ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3121.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3121/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné COOP družstvo Velké Meziříčí , se sídlem ve Velkém Meziříčí, Družstevní 1173/2, identifikační číslo osoby 00032344, zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, proti povinnému I. K. , zastoupenému Mgr. Liborem Burianem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 2, o 8 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 E 80/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 7. 4. 2014, č. j. 54 Co 110/2014-324, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné k rukám JUDr. Jaroslava Pavlase, Ph.D. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 25 955 Kč.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 23. 9. 2013, č. j. 7 E 80/2005-286, zamítl návrh povinného ze dne 20. 7. 2013 na zastavení výkonu rozhodnutí (výrok I). Dále zamítl návrh povinného ze dne 27. 8. 2013 na odklad výkonu rozhodnutí (výrok II) a oprávněnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a oprávněné nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že nedostatek označení formy vykonávaného rozhodnutí v jeho záhlaví nelze považovat za formální nedostatek bránící vykonatelnosti podkladového rozsudku. Uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně není nepřezkoumatelné z toho důvodu, že se soud z důvodu opakovaných návrhů na zastavení výkonu rozhodnutí pokusil shrnout dosavadní průběh vykonávacího řízení. Rovněž uzavřel, že soudkyně JUDr. Jana Trávníčková není podjatá z toho důvodu, že návrhy povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zamítá. Sám odvolací soud považuje návrhy povinného za účelové, podávané s cílem co nejvíc oddálit faktickou realizaci výkonu rozhodnutí.
Povinný v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Pokud jde o vymezení přípustnosti dovolání, povinný odkázal na §237 o. s. ř., jenž citoval. Uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí stejnými vadami jako rozhodnutí soudu prvního stupně, na jehož závěry odvolací soud jen odkázal. Exekuční titul považuje za nevykonatelný; z rozsudku samotného, z jeho výroku ani z návětí „rozsudek jménem republiky“ není zřejmé, že se jedná o rozsudek pro uznání. To považuje za závažnou vadu, protože ze současného znění občanského soudního řádu je zřejmé, u odvolání proti rozsudku pro uznání a pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v §205 odst. 2 písm a) a skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. Povinný v této souvislosti odkázal na §14 odst. 2 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., který byl podle povinného také porušen. Dále namítal, že výkonem rozhodnutí byly postiženy nemovitosti, které povinný nevlastní, neboť nákupní středisko není a nikdy nebylo nemovitou věcí. Soud měl výkonem rozhodnutí postihnout ty nemovité věci, o kterých bylo rozhodnuto co do neúčinnosti právního úkonu ve vztahu k původnímu žalobci. Navrhl, aby rozhodnutí soudů nižších stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání pokládá za nedůvodné, že exekuční řízení probíhá řadu let a povinný se všemožně snaží znemožnit uspokojení nároků oprávněné. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl, a zavázal dovolatele k náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013; dovolání odmítl, neboť nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v §241a odst. 2, o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a není dodatečně vymezen ani dovolací důvod.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolatel ve vztahu k námitce nevykonatelnosti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 11. 1993, č. j. 6C 876/93-21, nevymezil přípustnost dovolání. Pouze uvedl, že má-li se jednat o rozsudek pro uznání, musí být tato skutečnost zřejmá již z návětí či výroku rozsudku, nestačí tuto skutečnost jen zmínit v odůvodnění rozsudku, že tato skutečnost je soudy v praxi respektována, a že tato vada exekučního titulu jej činí nevykonatelným. Takto vymezený předpoklad přípustnosti však §237 o. s. ř. neobsahuje. Namítá-li povinný dále, že výkonem rozhodnutí byly postiženy věci, které nevlastní, uplatňuje tím novou skutečnost, kterou nelze v dovolacím řízení připustit.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. října 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu