ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2310.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2310/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v právní věci žalobce J. K. , proti žalované České republice - Okresní soud v Pelhřimově , se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 3 C 22/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. 5. 2015, č. j. 15 Co 295/2015-120, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 29. 5. 2015, č. j. 15 Co 295/2015-120, potvrdil usnesení ze dne 8. 4. 2015, č. j. 3 C 22/2010-111, ve výroku II., jímž Okresní soud v Pelhřimově zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce. Soudy uzavřely, že byť se sociální poměry žalobce jako důchodce nijak zásadně nezměnily od doby, kdy soud rozhodl o ustanovení JUDr. Petra Tichého jako zástupce pro řízení a následně (v červenci 2014) jeho zastupování na základě žádosti advokáta zrušil, nelze pominout, že v současné době již je naprosto zřejmé, že vylučovací žaloba by nemohla být úspěšná. Směřuje totiž nikoli proti oprávněnému z příslušeného výkonu rozhodnutí, ale proti státu, za který má jednat soud, jež výkon provádí. Jedná se tedy o zřejmý nedostatek pasivní legitimace. Kromě toho pod žalobcem tvrzenou spisovou značnou žádné vykonávací řízení vedeno není. Žalobce se tudíž domáhá vyloučení nemovitostí z neexistujícího výkonu rozhodnutí, a proto jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním a požádal opětovně o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Jeho žádost Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 1. 9. 2015, č. j. 3 C 22/2010-128, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. 11. 2015, č. j. 15 Co 637/2015-135, zamítl.
Nejvyšší soud nejprve posoudil, zda jsou u žalobce splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a dospěl k závěru, že nikoli.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
V souladu s §138 o. s. ř. podmínkou pro osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci bylo zjištěno, že žaloba dovolatele směřuje k vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, jenž (již) neprobíhá. Vylučovací žaloba by tak nemohla být úspěšná, a to dále i proto, že směřuje nikoli proti oprávněnému z příslušeného výkonu rozhodnutí, ale proti státu, za který má jednat soud, jenž výkon provádí, což představuje nedostatek pasivní legitimace. Protože je zřejmé, že vylučovací žalobě nemůže být vyhověno, jedná se ze strany žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Za těchto okolností rovněž dovolání proti výroku o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce pro takové řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Nadále zůstává nesplněna podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí. Dovolání nebylo sepsáno advokátem, přitom ze spisu nevyplývá, že by žalobce sám byl právnicky vzdělán, Nejvyšší soud žalobci zástupce pro dovolací řízení rovněž neustanovil a ke zhojení tohoto nedostatku nedošlo ani přes řádnou výzvu soudu (usnesení ze dne 18. 1. 2016, č. j. 3 C 22/2010-139). Nejvyšší soud tedy dovolací řízení podle §104 odst. 2 věty třetí, §241b odst. 2 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. srpna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu