ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3760.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3760/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v v exekuční věci oprávněné Lyncis Beta, s. r. o ., se sídlem v Praze – Nové Město, Vyšehradská č. 1349/2, identifikační číslo osoby 024 4 439, zastoupené Mgr. Martinem Chrásteckým, advokátem se sídlem ve Zlíně, Zarámí č. 90, proti povinným 1) S. L. , a 2) D. L. , zastoupeným Mgr. Alešem Zdráhalou, advokátem se sídlem v Olomouci, Přerovská č. 33, o 1 300 000 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 51 EXE 6350/2013, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. 4. 2016, č. j. 40 Co 88/2016-222, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) ze dne 28. 4. 2016, č. j. 40 Co 88/2016-222, jímž odvolací soud k odvolání oprávněné usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, s odůvodnění, že rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále „o. s. ř.“ (srov. článek II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241 a odst. 1 o. s. ř.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Dovolatelé tím, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí okresního soudu a dovozují naopak jeho věcnou správnost s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, pak netvrdí žádné skutečnosti rozhodné pro dovolací řízení, když podstata jejich námitky spočívá v nesouhlasu se skutkovými závěry odvolacího soudu a nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva.
Odkázali-li dále povinní ohledně předpokladu přípustnosti dovolání pouze na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., pak v konečném důsledku nemohli tímto způsobem zvolit alespoň jedno z hledisek přípustnosti dovolání obsažené v §237 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. září 2016
JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu