ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2164.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2164/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Stavební spořitelny České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 180/1632, identifikační číslo osoby 60197609, zastoupené Mgr. Ĺubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, proti povinným 1) J. V. , B., 2) Ing. J. V. , B. – J., zastoupenému JUDr. Vlastou Němcovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Nádražní 2369/10, a 3) H. V. , B. – J., zastoupené JUDr. Vlastou Němcovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Nádražní 2369/10, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 9 EXE 598/2014, o dovolání povinného 2) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2015, č. j. 12 Co 35/2015-36, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 7. 11. 2014, č. j. 9 EXE 598/2014-16, kterým Okresní soud v Blansku zamítl návrh povinného 2) a 3) na zastavení exekuce s tím, že se zamítá návrh druhého povinného ze dne 5. 6. 2014 ve spojení s podáním ze dne 13. 7. 2014, a návrh třetí povinné ze dne 29. 5. 2014 ve spojení s podáním ze dne 22. 6. 2014, na zastavení exekuce vedené soudní exekutorkou Mgr. Pavlou Fučíkovou pod sp. zn. 24 EX 8388/13, na základě pověření Okresního soudu v Blansku ze dne 27. 2. 2014, č. j. 9 EXE 598/2014-12. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti návrhů (zpochybnění vykonatelnosti exekučního titulu z důvodu podaného dovolání, tíživá finanční situace a s tím související možnost hradit dluh ve splátkách). Dodal, že Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 4. 2014, č. j. 32 Cdo 1228/2014-207, dovolání povinných 2) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2013, č. j. 27 Co 301/2012-141, kterým byl potvrzen rozsudek (pro uznání) Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2012, č. j. 215 C 3/2010-106, v částech I. a II. výroku, jimiž bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, ve vztahu žalobce a žalovaných 2) a 3), a rozhodnuto o povinnosti žalovaných 2) a 3) nahradit žalované (oprávněné) náklady odvolacího řízení 968 Kč, pro nepřípustnost odmítl.
Povinní 2) a 3) v dovolání namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudům obou stupňů vytýkají, že se nezabývaly jejich tíživou finanční situací, když jediným příjmem povinného 2) je starobní důchod ve výši 11 900 Kč a jediným příjmem povinné 3) je invalidní důchod ve výši 7 200 Kč, z čehož musí hradit bydlení, léky apod. Provedením exekuce by se povinní ocitli v hmotné nouzi, což by mohlo vést ke snížení jejich lidské důstojnosti i nedostatku financí na léky. Poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. června 1973, sp. zn. 3 Cz 31/1973, v němž Nejvyšší soud nevyloučil, aby se se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu přihlédlo, byť i zcela výjimečně, k okolnostem tkvícím v osobě nebo poměrech účastníka, který se domáhá ochrany. Právě dobré mravy mohou být důvodem, na nějž pamatuje §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. – tedy důvodem pro zastavení exekuce. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání povinných 2) a 3) podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“, odmítl, protože není třeba jinak posoudit dovolateli předestřenou (dovolacím soudem již řešenou) otázku zastavení exekuce s tím, že její provedení je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud již například v usnesení ze dne 31. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 595/2010, publikovaném pod číslem 60/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nevyloučil, že důvodem pro zastavení exekuce může být případ, kdy by její provedení bylo výrazem zneužití práva. Stejně tak v usnesení ze dne 28. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, dovodil, že důvodem zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je podání tzv. šikanózního exekučního návrhu.
Důvodem zastavení exekuce pro peněžité plnění pro rozpor s dobrými mravy však nejsou finanční poměry povinného. Je-li totiž prováděna exekuce prodejem movitých či nemovitých věcí, lze exekuci zastavit z důvodů upravených v §268 odst. 1 písm. d) a e) o. s. ř. Je-li exekuce prováděna srážkami z důchodu, zákon stanoví, v jakém rozsahu jej lze postihnout (§278 a násl. o. s. ř.), současně upravuje, kdy je třeba exekuci zastavit (§290 odst. 1 o. s. ř.). Odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1973, sp. zn. 3 Cz 31/73, není na místě, neboť v souzené věci se jednalo o vymáhání povinnosti ukládající nepeněžité plnění (odstranění včelína ze zahrádky sousedící s dvorkem žalobců) a Nejvyšší soud uzavřel, že při omezení vlastníka sousedního pozemku ve výkonu jeho vlastnického práva je nutno při aplikaci zákonných ustanovení přihlédnout i k ustanovením čl. VI a VII (zásady občanskoprávních vztahů, jež byly k 31. 12. 1991 zrušeny) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 1991.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. října 2016
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu