ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2633.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2633/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné Ing. S. M., P., zastoupené Mgr. Michalem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, prot i povinnému Ing. J. M. , L., zastoupenému Mgr. Danou Holou, advokátkou se sídlem v Lounech, Přemyslovců 2045, pro 1 088 590 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 8 Nc 3936/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2015, č. j. 9 Co 380/2014-144, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 11. 3. 2014, č. j. 8 Nc 3936/2009-114, kterým Okresní soud v Lounech zamítl návrh povinného na zastavení exekuce.
Povinný v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť „podle §237 o. s. ř. došlo k chybnému vyřešení otázky hmotného práva a právní otázka byla posouzena jinak“. Odvolací soud se dle jeho názoru nevypořádal s tím, zda pohledávka povinného za oprávněnou skutečně vznikla a zda došlo k jejímu započtení a nevypořádal se ani s důkazním návrhem povinného. Námitku promlčení ze strany oprávněné považuje za nedůvodnou. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil či změnil tak, že se exekuce zastavuje.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné (přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř.); skutečnost, že „právní otázka byla vyřešena jinak“ není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Protože dovolání má vady, jež nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu