ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.290.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 290/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) L. S. , b) E. S. , obou zastoupených Mgr. Václavem Uhlířem, advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova 87, proti povinným 1) JUDr. J. S. a 2) J. S. , oběma zastoupeným JUDr. Janou Kutmonovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Na Vyhlídce 386/3, pro odstranění vlnité bariéry, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 1843/2011, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, č. j. 15 Co 257/2015-226, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 11. 3. 2015, č. j. 15 EXE 1843/2011-204, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 2. 9. 2011, č. j. 15 EXE 1843/2011-20. Exekučním titulem je v souzené věci usnesení ze dne 30. 3. 2006, č. j. 27 Co 70/2006-194, kterým Krajský soud v Praze schválil smír účastníků, podle něhož se povinní zavázali odstranit vlnitou barieru nacházející se před drátěným plotem ze strany pozemku oprávněných č. 74/1 v katastrálním území T. po celé délce do 30. 4. 2006. Soud prvního stupně na základě místního šetření a fotodokumentace, kterou pro své rozhodování považoval za rozhodující, dospěl k závěru, že část vlnité bariéry nacházející se mezi pozemky účastníků i po odstranění drátěného plotu je původní vlnitou bariérou, byť jinak přeskládanou.
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, není dán. Uvedl, že povinní sice odstranili původní bariéru, tj. vlnitou bariéru nacházející se před drátěným plotem ze strany pozemku oprávněných č. 74/1 v katastrálním území T. ve lhůtě do 30. 4. 2006, vzápětí však na její místo umístili bariéru novou z původních vlnitých desek doplněných dalším „haraburdím“, která na tomto místě, jak sami povinní uvedli v odvolání, stále stojí. Takové jednání nelze považovat za splnění povinnosti, ke které se povinní v exekučním titulu zavázali.
Povinní v dovolání namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu. Uvedli, že vlnitou bariéru nacházející se před drátěným plotem ze své strany zcela odstranili, což potvrdili i oprávnění, a vyplývá to i z předložené fotodokumentace. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že přesto není dán důvod k zastavení exekuce, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3513/2010, ze dne 8. 12. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4033/2011, ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013). Uvedli, že svou povinnost splnili ve smyslu uzavřeného smíru do 30. 4. 2006, že oprávnění se původně dožadovali odstranění bariéry z důvodu stínění, nikoliv z důvodu jejího vzhledu, jak uvedl odvolací soud v napadeném usnesení. Rozhodnutí soudu tak představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinných. Podle povinných se soudy nechávají ovlivnit zástupcem oprávněných, který využívá všeobecné známosti svého otce v soudnictví i v advokacii, a věří, že tomu tak nebude v dovolacím řízení. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil a exekuci zastavil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000).
Závěr o tom, zda povinní odstranili vlnitou bariéru před podáním návrhu na nařízení exekuce, zda ji odstranili či neodstranili po celé délce plotu, či zda po jejím odstranění povinní postavili na témže místě bariéru novou, je závěrem skutkovým. Právě se skutkovými zjištěními a skutkovým závěrem povinní polemizují a předestírají vlastní skutkový závěr (že původní bariéru odstranili), na němž pak budují své vlastní od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci.
V dovolání je tak uplatněn jiný důvod než je citován v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu