ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3722.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3722/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněného JUDr. V. H. , advokáta se sídlem v Praze, Wenzigova 1871, proti povinnému L. B. , identifikační číslo osoby 12787736, zastoupeného JUDr. Lubošem Klofáčem, advokátem se sídlem v České Lípě, Sokolská 270/8, pro 196 019,70 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ivanka, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 Ex 16454/10, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 4. 2016, č. j. 30 Co 256/2015-184, a usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 5. 2015, č. j. 9 EXE 8445/2010-128, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 30 Co 256/2015-184, potvrdil usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 5. 2015, č. j. 9 EXE 8445/2015-128, jímž Okresní soud v České Lípě zamítl návrh povinného na odklad a zastavení exekuce.
Povinný usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním, v němž obšírně dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že se jedná o „údaj velice složitý, neboť odvolatel nemá ani prostřednictvím obhájce možnost, aby svoje tvrzení nějak odvodil, když nemůže předvídat, v čem by se měl odvolací soud odchýlit, aby naplnil tyto možnosti.“ Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí a aby napadená usnesení změnil, popřípadě zrušil, a věc vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srov. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. se podává, že v dovolání musí být uvedeno – kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4), proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které takový údaj neobsahuje, může být o tuto náležitost doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; přitom podle ustanovení §243b se v dovolacím řízení nepoužije ustanovení §43.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ačkoli je z obsahu dovolání zřejmá obeznámenost dovolatele s povinností řádně vymezit předpoklady přípustnosti dovolání zakotvené v §237 o. s. ř., z obsahu dovolání, ani za použití sebevstřícnější interpretace, se její splnění nikterak nepodává; dovolání je jen rekapitulací námitek vznesených již v rámci odvolacího řízení a pouhou polemikou se závěry odvolacího soudu. Dovolatel tak toliko požaduje, aby dovolací soud rozhodl jinak než soud odvolací, což však za způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř. považovat nelze (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3524/13 ze dne 21. 1. 2014).
Jelikož má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241b odst. 3 o. s. ř.), a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 odmítl, a podle ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení nemůže být důvodný ani dovolatelem uplatněný návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu [§243 písm. a) o. s. ř.], přičemž o něm dovolací soud zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, publikované na webových stránkách Nejvyššího soudu).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu