ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2333.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2333/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti , se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 217/42, identifikační číslo osoby 00005886, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60, proti povinnému M. R. , P., pro 208 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 206685/08, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2016, č. j. 70 Co 482/2015-204, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2016, č. j. 70 Co 482/2015-204, se ruší a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněné Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 27. ledna 2009, č. j. 66 Nc 344/2009-2, nařídil exekuci na majetek povinného podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. března 2000, sp. zn. 40 C 747/99, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 208 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů řízení ve výši 1495 Kč a k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněné určených exekutorem v příkazu k úhradě nákladů exekuce, provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 (dále jen „soudní exekutor“).
Soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 24. července 2012, č. j. 067 EX 206685/08-39, rozhodl o prodeji nemovité věci povinného se vším, co k této nemovité věci patří, a to budovy (rod. rekr.), v části obce P., postavené na pozemku parc. č. st. 2552, zapsaném na listu vlastnictví č. 991 (pozemek jiného vlastníka), a na pozemku parc. č. 772/95 zapsaném na listu vlastnictví č. 547 (pozemek jiného vlastníka), zapsáno na listu vlastnictví č. 3258, pro okres Praha – západ, obec H., katastrální území H. p. M., přičemž povinnému zakázal, aby označené nemovité věci převedl na někoho jiného nebo je zatížil a jakkoliv jinak s nimi nakládal.
Mgr. Jiří Komárek, exekutorský kandidát soudního exekutora, usnesením ze dne 25. června 2015, č. j. 067 EX 206685/08-153, udělil příklep na vydražený spoluvlastnický podíl povinného o velikosti ½ na nemovitých věcech, a to budovy č. e. 1655 (rod. rekr.), v části obce P., postavené na pozemku parc. č. st. 2552, zapsaném na listu vlastnictví č. 991 (pozemek jiného vlastníka), a na pozemku parc. č. 772/95 zapsaném na listu vlastnictví č. 547 (pozemek jiného vlastníka), zapsáno na listu vlastnictví č. 3258, pro okres Praha – západ, obec H., katastrální území H. p. M., za nejvyšší podání ve výši 62 500 Kč.
Soudní exekutor usnesením ze dne 3. prosince 2015, č. j. 067 EX 206685/08-193, provedl rozvrh rozdělované podstaty ve výši 62 500 Kč s tím, že z ní v souladu s ustanovením §337c občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, byla nejdříve uspokojena pohledávka soudního exekutora na nákladech řízení ve výši 21 481,26 Kč podle pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce. Ve třetí skupině byla uspokojena pohledávka oprávněné ve výši 3 839 Kč a dále byla ve třetí skupině částečně uspokojena pohledávka zástavní věřitelky CLEAR FINANCE s. r. o., ve výši 37 179,74 Kč. K uspokojení ostatních přihlášených věřitelů se vzhledem k výši rozdělované podstaty nedostalo.
K odvolání zástavní věřitelky CLEAR FINANCE s. r. o., Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. února 2016, č. j. 70 Co 482/2015-204, usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že soudní exekutor při pořadí uspokojení pohledávek nepostupoval v souladu s ustanovením §337c odst. 1 o. s. ř., neboť nesprávně jako první v pořadí určil k uspokojení svoji pohledávku na úhradu nákladů exekuce, ačkoli podle výše uvedené právní úpravy i podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce při exekuci prodejem nemovitých věcí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině, a dále pak u pohledávky zástavní věřitelky CLEAR FINANCE s. r. o., není zřejmé, proč vycházel z rozhodného data 10. srpna 2010 coby vzniku zástavního práva, když zástavní věřitelka namítá, že k jeho vzniku došlo již 16. srpna 1991, což činí rozhodnutí soudního exekutora nepřezkoumatelným pro nedostatek odůvodnění.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání, ve kterém (mimo jiné) namítá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné, protože odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na danou situaci nedopadá a na zjištěný skutkový stav ji nesprávně aplikoval, neboť v dané věci bylo exekuční řízení zahájeno po 1. lednu 2008, tedy po účinnosti zákona č. 347/2007 Sb., podle něhož se náklady soudního exekutora při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojují ve skupině podle ustanovení §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nesprávný právní postup odvolacího soudu spatřuje dovolatel i v posouzení vzniku zástavního práva u pohledávky zástavní věřitelky CLEAR FINANCE s. r. o., neboť zástavní právo na nemovité věci evidované v katastru nemovitostí vzniká dnem vkladu do katastru nemovitostí, avšak dovolací soud vycházel z data podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení, za něhož jedná osoba s právnickým vzděláním [§241 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §68 odst. 2 ex. řádu (ve znění zákona č. 347/2007 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008) se "náklady exekuce uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v ustanovení §337c odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu".
Podle ustanovení §337c odst. 1 o. s. ř. (ve znění od 1. ledna 2008) podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty uspokojují postupně podle těchto skupin: a) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby, b) pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů, c) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou [ §336a odst. 1 písm. c) ], d) pohledávky nedoplatků výživného, e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c), f) ostatní pohledávky.
Ke změně ustanovení §337c odst. 1 o. s. ř. došlo novelou provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008. Odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, Cpjn 200/2005, uveřejněné pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině [§337c odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Odvolací soud však opomněl, že citované rozhodnutí Nejvyššího soudu se vztahuje na exekuční řízení zahájená do 31. prosince 2007, obdobně jako např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 1625/2008; nález Ústavního soudu I. ÚS 1562/09 ze dne 24. září 2009 a nález IV. ÚS 314/09 ze dne 5. května 2009, ve kterých zmiňované soudy uzavřely, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť zde bylo exekuční řízení zahájeno dne 19. prosince 2008, a je třeba jej posoudit podle ex. řádu ve znění účinném od 1. ledna 2008, tedy po nabytí účinnosti zákona č. 347/2007 Sb. Protože v exekučních řízeních zahájených po 1. lednu 2008 se náklady soudního exekutora při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojují ve skupině podle ustanovení §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř., je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu napadené usnesení odvolacího soudu nesprávné, protože soudní exekutor postupoval v souladu s uvedenou právní úpravou, když pohledávku na náhradu nákladů exekuce zařadil mezi pohledávky první skupiny podle §337c odst. 1 písm. a) o. s. ř, zatímco pohledávku oprávněného a pohledávku zástavního věřitele CLEAR FINANCE s. r. o. určil jako pohledávky třetí skupiny podle ustanovení §337c odst. 1 písm. c) o. s. ř., a v této části proto mělo být usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., ze dne 3. prosince 2015, č. j. 067 EX 206685/08-193, potvrzeno jako správné.
Dovolatel dále namítá nesprávné právní posouzení ohledně vzniku zástavního práva u pohledávky zástavní věřitelky CLEAR FINANCE s. r. o., když odvolací soud uvedl, že není zřejmé, proč soudní exekutor stanovil rozhodné datum na den 10. srpna 2010 coby vznik zástavního práva, když zástavní věřitelka namítá, že k jeho vzniku došlo již dne 16. srpna 1991.
Podle §337c odst. 5 o. s. ř. pro pořadí je rozhodující: a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, den, který se považuje za přistoupení k řízení, c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška, d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva, e) u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene, f) u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva. Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnější.
Podle ustanovení §157 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 (srov. §3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) – dále jen „obč. zák.“, zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvláštního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.
Jestliže v dané věci vázlo zástavní právo u pohledávky zástavní věřitelky CLEAR FINANCE s. r. o., na nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, došlo k jeho vzniku vkladem do katastru nemovitostí a dospěl-li odvolací soud k názoru opačnému, je i tento jeho právní závěr nesprávný.
Usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu