ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3294.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3294/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné společnosti BELL α BLAKE TRADING LIMITED , se sídlem v Londýně NW 11 9AT, Golders Green Road 214a, United Kongdom, registrovaná u Obchodního rejstříku pro Anglii a Wales, Companies House, Cardiff, pod číslem 4037775, zastoupené Mgr. Martinou Fraňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 1515/22, proti povinným 1 ) SFI a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Strži č. 1702/65, identifikační číslo osoby 267 85 200, 2) I. A. , za účasti manželky R. A., 3) Ing. J. D. , zastoupenému Mgr. Karlem Nedbálkem, advokátem se sídlem ve Slušovicích č. 520, za účasti manželky A. D., pro 62 400Kč s příslušenstvím a 1 149 949 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 4075/2013, o dovolání povinného 3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2015, č. j. 19 Co 283/2015-64, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného 3) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 14. 10. 2015, č. j. 19 Co 283/2015-64, jímž bylo k odvolání povinného potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 7. 2015, č. j. 67 EXE 4075/2013-27, o zamítnutí návrhu povinného 3) na zastavení exekuce a na odklad provedení exekuce, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 - dále „o. s. ř.“ (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení - §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). Dovolatel jednak odkazuje na dřívější procesní úpravu přípustnosti dovolání (účinnou do 31. 12. 2012), čemuž přisvědčuje i jeho výslovná zmínka o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu [viz §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012], jednak - v rozporu s předchozí argumentací - cituje celý text ustanovení §237 o. s. ř. (ve znění pro dovolací soud rozhodném, tj. účinném od 1. 1. 2013), aniž by některé z hledisek přípustnosti dovolání v něm obsažené zvolil. Nejvyšší soud k tomu v řadě svých rozhodnutí (např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyslovil názor, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Tvrdí-li dovolatel, že přípustnost dovolání vymezuje právní otázkou: „Jakým způsobem lze prokázat naplnění důvodu zastavení exekuce pro nemajetnost?“, pak napadá pouze skutkovou stránku rozhodnutí odvolacího soudu, na které důvod dovolání založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z položené otázky: „Zda je exekutor vázán nějakou lhůtou k zjišťování majetku povinného?“, neboť žádné ustanovení občanského právního řádu ani ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (exekuční řád) a o změně dalších zákonů lhůtu (konkrétně či obecně formulovanou), v níž by pověřený soudní exekutor měl provést šetření o majetku povinného, neupravuje. Nemůže proto ani taková otázka k řešení vůbec kdy přicházet do úvahy soudu.
Konečně přípustnost dovolaní nelze odvozovat od námitky, zda „ je možné na případ, kdy je jednatel nucen podepsat zajišťovací směnku společnosti, nahlížet jako na spotřebitelský úvěr“, neboť evidentně směřuje do věcné správnosti exekvovaného rozhodnutí. Nejvyšší soud již opakovaně (např. v usnesení ze dne, 30. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 3712/2012) vysvětlil, že exekuční řízení je ovládáno zásadou podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a nepřihlíží ani k vadám nalézacího řízení. Exekuční soud totiž není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008 , a ze dne 5. 8. 2008 , sp. zn. 20 Cdo 4548/2007 ). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15). Proto nepřísluší exekučnímu soudu přezkoumávat zpochybňovaný právní názor nalézacího soudu na němž bylo exekvované rozhodnutí založeno.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2016
JUDr. Zbyňek Poledna
předseda senátu