ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3703.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3703/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) K. K., T., a b) Z. K. , T., obou zastoupených JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova 52, proti povinnému M. K. , T., pro výživné, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 Nc 68/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 9. dubna 2013, č. j. 54 Co 1109/2012-223, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení ze dne 7. srpna 2012, č. j. 1 Nc 68/208-190 (jímž okresní soud nařídil exekuci podle rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 10. 2003, č. j. 6 Nc 275/2002-56, k vymožení pohledávky výživného a nákladů, jejichž výše bude stanovena samostatným rozhodnutím, a provedením exekuce pověřil JUDr. Ivanu Kozákovou, soudní exekutorku Exekutorského úřadu Třebíč), a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním (č. l. 237).
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Nelze přitom brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná, újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.
V souzené věci k odvolání povinného odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce a o pověření soudního exekutora provedením této exekuce a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím objektivně vzato nebyla povinnému způsobena žádná újma na jeho právech, která by byla odstranitelná tím, že by dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Naopak v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu nemohlo usnesení o nařízení exekuce nabýt právní moci. Proto také povinný není oprávněn k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí. Pro úplnost dovolací soud dodává, že okresní soud znovu nařídil exekuci usnesením ze dne 20. 12. 2013, č. j. 1 Nc 68/2008-266.
Jelikož dovolání podal někdo, kdo k tomu nebyl (subjektivně) oprávněn, Nejvyšší soud je odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. srpna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.
předsedkyně senátu