ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3666.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3666/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v v exekuční věci oprávněné Z. Č. , zastoupené JUDr. Markem Janstou, LL.M., advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, náměstí Míru č. 14, proti povinnému O. F. , zastoupenému JUDr. Markétou Ulmanovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Novákova č. 1328, o 290 000 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 60 EXE 1572/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2015, č. j. 23 Co 377/2015-75, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 809,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Marka Jansty, LL.M.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti rozsudku Krajského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 30. 12. 2015, č. j. 23 Co 377/2015-75, jímž odvolací soud k odvolání povinného řízení o zastavení exekuce zastavil a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále „o. s. ř.“ (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 a článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 164/2015 Sb.), neboť povinný v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení
– §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Odkázal-li povinný ohledně předpokladu přípustnosti dovolání pouze na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., pak v konečném důsledku nemohl tímto způsobem zvolit alespoň jedno z hledisek přípustnosti dovolání obsažené v §237 o. s. ř. (viz shora citované R 4/2014).
Námitky dovolatele směřující k hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem a vytýkající odvolacímu soudu nedostatečně zjištěný skutkový stav, jestliže neprovedl všechny důkazy, taktéž dovolací důvod založit nemohou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014). Konečně vytčenou vadu řízení před odvolacím soudem (zkrácení povinného na jeho procesním právu rovného přístupu k soudu) se dovolací soud může zabývá toliko v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení Nejvyšší soud podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil povinnému povinnost zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 809,60 Kč zahrnující odměnu advokáta oprávněné za vyjádření se k dovolání ve výši 9 460 Kč [§7 bod 4., §9 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“], paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 1 a 3 AT) a ze součtu odměny a náhrady stanovenou 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li účastník povinný k náhradě nákladů řízení dobrovolně povinnost tímto rozhodnutím uloženou, lze podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.
V Brně dne 16. srpna 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu