ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3700.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3700/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Stavebního bytového družstva Domažlice , se sídlem v Domažlicích, Masarykova č. 486, identifikační číslo osoby 00 400 88, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Králem, advokátem se sídlem v Klatovech, Domažlická č. 800/III., proti povinné N. B. , zastoupené Mgr. Jiřím Vopičkou, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova č. 547/43, o 60 656 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 7 Nc 1440/2009, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, č. j. 13 Co 312/2015-350 (13 Co 44/2016), takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále „odvolací soud“) ze dne 31. 3. 2016, č. j. 13 Co 312/2015-350 (13 Co 44/2016), jímž odvolací soud k odvolání povinné usnesení Okresního soudu v Domažlicích (dále“soud prvního stupně“) ze dne 17. 7. 2015, č. j. 7 Nc 1440/2009-284, změnil a exekuci zastavil i ohledně úroků z prodlení ve výši 6,5% ročně z částky 500 Kč od 23. 6. 2014 (výrok I), dále potvrdil zamítnutí návrhu povinné na úplné zastavení pro částku 60 156 Kč s příslušenstvím (výrok II) a konečně výrok, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto dodatečným usnesení zrušil a zrušil i následně vydané dodatečné usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 8. 2015 č. j. 7 Nc 1440/2009-295 (výrok III), odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále „o. s. ř.“ (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť povinná v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného důvodu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Odkázal-li povinný ohledně předpokladu přípustnosti dovolání pouze na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a jen konstatoval, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, aniž by tyto otázky blíže specifikoval a předestřel konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, která v napadeném rozhodnutí respektována nebyla, v konečném důsledku nemohl tímto způsobem zvolit alespoň jedno z hledisek přípustnosti dovolání obsažené v §237 o. s. ř. (viz shora citované R 4/2014).
Učinila-li dovolatelka stěžejním obsahem svého dovolání výhrady vůči závěru odvolacího soudu, že již soud prvého stupně správně uzavřel, že povinná neprokázala tvrzení o existenci započitatelné pohledávky vůči oprávněnému z titulu nároku na náhradu nemajetkové újmy instalací a používáním poměrových odpařovacích indikátorů spotřeby tepla v bytě povinné a o existenci započitatelné pohledávky z titulu nároku na vypořádací podíl povinné po ukončení členství v bytovém družstvu převyšující částku 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 6,5% ročně od 23. 6. 2014, pak jde o námitky spočívající v jejím nesouhlasu se skutkovými závěry odvolacího soudu, které přípustnost dovolání založit nemohou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).
Konečně dovolatelkou namítané vady důkazního řízení (provedení nenavrženého důkazu spisem Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 3 C 133/2009, vedeném o nároku manžela povinné na náhradu škody na zdraví a znaleckým posudkem vypracovaným Státním zdravotním ústavem, který je jeho součástí a jehož závěry vzbuzují pochybnosti o jeho objektivitě) nemůže sama o sobě dovolací důvod či předpoklad přípustnosti dovolání založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2007, sp. zn. 22 Cdo 2546/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014). Dovolací soud by se jimi mohl totiž zabývat teprve za předpokladu projednatelného (formálně bezchybného) dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Dovolatelka dále namítá, „že se soudy nevypořádaly s otázkou absolutní neplatnosti stanov bytového družstva jako celku, neboť nebyly přijaty v souladu se zákonem, tj. na řádné členské schůzi“ a tudíž nelze z nich vycházet při stanovení výše započitatelné pohledávky na vypořádací podíl při ukončením členství povinné v bytovém družstvu, pak i zde platí, že podstata její námitky nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, k níž by byly oba soudy věcně příslušné. Řízení o neplatnosti členské schůze, na níž byly přijaty Stanovy bytového družstva ze dne 1. 6. 2007 je (a to ke dni podání návrhu povinnou na zastavení exekuce z tohoto důvodu, založeném ve spise na čísle listu 181, bylo) řízením ve sporu z právního vztahu mezi družstvem a jeho členem, týkající se členského vztahu s družstvem, tj. řízením ve smyslu §9 odst. 3 písm. g) o. s. ř., a v prvním stupni je k projednání věci příslušný krajský soud rozhodující v obchodních věcech. Tato obrana povinné, která není ani členem družstva, v exekučním řízení nepřísluší.
Jestliže dovolání směřovalo proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, jímž bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je v tomto bodě rovněž nepřípustné, a to podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se stejným procesním výsledkem dovolacího řízení. Subjektivně nepřípustné je i dovolání podané do výroku o změně rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž došlo k zastavení exekuce i pro příslušenství jistiny co do částky 500 Kč, když vyznělo v prospěch dovolatelky, a pojící se opět s jeho odmítnutím [srov. §243c a §218 písm. b) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu