v v Luhačovicích, Masarykova 175, a vydražiteli částku 4719 Kč k rukám Mgr. Marka Bukovského, advokáta se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Marek Jenerál usnesením ze dne 4. 6. 2015, č. j. 177 EX 22477/13-348, udělil vydražiteli J. M. na nejvyšší podání 190 000 Kč příklep k vydraženým nemovitým věcem popsaným ve výroku I. usnesení. Dále stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání 20 dnů od právní moci usnesení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že cena prodávaných nemovitých věcí byla stanovena usnesením ze dne 19. 8. 2014, č. j. 177 Ex 22477/13-226, že ke stanovení ceny v jiné výši může dojít ve dražební vyhlášce, pokud by došlo k podstatné změně poměrů, za nichž byla stanovena. Výtky povinného uplatněné v odvolání proti usnesení o příklepu jsou proto opožděné. Nesouhlasil dále s názorem povinného, že součástí usnesení o příklepu musí být i protokol o uskutečněné dražbě; ten je součástí spisu, do něhož mohou účastníci řízení nahlížet.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení několika otázek procesního práva, které dosud nebyly v praxi dovolacího soudu řešeny, a to zda prováděním dražby elektronicky prostřednictvím webového portálu www.okdrazby.cz , nedošlo k zúžení okruhu účastníků dražby z důvodu složitosti registrace a průběhu dražby, přičemž tato skutečnost mohla mít za následek odpuzení potencionálních zájemců, kteří nejsou alespoň pokročile gramotní při práci s počítačem a internetem, a dále zda součástí usnesení o udělení příklepu má být rovněž protokol o vlastním průběhu dražby nebo alespoň podstatné údaje z něho, zejména počet účastníků dražby a počet příhozů. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spatřuje dovolatel „v posouzení otázky správnosti udělení příklepu soudním exekutorem, když odvolací soud odvolání povinného zamítl a udělení příklepu potvrdil s tím, že elektronická dražba nezúžila okruh účastníků dražby a dále s tím, že součástí usnesení o příklepu nemusí být protokol o provedené dražbě“. Namítá, že elektronické dražby se zúčastnil jeden dražitel, který učinil pouze jeden příhoz rovnající se nejnižšímu podání. Kdyby se dražby zúčastnilo více zájemců, byl by předmět dražby vydražen za vyšší částku. Vytýká, že než vydal odvolací soud napadené rozhodnutí, zaplatil soudnímu exekutorovi vymáhanou částku včetně nákladů exekuce. Povinností exekutora bylo provést úkony související s ukončením exekuce i bez zřetele k tomu, že došlo k dražbě nemovitostí. O zaplacení vymáhané pohledávky měl informovat soud, který by usnesení o příklepu zrušil a řízení o příklepu pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3935/2010). Poukázal na rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle níž má exekuce směřovat toliko ke spolehlivému uspokojení pohledávky oprávněného a s tím spojených nákladů exekuce a nemá pro povinného znamenat likvidační opatření (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 1038/08). Dovolatel odvolacímu soudu současně vytýká, že ve věci nenařídil jednání. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že volba mezi ústní a elektronickou dražbou je na exekutorovi, přičemž elektronická dražba je v současnosti již běžná a nikterak neomezuje okruh účastníků.
Vydražitel konstatoval, že považuje elektronickou dražbu za transparentnější a výhodnější, vedoucí k maximalizaci počtu dražitelů, neboť je dostupnější než dražba v sídle exekutorského úřadu. S protokolem o dražbě se povinný mohl seznámit nahlédnutím do spisu. Zákon nestanoví, že má být součástí usnesení o příklepu. Vady řízení, které povinný nově uplatnil až v dovolání, nemůže dovolací soud přezkoumávat. Domníval-li se povinný, že nemusí splnit svůj dluh, přestože dlužnou částkou zjevně disponoval a více než 5 let se úhradě poměrně malého dluhu účelově vyhýbal, jde současný stav k jeho tíži. Prodej nemovitosti je důsledkem jeho dlouhodobého přístupu. Má za to, že dovolání má být zamítnuto a vydražiteli přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Námitkou, že dražba byla provedena elektronicky, čímž mohlo dojít k zúžení potenciálních zájemců o koupi nemovitostí, dovolatel nevznesl řádný dovolací důvod, jímž je toliko nesprávné právní posouzení věci. Tento způsob dražby umožňuje zákon [§336o o. s. ř. a §69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“], přičemž volba způsobu je na úvaze soudu (soudního exekutora).
Dovolatel rovněž namítal, že ačkoli v průběhu odvolacího řízení (složením hotovosti ve výši 55 314 Kč do pokladny soudního exekutora dne 2. 9. 2015) zaplatil soudnímu exekutorovi vymáhanou částku včetně nákladů exekuce, odvolací soud bez dalšího usnesení o udělení přiklepu potvrdil, přičemž na místě bylo exekuci ukončit. Touto námitkou však dovolatel uplatnil novou skutečnost, kterou vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (srov. odvolání na č. l. 355 a 361 el. spisu), takže dovolací soud k ní ani v případě její významnosti nemohl přihlédnout (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.).
Nejvyšší soud závěrem připomíná, že případné vady řízení (nenařízení jednání, nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí resp. chybějící údaje z protokolu o průběhu dražby) nesprávným právním posouzením nejsou. Dovolací soud k nim přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Tato podmínka však ve vztahu k meritu projednávané věci splněna není.
Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu