ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2739.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2739/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, proti povinné H. V. , L., zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mendíků 1396/9, pro 103 171 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 40 EXE 5225/2011, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 2. 2016, č. j. 30 Co 379/2015-92, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 2. 2016, č. j. 30 Co 379/2015-92, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 17. 8. 2015, č. j. 40 EXE 5225/2011-76, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 1. 9. 2011, č. j. 40 EXE 5225/2011-8 (výrok I.), zamítl návrh na odklad exekuce (výrok II.), rozhodl, že pověřený soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl nemá vůči žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.), oprávněné uložil nahradit povinné na nákladech řízení 10 636 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího advokáta (výrok IV.) a rozhodl, že pověřený soudní exekutor ani oprávněná nejsou povinni vracet povinné prostředky vymožené na náklady exekuce (výrok V.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil ve výrocích I., III., IV. a V. tak, že se exekuce nezastavuje, o náhradě nákladů exekuce a nákladů řízení se nerozhoduje a rozhodnutí ohledně povinnosti soudního exekutora a oprávněné o vrácení vymožených prostředků povinné se nevydává. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že pravomoc rozhodkyně JUDr. Evy Vaňkové k vydání rozhodčího nálezu ze dne 14. 1. 2011, č. j. Va 45-59/2010-10, byla dána, neboť se opírá o rozhodčí doložku, která je zakotvena v článku 18. 1. úvěrové smlouvy č. 9100051739 uzavřené mezi účastníky dne 23. 5. 2006, když způsob stanovení výběru rozhodců je stanoven tak, že spor může rozhodovat jeden ze tří výslovně stanovených rozhodců, a to ten, kterému bude doručena rozhodčí žaloba. Ujednání o jiném, věřitelem zvoleném rozhodci, není podle názoru odvolacího soudu učiněno v takové podobě, jež by znemožňovala oddělitelnost od té části rozhodčí doložky, ve které jsou jmenovitě uvedeni tři konkrétní rozhodci. V této souvislosti odvolací soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 3413/12.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, ve kterém namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž současně namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předmětná otázka procesního a hmotného práva zní:
A) „Způsobuje netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i kdy se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 126/1994 Sb. také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě a takový rozhodce spor nakonec rozhodoval? Lze oddělit neplatnou část rozhodčí doložky od platné části?“
Dalšími otázkami procesního a hmotného práva, při kterých se podle názoru povinné odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, či dané otázky nebyly Nejvyšším soudem dosud řešeny, jsou:
B) „Je rozhodčí doložka včleněná do všeobecných obchodních podmínek, které nemůže spotřebitel ovlivnit a které jsou sepsány drobným písmem, neplatná?
C) Je rozhodčí doložka, která určuje jména tří rozhodců, jejichž jména nemohl spotřebitel ovlivnit, neplatná?
D) Je rozhodčí doložka, která určuje jména tří rozhodců, jejichž jména nemohl spotřebitel ovlivnit a tito rozhodci rozhodují spory pro podnikatele ve velkém množství a jsou tak evidentně ekonomicky závislí na podnikateli, neplatná?
E) Příčí se uvedená Smlouva dobrým mravům, či případně se příčí dobrým mravům rozhodčí doložka, pokud se přihlédne ke všem okolnostem, především k výši odměny věřitele, zajištění, sankcím, využití ekonomicky závislých rozhodců a komplikovaných a nepřehledných VOP?“
K otázce A) dovolatelka odkázala zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014, dále např. rozsudek ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. ICdo 18/2012, rozsudek ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2505/2014 či usnesení ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4529/2014. Dovolatelka dále uvádí, že ačkoliv na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2505/2014 odvolací soud upozornila ve svém vyjádření k odvolání oprávněné, ten se s jejími námitkami nevypořádal.
K otázce B) dovolatelka uvedla, že podle jejího názoru je rozhodčí doložka včleněná do všeobecných obchodních podmínek, které nemůže spotřebitel ovlivnit a které jsou sepsány drobným písmem, neplatná, a odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11.
Pokud jde o otázky C), D) a E) dovolatelka odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3631/2015 a dále na nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12. Podle jejího názoru by měl dovolací soud na všechny položené otázky odpovědět kladně, tedy že taková ujednání ve smlouvě jsou neplatná. Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního a hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§39 obč. zák.) nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Dovodil, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce z důvodu, že se jeho výběr neuskutečnil podle transparentních pravidel, byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal.
Ohledně platnosti rozhodčí smlouvy (doložky) Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve uzavřel, že „netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě, a že přijetí o názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců (§41 obč. zák.) by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu (nebo usnesení) by závisela na tom, který z rozhodců ad hoc o majetkovém sporu rozhodne“ (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4529/2014).
Lze proto uzavřít, že rozhodčí doložka, podle níž měly být veškeré spory o nároky, které vznikly přímo nebo odvozeně ze smlouvy o revolvingovém úvěru nebo v návaznosti na ni rozhodovány samostatně kterýmkoli z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu, když rozhodci pro tento účel byli stanoveni JUDr. Josef Kunášek, JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann, či jiný věřitelem zvolený rozhodce , je neplatná jako celek (§39 obč. zák.). Okolnost, že o sporu účastníků rozhodl v rozhodčí doložce jimi určený rozhodce, je z výše uvedených důvodů nerozhodná.
Z řečeného vyplývá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; zbylými dovolacími námitkami se již proto nebylo třeba zabývat.
Protože právní názory odvolacího soudu nejsou správné, Nejvyšší soud postupoval podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu