ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3036.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3036/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněného P. H. , zastoupeného JUDr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Blatné, Jana Wericha č. 576, proti povinnému Ing. I. K. , zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 6, k vymožení povinnosti přemístit úly, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 8 EXE 1114/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 61 Co 308/2015-83, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 61 Co 308/2015-83, který potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 20. března 2015, č. j. 8 EXE 1114/2014-61, o zamítnutí návrhu povinného ze dne 21. srpna 2014 na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderky, Exekutorský úřad Písek, pod sp. zn. 117 EX 1278/14, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení §241a odst. 3 se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel však své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., jak mu ukládá ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nedostál, když vytýká odvolacímu soudu, že se při posouzení materiální vykonatelnosti exekučního titulu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ale na žádnou jeho judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, neodkázal.
Dále dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. označil skutečnost, že „právní otázky by měly být dovolacím soudem posouzeny, nebo vyřešeny, jinak“. Tento předpoklad přípustnosti dovolání však oproti očekávání dovolatele míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Kdyby dovolatel řádně uplatnil tento předpoklad přípustnosti, muselo by být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Ani tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedl. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 9. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu