ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2712.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 2712/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Správního bytového družstva Rozvoj , se sídlem v Praze 4, Jihlavská 1276/17, identifikační číslo osoby 00033006, zastoupeného JUDr. Irenou Malcovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Mazurská 846/2d, proti povinné MUDr. H. C. , zastoupené Mgr. Tomášem Běhounkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22, pro 10 540 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 Nc 1555/2009, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2014, č. j. 18 Co 182/2014-113, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 16. 4. 2013, č. j. 73 Nc 1555/2009-47, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl žádost povinné o ustanovení právního zástupce. Uvedl, že povinná požádala o ustanovení právního zástupce v rámci podaného odvolání proti usnesení o nařízení exekuce. Exekuce však již byla pravomocně nařízena, usnesení o nařízení exekuce bylo povinné řádně doručeno do vlastních rukou a povinná své odvolání podala až několik let po uplynutí odvolací lhůty, přičemž soud prvního stupně toto odvolání správně odmítl jako opožděné. Za této situace nejsou předpoklady pro ustanovení advokáta povinné pro podání odvolání, neboť se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva.
Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, a to zda je přípustné, aby soudy jako zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva posoudily žádost o ustanovení advokáta pro odvolací řízení s odůvodněním, které fakticky předjímá rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, aniž by se jakkoliv vypořádaly s námitkami tento závěr rozporujícími. Uvádí, že jsou-li namítány skutečnosti vzbuzující důvodné pochybnosti o tom, zda proti usnesení o nařízení exekuce bylo podáno odvolání opravdu opožděně, nemůže se jednat o zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva, nýbrž je třeba se s takovými námitkami věcně vypořádat v samotném odvolacím řízení. Má za to, že bylo porušeno její ústavní právo na spravedlivý proces, neboť nemá právnické vzdělání a tím, že jí nebyl ustanoven advokát, jí bylo vzhledem k její tíživé finanční situaci fakticky znemožněno, aby ji v odvolacím řízení zastupoval advokát. Dovoláním napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné, protože neobsahuje skutečné odůvodnění zde uvedených závěrů a pouze tvrdí, že odvolání proti usnesení o nařízení exekuce bylo podáno opožděně, což opírá toliko o skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 9 chybně usoudil, že usnesení o nařízení exekuce již nabylo právní moci. Soudy se nevypořádaly s námitkami dovolatelky rozporujícími tvrzení soudu o opožděnosti odvolání. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a rovněž usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 73 Nc 1555/2009-47, a vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále „o. s. ř.“.
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 9. 6. 2009, č. j. 73 Nc 1555/2009-6, Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil exekuci na majetek povinné; z doručenky založené ve spise na č. l. 8 p. v. se podává, že poštovní zásilku obsahující předmětné usnesení povinná osobně převzala dne 5. 10. 2009 a patnáctidenní lhůta k podání odvolání jí uplynula dnem 20. 10. 2009. Usnesení o nařízení exekuce následně povinná napadla odvoláním (č. l. 30), datovaným 13. 6. 2012, podaným k poštovní přepravě dne 14. 6. 2012. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 18. 12. 2012, č. j. 73 Nc 1555/2009-41, odvolání povinné pro opožděnost odmítl; povinná proti tomuto usnesení podala odvolání (č. l. 44), v němž současně požádala o ustanovení advokáta pro odvolací řízení. Žádost povinné o ustanovení advokáta pro odvolací řízení Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 16. 4. 2013, č. j. 73 Nc 1555/2009-47, zamítl s odůvodněním, že povinná odvolání podala proti usnesení, jež jí bylo řádně doručeno a nabylo právní moci a ze strany povinné se tak jedná o zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Proti tomuto usnesení povinná podala odvolání (č. l. 50 – označené jako „odpověď“) v němž namítala, že na usnesení o nařízení exekuce „odpověděla v právní lhůtě“ dne 17. 10. 2009 a v příloze (č. l. 52) současně zaslala kopii svého podání adresovaného soudnímu exekutorovi. O odvolání, pro něž povinná požadovala ustanovení advokáta, rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2014, č. j. 18 Co 181/2014-111, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil a téhož dne dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil rovněž usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí ustanovení advokáta pro toto odvolací řízení.
Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací řízení, pro něž povinná požadovala ustanovení advokáta, již bylo pravomocně skončeno ke dni 31. 10. 2014. Dovolání, jímž povinná dne 29. 12. 2014 napadla usnesení odvolacího soudu o neustanovení advokáta pro toto odvolací řízení (v němž se řešila opožděnost či včasnost podaného odvolání proti usnesení o nařízení exekuce), je proto bezpředmětným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3863/2014, usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 1057/15). I kdyby totiž Nejvyšší soud dovolání vyhověl a rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, nedošlo by k povinnou požadované změně usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost – odvolací řízení bylo pravomocně skončeno, proti usnesení odvolacího soudu dovolání není přípustné [§238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.] a ze spisu nevyplývá, že by jej povinná napadla žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu